S Pavlem Horváthem se v úterý loučil nabitý plzeňský stadion, hradecký kápo Adrian Rolko měl o poznání skromnější adié s ligovou kariérou. Po vítězném zápase v Teplicích strávil dvoumetrový čahoun hezké chvíle ve společnosti nejvěrnějších hradeckých fanoušků na malšovickém stadionu. ,,Mile mě překvapili. Byl dokonce i malý ohňostroj. Moc jim za to děkuji." Na Rolkovu počest se v hluboké sobotní tmě rozsvítila i obří světelná tabule s nápisem ADRI DĚKUJEME, z čehož jasně vyplývá, jak moc si příznivci ,,votroků" vytáhlého stopera vážili.
Horváth dostal při loučení s kariérou na zaplněném plzeňském stadionu houpací křeslo, papuče, fajfku a deku. Vy se ale do fotbalového důchodu ještě nechystáte. Prý jste kývl na nabídku Olympie, která čerstvě postoupila do divize?
Předběžně jsme domluveni. Potkám se tam s klukama, se kterými jsem hrál, takže se na to docela těším.
Počet ligových startů se zastavil na čísle 205, což značí bohatou kariéru…
Je to docela hezké číslo, ale v zásadě pro mě tak moc neznamená. Tuhle jsem četl nějaký článek právě o Horvim, a ten jich má na kontě hodně přes čtyři sta. To už je slušná porce.
Když jsme u těch počtů. Gólů jste dal v nejvyšší soutěži jedenáct. Který byl pro vás nezapomenutelný?
Člověk si vždycky vybaví asi ten první. Dal jsem ho v Hradci proti Baníku Ostrava. Ke všemu to bylo v 90. minutě a srovnali jsme tím na 1:1.
V barvách Mladé Boleslavi jste si zahrál také velké zápasy v Evropské lize a získal s ní Český pohár…
Těch milníků bylo víc. Vážím si třeba i postupu z divize do ČFL, když jsem v dospělém fotbale v Hradci začínal. Pak jsem postoupil do ligy s trenérem Uličným, odešel jsem i na zkušenou do Francie, kde jsem si vyzkoušel, jaké to je starat se ve světě sám o sebe. Po návratu jsem přestoupil do Boleslavi. No a vydržel jsem tam osm let, přestože mi hodně lidí nevěřilo, že bych se v tak dobrém klubu mohl vůbec chytit. Nádherných chvil a zápasů byla spousta. Zahrát si proti Marseille, PSG či Palermu, to byly prostě zážitky. No a na závěr zase přišel návrat do Hradce a postup do ligy umocněný vítězstvím v Pardubicích. Jen škoda toho sestupu…
S černobílým dresem jste se rozloučil vítězstvím v Teplicích. Byla to alespoň malá náplast na nepovedenou sezonu a z ní pramenící sestup do druhé ligy?
Svým způsobem ano. Když jsem tady začínal, tak jsem první ligový zápas prohrál. Rozloučil jsem se tedy alespoň vítězstvím.
Jak moc vás mrzí, že se Hradec v lize neudržel?
Byl jsem kapitán. Člověk cítí za výsledky větší zodpovědnost. Bohužel se nám hrubě nevyvedla prostřední pasáž podzimní části, spadli jsme dolů a už se z toho nevyhrabali.
Vizitka
Narozen: 14. 9. 1978
Výška/váha: 203 cm/93 kg
Kluby, v nichž působil: Hradec Králové, HFK Olomouc, Gap (Fr.), Mladá Boleslav
Ligové starty/góly: 205/11
Největší úspěch: zisk Českého poháru s Mladou Boleslaví (2011)
Přesto byl tým po povedené zimní přípravě plný odhodlání a v jednu chvíli se dokonce ocitl nad pásmem sestupu…
Výhry na Slovácku a s Bohemkou nám hodně pomohly. Jenže pak přišla porážka v Jihlavě a zase se to začalo otáčet, kam jsme nechtěli.
Po zápase v Jablonci (0:4) vás trenér Pilný posadil mezi náhradníky. Jak jste to kousal?
Prohrálo se v Jihlavě, doma se Spartou a pak v Jablonci. Trenér chtěl něco změnit. Normálně mi to vysvětlil. Šanci dostali jiní, tak to prostě ve fotbale chodí.
Hodně diskutované zápasy s Příbramí a v Budějovicích jste z velké části viděl pouze z lavičky. Bouchaly ve vás při špatných rozhodnutích arbitrů saze?
Aby ne. Už na podzim jsme doma od Budějovic dostali dva sporné góly a prohráli 2:3. Teď přišlo tohle. Ale nemá se cenu na to vymlouvat. Body jsme si zbytečně prohráli i v jiných zápasech.
Klub vám novou smlouvu nenabídl. Bylo to pro vás zklamání?
Když jsem se sem před dvěma lety vracel, někteří lidé z klubu tomu ani moc nebyli nakloněni. Už tehdy si mysleli, že jsem za zenitem. Byl jsem rád, že mě podrželi trenéři. Ti mě chtěli. Snad jsem jim jejich důvěru na hřišti splatil. Že mi už teď prodloužení nabídnuto nebylo, to se nedá nic dělat. Jednou to přijít muselo, dredy si z toho trhat nebudu. (směje se)
V mužstvu končí i další hráči. A je jich poměrně dost. Čeká podle vás tým složité období?
Zcela určitě. Pořád se tu mluví o budování stadionu, ale moc se nemluví o budování nějakého kádru. Když jsem přišel před dvěma lety, byla tu představa stavět na hráčích, kteří mají ke klubu nějaký vztah. Ať už jde o mladé fotbalisty, odchovance či navrátilce. Za půl roku to zase bylo všechno jinak. Vystřídalo se tu hodně hráčů a teď to vyvrcholilo řadou odchodů. Sám jsem zvědavý, jak na tom Hradec bude v příští sezoně. Kádr je každopádně potřeba doplnit.
V úterý jste absolvoval přijímací zkoušky ke studiu trenérské A licence. Povedly se?
Výsledky se dozvíme do týdne. K ústním jsem se dostal, tak uvidíme. Je to jedna z cest, jak řešit vlastní budoucnost. Člověk celý život dělá fotbal, tak by u toho chtěl zůstat. Bavilo by mě to.
Přijímačky dělal i již zmíněný Pavel Horváth. Asi by bylo zajímavé být s tímto bavičem v jednom kurzu, že?
To bezpochyby. Horvi šel na řadu první, já hned po něm. Předali jsme si kliku od dveří a popřáli si hodně štěstí. (směje se) Docela mě překvapilo, kolik ligových hráčů o přijetí usiluje.
Dovedete si vůbec představit život bez profesionálního fotbalu?
Asi mi to ještě moc nedochází. Člověk to má dvacet let nějak nastavené a pohybuje se v kolotoči tréninků a zápasů. Snad si najdu práci, která mě bude naplňovat. Třeba to bude právě trénování.
