„Naše situace není dobrá. Ale dostali jsme se do ní sami. Každý zápas teď bude pro nás existenční," uvědomuje si šestatřicetiletý stoper.

Rolkem řízená obrana čtyřikrát inkasovala, ale svalovat vinu jen na něj, by byla chyba. Naopak, vytáhlý obránce  měl v zápase řadu dobrých zásahů, dobře četl hru, pravda před třetím gólem si počínal trochu nešťastně, ale za špatnou defenzivu může celý tým. Ne pouze obranná čtveřice a brankář.

„Je to o důrazu v obou šestnáctkách. To nás trápí celou sezonu," vystihl Rolko důvod, proč tým najednou v zápasech propadá. „Dukla nám to znovu ukázala, dostala se čtyřikrát do vápna a dala nám čtyři góly. Tohle nás sráží. Proto jsme tam, kde jsme."

Mužstvo přitom bylo od nového kouče Bohuslava Pilného připraveno dobře, na Duklu bylo i správně nažhaveno. „Větší euforie byla, každý trenér je přece jen osobnost v kabině, na fotbal má svůj náhled. Bohouš nám chtěl vštípit své představy. My jsme se snažili je plnit, ale výsledek je 2:4, a to mluví za všechno," říkal zklamaně kapitán.

Rolko však zbraně neskládá: „Zápasů je ještě dost, bodů ve hře je spousta. Musíme se nějakým dobrým výsledkem  nakopnout, udělat sérii bodů a od toho se odrazit."

Řekli o laciných gólech po duelu s Duklou:
Róbert Barborík, sportovní ředitel: „Rozdíl byl v řešení gólových situací a ve hře jeden na jednoho v defenzivě."
Bohuslav Pilný, trenér: „Nejsme schopni napravit chybu jednoho, aby to hned zachránil druhý."
Pavel Dvořák, útočník: „Hrajeme špatně dozadu, a to se netýká jen obránců, ale celého týmu."

Komentář: Hrajte jako kdysi Pilný

Hradečtí fotbalisté prohráli pošesté v řadě, změnu nepřineslo ani nové trenérské trio Pilný, Barborík a Škorpil.  Pod sobotní prohru s Duklou (2:4) se stejně jako před týdnem s Českými Budějovicemi (2:3), po nichž rezignoval kouč Prokopec, podepsala špatná defenziva. Góly byly opravdu laciné.

Hra do obrany je tristní.  
A vinu na tom má celý tým. Při bránění hráčům chybí větší soudržnost, snaha zaskočit jeden za druhého, koncentrace, schopnost rychleji reagovat.

A také to nejdůležitější – rvavost a srdce válečníka, jaké měl v dobách své hráčské kariéry kouč Bohuslav Pilný. Byl to vlčák, který se zakousl a nepustil, i za cenu vlastního zdraví. Rval se, byl důrazný, jeho hra soupeře bolela. Sám také schytal řadu ran, ale nikdy nedopustil, aby kolem něho protihráč prošel jen tak. Tohle jeho svěřencům chybí. Tihle kluci jsou moc hodní.

Přitom všichni hrát fotbal umějí, ani jim nelze upřít jakousi bojovnost, ale opravdoví válečníci to nejsou. Nevidím u nich vášeň, touhu za každou cenu vyhrát a z ní plynoucí agresivitu v soubojích.

Ano, tenhle styl bolí, ale „votroci" ho musejí do své hry zařadit. Pak body přijdou.