Druhou nejvyšší soutěž uzavřel na metě sedmnácti zásahů, nikdo jich neměl víc. Přesto začal od léta 2016 strádat. Najednou byl druhým až třetím v řadě, což se nezměnilo až do doby, kdy tři kola před koncem ligy vystřídal kouče Bohuslava Pilného Karel Havlíček. „Věřím, že když někdo dává góly ve druhé lize, bude je dávat i v první,“ vysvětlil Havlíček, proč ihned vsadil na Pázlera.

Útočník dal dva góly ve třech utkáních.

Předtím to však bylo jinak a střelec se soužil. „Kousal jsem to hodně těžko,“ připouští dnes Pázler. „Bogas měl prostě jiné kluky a těm věřil.“ Na mysli má Pavla Černého a Libora Žondru. Ti dostávali více šancí, byť nebyli produktivní. Jedničkou byl prakticky celý ročník Černý, kapitán mužstva.

Proč to tak bylo, vysvětlil trenér Pilný před duelem na Dukle v srpnu minulého roku: „Honza dával hodně gólů ve druhé lize, kde soupeři nemají takovou kvalitu. On moc míčů na hrotu neudrží, proto dostal přednost Žondra.“

Podobně to Pilný vysvětloval i hráči. „Byli jsme pod tlakem, útočník hraje zády k bráně a to není nic moc pro mě,“ uznává Pázler. „Ale pár gólů jsem dal,“ doplní rychle.

To je ono. Útočník z Náchoda byl nakonec nejlepším střelcem, dal pět branek. Přitom jen devětkrát nastoupil v základní sestavě, k tomu šestnáctkrát střídal. Na gól potřeboval 215 minut, prostým převodem měl na to, aby dal minimálně deset branek.

Nikdo takový v hradeckém týmu nebyl, i proto přišel sestup.