Brankář Jiří Lindr pojmenoval podzim slovem neúspěch. Souhlasíte s ním?
Souhlasím, jednoznačně. Desátý nikdo být nechtěl. A nikdo to nečekal.

Jaká je vaše pozice? Nebojíte se o místo trenéra?
To není moc otázka na mě. Umístění je nezdar, který padá také na moji hlavu, samozřejmě. Nepodařilo se nám ustálit sestavu, to byl hlavní problém. Ale mělo to i své objektivní příčiny, vždycky se někdo zranil. Nechtěli jsme s tím tolik točit.

Vypovídá postavení v tabulce o síle mužstva?
Těžko říct, ale čísla mluví jasně: Za celý kalendářní rok jsme toho moc nevyhráli. Na jaře v lize ve Zlíně, pak dvakrát po změně trenéra, když jsme přišli k týmu my a zafungoval impuls. Na záchranu to, bohužel, nestačilo. A teď ve druhé lize jsme vyhráli pětkrát.

V nedobré kondici je celý klub. Diváci nechodí, je negativní atmosféra.
Je to tak. Říkal jsem, že nejhorší to bude mít trenér, který bude u mužstva v době, kdy se bude stavět stadion. Dokud jsem byl u mládeže, nikam jsem se netlačil. Pak to vyšlo, jak to vyšlo, a teď jsme v přechodovém období. Musíme bojovat.

Ničí vás, že za vámi fanoušci nestojí?
Nejsme vůbec rádi, jaká je celková atmosféra. Nějakou dobu byla válka s fanoušky, teď se to uklidnilo, ale jsme zase bez nich. My navíc nemáme výsledky, jaké jsme si představovali.

Jaký je hlavní důvod neúspěchu na podzim?
Strašně nás brzdilo, že jsme nezvládali jako jiná mužstva remízová utkání. Nezlomili jsme je do vítězných – mám na mysli Táborsko, Olympii, Frýdek – Místek, Znojmo. Ještě dvě kola před koncem jsem říkal, že se dá podzim relativně zachránit, ale nezvládli jsme závěr v Opavě ani proti Znojmu. Kdybychom to nepokazili, měli bychom o pět bodů víc a byli na dostřel.

V létě jste mluvil o tom, že chcete hrát o postup. Vrátila se vám tato slova?
Vrátila – a hodněkrát. Ale stejně bych to řekl znovu, přece neřeknu, že nechceme postoupit. Už z historického pohledu ale asi nejde létat pořad nahoru dolů, jak se nám to děje poslední roky. Něco děláme špatně.

Jak se vám slova o postupu vrátila?
Vytvářeli jsme si na sebe tlak. Všude se psalo: Aspirant na postup ztrácí. Řešilo se, jestli nepřehodnotíme cíle. Realita je jiná, než jsme si představovali. Bohužel.

Jaké chyby jste udělal vy sám osobně?
V kabině vždycky říkám, že bychom měli všichni začínat u sebe. U českých hráčů se to ale moc nenosí. Vyčítám si šířku kádru, který jsme si nechali, skýtalo to velký problém. Když se nedařilo, bylo v kabině až moc naštvaných.

Je těžké šesti až osmi klukům v pátek říct, že nepůjdou ani na lavičku?
Strašně. Civilní člověk si řekne, že by měli být profíci, jít hrát za juniorku a v ní ukázat, že patří do prvního mužstva.

V Hradci to tak nebylo?
Nebylo, je to špatně. Brzdí to celý český fotbal. Místo toho, aby se ten kluk naštval a ukázal fantastický výkon, někteří to vnímají jako trest.

Kdo má větší problém? Mladší, nebo starší?
Bohužel, mladší. Mluvili jsme s nimi dokola, asistent Michal Šmarda ještě víc. Každý by si měl uspořádat život po profesionální stránce.

Nechybí vám i v tomto ohledu jasný šéf mužstva?
Neříkám, že tam má být nějaká tyranie, ale v mužstvu by měl někdo vládnout tvrdou rukou. Hráči jsou pak pokornější, pracují.

Takový fotbalista byl Jiří Sabou, nový výkonný ředitel klubu. Nebral byste ho?
(usměje se) Přesně tak ho mám zafixovaného ze hřiště. Bavíme se hodně intenzivně, že nám chybí bojovník, hecíř. Jirka byl takový, nedal metr hřiště zadarmo. Tohle nám chybí.

Má stejný názor?
Ano.

Nebudete na jaře sázet na mladé hráče? Nedostal jste úkol od představenstva?
Nikdo mi nic takového neříkal, do sestavy se nikdo nemontuje. Samozřejmě cheme, aby se prosazovali naši odchovanci, ale jen s mladými hrát nemůžeme. A také potřebujeme ustálit sestavu, vždyť jen levých obránců jsme vystřídali šest. Měli jsme hodně zranění, ale každé bylo úplně jiné. Kdyby to bylo šest achilovek, zamyslíme se nad tím, co děláme špatně.