Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V počátku letošního roku se vrátil do klubu, v němž strávil takřka celý svůj život. A hned v létě se LADISLAV ŠKORPIL z pozice sportovního ředitele FC Hradec Králové radoval z postupu do první fotbalové ligy.

„Rok 2010 byl poměrně úspěšný,“ potvrzuje pětašedesátiletý fotbalový filozof, který v roli trenéra působil u mládežnických reprezentací i týmů dospělých. Nejvíce se proslavil v Liberci. Se Slovanem získal v roce 2002 mistrovský titul a vedl ho při parádním tažení evropskými poháry.
Končíte rok na postu sportovního ředitele FC Hradec Králové. Jak se cítíte v této funkci a jak byste své dosavadní působení v klubu zhodnotil?
Působení v této roli pro mě není nové. V určitých časových úsecích jsem tuto funkci vykonával i jako trenér Liberce či Dunajské Stredy. A když jsem patnáct let vedl dorost Hradce, tak jsem souběžně devět let byl vedoucím tréninkového střediska mládeže. Hodnocení je následující: O výsledcích klubu rozhoduje týmová práce a rok 2010 byl poměrně úspěšný. Po sedmi letech postup do první ligy, po podzimní části je A–dorost na prvním místě celostátní ligy. Celý výchovný proces v úseku mládeže se mi jeví jako dobře nastavený.
Jaké byste dal pololetní vysvědčení týmu za podzimní část Gambrinus ligy?
Spokojenost může být s tím, že jen první tři celky v tabulce dostaly méně gólů. Na druhou stranu jen Příbram vstřelila méně branek. Určitě jsme měli na to, abychom získali více bodů, a to hlavně na cizích hřištích. Jsme-li jako nováček na 11. místě, vychází mi to na 3–.
Tým se potýkal se špatným zakončením. Jak jste podobnou situaci řešil vy v roli trenéra?
Aby hráč byl schopen dát gól, musí mít dobrou pohybovou úroveň, technickou vybavenost, důraz a zdravou agresivitu, ale také musí oplývat intuicí – být v pravý čas na správném místě. Je otázkou, co je a v jakém věku možné tréninkem ještě zlepšit. Říká se, že se schopností dát gól se musí hráč hlavně narodit. Důležité jsou samozřejmě i zkušenost, sebedůvěra, přehled, schopnost koncentrace, rychlost, jednoduchost a včasnost. Takže nezbývá, než se věnovat nácviku zakončení, standardním situacím, nebo se snažit nějakého hráče s uměním vstřelit gól sehnat.
Myslíte si, že je potřeba mužstvo v zimě posílit?
Bylo by dobré přivést do každé řady lepšího hráče, než máme. Leč výběr z tuzemských zdrojů je malý a fotbalisty ze zahraničí provázejí málo věrohodné informace. Navíc každý transfer musí být ekonomicky schůdný.
Na jedné straně z hráčů zazářili Chleboun, Pilař a Poděbradský, na druhé byly zklamáním výkony Pavla Černého. Bývá náladový a jeho výkonnost se mění jako den a noc. Co s ním dělat, aby navázal na svého slavného otce – srdcaře, jenž vždy na hřišti odvedl vysoký standard?
Už v minulosti jsem s ním měl řadu debat. Mám k němu bližší vztah už vzhledem k tomu, že jsem jeho otce přivedl v sedmnácti letech do Hradce. Pamatuji si, že během prvního roku v dorostu nastřílel v součtu všech zápasů sedmdesát gólů. A také jsem měl výborný vztah s jeho dědou Jiřím, který byl jako hráč u zisku památného titulu v roce 1960. To byl obdivuhodný dříč. Mladýmu jsem jednou v Nymburce, kde jsme se potkali na soustředění, říkal: Rume, všichni tvrdí, že jseš línej jako prase, jen já si myslím opak. Tak s tím něco dělej, ať nejsem za blbce. Asi před dvěma měsíci jsem se ho ptal, kdy plánuje zlepšení své výkonnosti s tím, že táta to nějak přežije, když k tomu nedojde, ale děda aby se neobracel v hrobě. On pokýval hlavou a řekl, že jo…
V hradeckém klubu jste co do součtu let služebně nejstarším, svého nadřízeného, generálního ředitele Richarda Jukla, jste trénoval. Dokážete si prosadit své názory, nebo spíš posloucháte?
Já jsem nepřišel ani prosazovat své názory ani slepě poslouchat. Mluvím-li o tom, že problémy řešíme týmově, jsem připraven pomoci svými zkušenostmi.
Dlouhé roky jste byl z pozice trenéra zvyklý více působit a ovlivňovat mužstvo. Určitě i nyní řadu věcí konzultujete s trenérem Václavem Kotalem. Nemáte někdy větší chuť zasahovat třeba do složení sestavy se slovy: „Víš, já bych tohle udělal jinak…“
Václavu Kotalovi nechci dělat to, co jsem jako trenér neměl rád, aby někdo dělal mně.
Trenér Kotal byl v závěru podzimu dost nervózní a v několika případech se pustil i do novinářů. Hovořil jste s ním na toto téma? Vy jste býval opak, i na nepříjemné dotazy jste odpovídal s nadhledem…
Řešili jsme to. Média mají svoji moc tím, že mají vždy poslední slovo, proto není možné jít s nimi do konfrontace. Je třeba je umět využívat ve svůj prospěch.
Přiznejte se, byl jste při pozápasových rozhovorech opravdu tak klidný, nebo jste měl někdy chuť tázajícího praštit?
Spíš jsem se řídil pravidlem – na blbou otázku blbá odpověď. Pozápasové rozhovory hlavně v televizi jsou mnohdy k politování. Většinou je na vině redaktor, který se neumí zeptat. Pro některé to je zjevně šílená námaha.
Kdy vás novinář opravdu vytočil, že jste byl vzteky bez sebe?
Jakub Železný se mnou udělal nejkratší rozhovor, co pamatuji. Po utkání na Bohemians, kdy jsem s Libercem získal první titul, mně v živém rozhovoru pro TV Nova řekl: „Vy z toho snad ani nemáte radost.“ Moje odpověď byla: „Ta otázka je blbost, že jo.“ On řekl jen: „Je.“ A rozhovor skončil.
Obdržel jste během loňského roku nějakou nabídku na trénování, třeba i do nižší soutěže?
Já jsem bezprostředně po skončení činnosti v Liberci začal hned vykonávat svou funkci v Hradci Králové, abych navázal na více než 25 let práce pro tento klub. A tak je to při mém věku i respektováno.
Šel byste trénovat tým například v krajském přeboru?
Třeba i šel, ale prakticky od roku 1975 se pohybuji na úrovni vrcholu mládežnického či dospělého fotbalu.
Jste zároveň členem zastupitelstva města. Vidíte reálně, že se v příštím roce opravdu začne v Hradci Králové budovat nový stadion?
Všude říkám: V Evropě jsou fotbalové stadiony architektonickými skvosty a současný stav Všesportovního stadionu v Hradci Králové neodpovídá odkazu architektů Gočára a Kotěry. Rád bych se dožil otevření nového stadionu.
Někdo tvrdí, že český fotbal je na dně, jiný má názor opačný. Jak na tom je nejpopulárnější sport podle vás?
S jakými hráči hrajeme, takové to je. Nebo lépe řečeno, jaké jsme si je vychovali, takové je máme. Zádrhel ve výchovném procesu je, že hráč kromě kvalitního tréninku potřebuje získávat zápasové zkušenosti. A nám odcházejí hráči v raném věku do zahraničí, a tam nehrají.
Co si Ladislav Škorpil přeje mít letos pod vánočním stromečkem?
Kdyby se dalo nadělovat zdraví, bylo by to výborné. A kdyby tam byl útočník, co dává góly, tak taky.

„A ještě větší smůlu má majitel klubu, co má trenéra, který má smůlu, že má hráče, co mají smůlu“

NEJ… Ladislava Škorpila:

Nejlepší jedenáctka hráčů, které jste během své kariéry trénoval: Blažek – Bejbl, Novotný, Němeček, Fieber – Štajner, Weiss (současný trenér slovenské reprezentace – pozn. red.), Kubík, Nedvěd – Diňa, Vízek.
hráčů, které jste vedl v Hradci: Podhajský (Jelínek) – Pilný, Mráz, Němeček, Macháček (Šmarda) – Jukl, Kubík, Frýdek, Frýda – Černý (Mejtský), Vízek (Lokvenc). A vytvořil bych i další sestavy.

Nejlepší fotbalista, jehož jste trénoval: Může to být někdo jiný než Pavel Nedvěd?
…v Hradci: Luboš Kubík.

Nejvíce promarněný talent, s nímž jste se setkal: To je relativní pojem, i hráči pohybující se na vrcholu dorostenecké kopané dokázali říct: „Nejen fotbalem živ je člověk, pane Škorpile.“

Nejlepší zápas na lavičce, kdy jste zažíval opravdové pocity štěstí: Poněvadž jsem byl účasten v nejvyšších soutěžích první ligy u 350 utkání a 44 zápasů v evropských pohárech, je z čeho vybírat. Z té příjemné stránky to jednoznačně byla výhra s Libercem na stadionu Sparty nad Lyonem 4:1, a tím i postup do čtvrtfinále Poháru UEFA proti Dortmundu. A vítězství opět s Libercem nad AC Milán 2:1 taky není k zahození.

Nejhorší zápas na lavičce, kdy byste z ní nejraději utekl: Domácí prohra Liberce s Dinamem Bukurešť 0:4 a tím nepostup do skupiny Evropské ligy.

Nejlepší vaše hláška nebo vtip, kterým jste rozesmál i sám sebe: Největší smůlu má trenér, který má hráče, co mají smůlu. Pak jsem to vylepšil: A ještě větší smůlu má majitel klubu, co má trenéra, který má smůlu, že má hráče, co mají smůlu.

Nejprotivnější otázka, kterou jste dostal: Na to stačí tři porážky v řadě, někdy i jediná, a od novinářů přichází dotaz: „Už máte pocit, že se vám kývá trenérská stolička.“