Kdy a kolik branek jste nejvíce vstřelil v jednom duelu?
Bylo to v ml. dorostu, kdy se mi podařilo vsítit 5 gólů.

V jakém časovém sledu góly padly a jak jste se prosazoval?
V 10. minutě byla soupeřova obrana vysunutá téměř až na půlce, čehož si všiml náš střední záložník a jemným nákopem poslal balón za obranu. Já si přiklepl hlavou míč do běhu a poté jsem lehkým obloučkem překonal brankáře. Ve 23. min. jsme se po pěkné kombinaci dostali k vápnu soupeře, kde spoluhráč přelstil dva obránce a přihrál mi takřka před odkrytou bránu, do níž jsem míč s klidem uklidil. Po půlhodině hry se po naší střele odrazil míč na roh malého vápna, tam jsem doběhl a padajícího gólmana jsem prostřelil pod rukou.

Měl jste i další šance?
Ano, skoro stoprocentní. Míč proletěl malým vápnem, kde jsem stál nebráněn, ale letící míč jsem asi podcenil a netrefil branku.

Jaká atmosféra byla v kabině po první půli za stavu 0:4?
Za takového stavu byla samozřejmě velmi dobrá.

A po utkání?
Šli jsme do šatny o mnoho veseleji než soupeř, jelikož jsme zvítězili. I když jsme druhou půli trochu polevili.

Přibližte vaši kariéru.
Fotbal jsem začal hrát v 6 letech za Třebechovice, kde jsem pochytil základy. O tři roky později jsem byl vybrán do FC Hradec. Zde jsem působil 6 let, poté přestoupil do Olympie a hrál v ní do konce staršího dorostu. Pak se ozvala Roudnice, kde jsem dodnes.

Největší fotbalový zážitek?
Je jich celkem dost, ale mezi ty největší patří 2. místo na mezinárodním turnaji v Itálii.

Jaké jsou vaše fotbalové cíle?
Jako každý mladý hráč jsem měl sny i cíle, které se mi nepodařily splnit. Teď žádné velké ambice nemám, ale stále se chci zlepšovat a uvidíme, co přinese čas.

Kam byste čtenáře pozval na fotbal o víkendu?
To bych nechal na každém individuálně, na který zápas bude mít chuť si zajít.

Lubomír Douděra