Po úspěšném podzimu se hovořilo o tom, že byste mohli zaútočit na postup. Vnímal jste to také tak?

Samozřejmě. Podzimní část soutěže se nám vydařila a šance na postup tu byla. Hodně jsem spoléhal na zimní přípravu, která ovšem nedopadla podle mých představ a já věděl, že se o postup na jaře nepopereme.

Můžete být konkrétnější?  

Postrádal jsem hlavně chuť u hráčů trénovat. Když vám přijde na trénink pět hráčů, pak těžko můžete něco dělat. Ve fotbale stále platí, že z toho, co získáte v zimní přípravě, podstatnou část roku žijete. Tým na jaře táhlo pět lidí, a to je málo.

Po dvou jarních výhrách s papírově slabšími soupeři přišly bodové ztráty, čím to?

V Malšovicích byla výhra povinností, doma s béčkem Trutnova jsme se trápili v koncovce. V Polici jsme prohráli nešťastně, když jsme rozhodující gól inkasovali v 93. minutě z penalty. Poté jsme doma uhráli pouze bod se Žacléřem, ale na jeho adresu musím říct, že se prezentoval ve velmi dobrém světle. Po bojovném výkonu v Bělohradě, kdy jsme zvítězili přesvědčivě 5:2, se však chleba lámal v následujícím anglickém týdnu, kdy jsme absolutně nezvládli domácí zápas s Kunčicemi (0:1), kdy soupeř byl jasně lepší. Po další domácí prohře s Rudníkem (1:5) a ve Vrchlabí (0:5) bylo jasné, že se budeme pohybovat ve středu tabulky. Neřekl bych, že jsme propadli fotbalově, ale díky hrubým chybám v obranné činnosti. Navíc nás nepodrželi gólmani a totálně jsme selhali v koncovce.

Jednu chvíli jste si posteskl, že hráči nedávají do hry srdíčko. Vy sám jste jako hráč nechtěl nikdy prohrát…  

Já nechci prohrát ani teď, když hraji s kluky na tréninku. Pokud vidím, že se moji svěřenci opravdu snaží, ale soupeř je lepší a prostě nás fotbalově přehraje, tak to vezmu a pochopí to určitě i naši věrní příznivci, kteří fotbalu rozumějí. Nesnáším ale, když to někdo na hřišti vyloženě odflákne.

Považujete tedy konečnou šestou příčku za úspěch?

Považuji, protože je z historického pohledu pro nás nejlepší v I. A třídě. Na druhou stranu musím říct, že nám chyběly tři body od pomyslné bronzové medaile. Když to promítnu zpětně, tak jsem nakonec se sezonou spokojen, i když šance na postup byla.

Čekal jste postup Jičína a Červeného Kostelce?

Počítal jsem, že o špici budou hrát oba a k nim se přiřadí Nový Hradec, což se potvrdilo. Kostelec i Jičín si však postup zasloužily.

Co vás ještě potěšilo, případně zklamalo?  

O Roudnici se říkalo, že soutěž dohraje vlastně jen z povinnosti. Jsem rád, že jsme tyto prognózy vyvrátili a v závěrečných čtyřech jarních kolech ostudu určitě neudělali, i když jsme třeba prohráli s Chlumcem nebo na Novém Hradci. O zklamání už vlastně byla řeč. Nevydařená zimní příprava, někteří hráči nedali fotbalu to, co by měli.

Kdo z hráčů patřil k oporám?  

Nejlepším hráčem byl vyhodnocen David Lerch, který kromě dvou zápasů byl v defenzivě vynikající. Rezervy má v ofenzivní činnosti. Velmi spokojen jsem byl s Pikhartem, kterému je devětatřicet let, ale na tréninku i v zápase maká na doraz. Z něj by si měli vzít příklad i mladší hráči. Ve středu pole dřel Říha, který také nesnáší porážky. V útoku se dařilo Páralovi, i když ani on se nevyhnul výkyvům, neboť studuje v Liberci a u nás hraje jen zápasy.

Na co vy osobně nejvíce sázíte?

Na partu. Víte, já mám v týmu rád hráče, kteří táhnou za jeden provaz a chtějí něco dokázat. Není to vždy jednoduché. Když se podíváte z celkového pohledu na dnešní fotbal, tak spousta mladých kluků v prvé řadě kouká na to, kolik za to bude mít, i když ještě nic nedokázali. Za našich časů jsme si vše museli vydřít. Vím, že dnešní doba je úplně jiná. Každý si nejdříve (pokud není profesionál) hlídá své zaměstnání. To chápu, ale když jde na plac, tak by měl se snažit odvést maximum pro mužstvo.

Obout kopačky vás neláká?  

Výbor i někteří hráči by chtěli, abych ještě hrál, ale to nejde. Pokud chcete trénovat a koučovat, nemůžete hrát.

Blíží se nová sezona a v ní budete patřit k favoritům…  

Do této role nás bude asi většina mužstev pasovat. Hodně bude záležet, zda zůstane současný hráčský kádr pohromadě, jak se vydaří letní příprava a zda se nám eventuelně podaří tým posílit. A jestli budu u toho? U tohoto týmu jsem čtyři roky, což je poměrně dost. Vzal jsem si několik dní na rozmyšlenou, zda budu pokračovat. Možná si půl roku odpočinu. Vždyť kromě trénování dělám s tátou na hřišti správce, kdy se staráme o všechno. Navíc mám zaměstnání, takže uvidíme.

V Roudnici je výborné zázemí…  

To je pravda. Zázemí je na dobré úrovni a myslím si, že i naši příznivci, kterým bych chtěl poděkovat za podporu jak při domácích zápasech, tak i venku, by si vyšší soutěž zasloužili. Je to hlavně o financích. Nemáme ve zvyku, že bychom některé posily přepláceli jen proto, aby hrály u nás.

V minulosti jste hrál i za Spartak Hradec, chodíte ještě pod „lízátka“?

Naposledy jsem tam byl před šesti lety, kdy Hradec prohrál se Spartou 0:5. Řekl jsem si, že na Malšák půjdu, až bude nový stadion, a zatím se nic neděje.

Co říci na adresu rozhodčích?

Chtěl bych říct, že jak se připravují na novou sezonu hráči a trenéři, měli by se na ni kvalitně připravit i rozhodčí. V zápasech by měla být daleko větší objektivita. Když je jasná penalta třeba v 96. minutě, tak ať ji rozhodčí klidně pískne. Já nabádám hráče, aby k výkonu rozhodčích neměli připomínky, ale když mnohdy vidíte, co na trávníku provádějí, tak vás přejde chuť dělat fotbal.