Radime, jak jste to kousal?
Byl to nezvyk. Od té doby, co se stal hlavním trenérem Bogas Pilný, tak jsem chytal.

Byl jste naštvaný?
Jo, sám na sebe, že jsem svými výkony dopustil, abych šel na lavičku.

Tušil jste, že se to stane?
Ten krok jsem čekal, už na tiskové konferenci po zápase se Sokolovem se to přece rešilo. Řekl mi to trenér brankářů Karel Podhajský. Ani nemusel nic moc vysvětlovat, dokážu si to odůvodnit sám.

V tom utkání jste dostal gól z úhlu z přímého kopu, který padl po vaší chybě. Uznáváte to?
Sešlo se tam X chyb i smůly. Propíralo se to. Pořád si nemyslím, že bych stál moc na zadní tyči, ale šel jsem blbě do balonu. Stál jsem tak, abych viděl. Šel jsem tam nohou a rukou, zákrok byl špatný. Ale kdybych stál špatně, tak se k zákroku ani nedostanu.

V minulé prvoligové sezoně jste byl nejlepším hráčem Hradce. V této druholigové jste proti Sokolovu nechyboval poprvé. Jaké góly si vyčítáte?
Šílenost bylo první kolo s Táborskem, to mě hrozně štve. Chyba při rozehrávce se mi nestala snad deset let. Pak jsme ještě řešili gól Pavla Černého v derby s Pardubicemi z dálky. Asi se dala chytit, ale takové střely končívají gólem. A Sokolov.

Dokážete se z chyb otřepat? Trenéři Bohuslav Pilný i Karel Havlíček naznačovali, že se jimi až příliš zaobíráte.
Myslím, že uznat chybu není nic špatného - naopak. Já se z nich snažím poučit, nebabrám se v nich. Štve mě, ale tři, čtyři dny po zápase se z ní dokážu oprostit. Myslím, že mám odchytáno dost. Navíc bych přece vůbec nemohl jít do dalšího zápasu. Udělal jsem chybu proti Táborsku a pak o X kol poyději. S tím Táborsko nemá nic společného.

Necítíte za tým až příliš velkou odpovědnost? Jste Hradečák.
Jsem tady doma. Vždycky jsem si toho vážil a vážím si pořád, že jsem ve svém klubu. Jsem šťastnej, že můžu chytat za Hradec a právě proto mě štve, že se nám nedaří. Nezkousávám to úplně dobře.

Rozhodně se také zvýšila očekávání na vaše výkony. Sledujete to?
Je to docela možné. Jenže druhá liga je úplně jiná než první. Máme kvalitní tým a jdou na mě třeba jen dvě střely za zápas, pustíme soupeře do dvou šancí. Ono trochu jinak vypadá, když dostanu jeden gól ze třinácti střel a ze dvou.

Takže vám víc vyhovoval frmol v lize?
Je lepší být v permanenci, ale v důsledku je to jedno. Musím se zkoncentrovat, musím ten balon chytit. Ani jedno není lehčí, nebo těžší. Fotbal je jen jeden.

Trenér Havlíček a jeho kolegové udělali i změnu na místě kapitána. Pásku sebrali vám a dali ji Milanovi Černému. Štvalo vás to?
Vůbec, chápal jsem to. Míňa měl v hlasování jen o jeden hlas méně než já. Rozumím, že trenér chtěl něco změnit, protože se nedařilo, chtěl dostat pásku do hry. Milanovi to pomůže, je komunikativní směrem k rozhodčím.

Jako kdybychom se něčeho báli 

Hradec Králové - Z brány (a naposledy z lavičky) Radim Ottmar sledoval, jak se Hradci ve druhé fotbalové lize nedaří. Klub vyhlásil ambice na postup, místo toho je osmý a ztrácí osm bodů na 2. místo.

„Jsme odhodlaní, říkáme si, jak do toho půjdeme naplno,“ popsal brankář. „Ale pak jako kdybychom se něčeho báli. Hra není vůbec uvolněná,“ všiml si.

Rezultát ušlápnutých výkonů je zřejmý - Votroci nevyhráli už šest zápasů, naposledy slavili vítězství 8. září.

„Chybí nám klid a sebevědomí. V šancích působíme ustrašeně, najednou je tam panika,“ říká Ottmar. „Ale pořád si myslím, že na druhou ligu máme kvalitu.“