Dosavadní příprava zatím ukázala, že sportovní manažer „votroků" Róbert Barborík měl při výběru šťastnou ruku. Rodák ze Žiliny zatím podává dobré výkony. O post jedničky usiluje společně s mladým Tomášem Koubkem.

„Doufám, že to moje  působení v Hradci bude úspěšné," říká Kuciak, který naposledy úspěšně působil ve Zlatých Moravcích, předtím hájil branku Rimavské Soboty.

Jeho o tři roky mladší bratr Dušan je také výborný fotbalový brankář. Se slovenskou reprezentací se zúčastnil mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, momentálně chytá v polské Legii Varšava.

Očima trenéra
Jak hodnotí brankáře Martina 
Kuciaka kouč Luboš Prokopec, který má pro podzimní sezonu  do branky kromě něho ještě Tomáše Koubka a Radima Ottmara:
„Zkušený brankář, který výborně hraje nohou, umí řídit obranu. 
I charakterově je na tom velmi dobře, takže do týmu zapadl výborně. Věřím, že zkvalitní naši gólmanskou čtveřici, počítám i Jirku Lindra, který je momentálně zraněný."

Jaké dojmy zatím máte  
z působení v Hradci Králové?
Ve většině pozitivní. Žádný problém se zatím nevyskytl. Všechno jsme řešili za pochodu, ať už v kabině nebo s vedením klubu. Doteď  můžu s příběhem, který jsem zde strávil, vyslovit jenom spokojenost.

Proč jste se vydal zrovna 
na východ Čech?
Ve Zlatých Moravcích mi končila smlouva. Klub mi předložil návrh na pokračování, ale po čtyřech a půl letech už jsem chtěl změnit prostředí. Měl jsem víc možností, ale většinou to bylo nejdřív 
na zkoušku, a to  jsem nechtěl. Poté, co mě oslovil pan Barborík, že zájem Hradce je jasný a konkrétní, tak jsem se rozhodl pro Hradec a vůbec toho nelituju.

Ve Zlatých Moravcích jste přitom měl jasnou pozici. Dařilo se vám, vyhýbala se vám zranění. Vždyť za poslední čtyři roky jste nechyběl v soutěžním utkání ani minutu. To je ojedinělý kousek.
Ano, v Moravcích jsem byl  čtyři a půl roku a nevynechal jsem jediný mistrovský ani pohárový zápas. Tam jsem si  zachytal opravdu dosytosti. 
A doufám, že i tady v Hradci navážu na tu sérii. I když netvrdím, že musím jít hned 
automaticky do branky. 
Ale doufám, že  moje  působení tady bude úspěšné a prodloužím si ho.

Jenže o místo jedničky v brance  teď budete bojovat s mladým Tomášem Koubkem, kapitánem reprezentace do 21 let. Věříte, že si zachytáte?
Já bych to nenazval bojem. 
Tomáš tady dochytal postupovou sezonu, to se určitě cení. Já jsem tady nový a svoje místo si  musím vytvořit sám. Pak už je to jenom na trenérovi, pro koho z nás se rozhodne. A já doufám, že se rozhodne správně, aby to bylo 
ve prospěch celého hradeckého fotbalu, aby sezona vyšla ke spokojenosti všech.

Ze Slovenska to sice máte 
blízko, ale lze říct, že je to vaše první zahraniční angažmá?
(úsměv) Ano, když neberu fakt, že jsem někdy před deseti lety chytal divizi v Rožnově pod Radhoštěm. Ale samozřejmě je to poprvé, co jsem opustil Slovensko. Ale já to tady neberu jako zahraničí. My si tady rozumíme, mentalita je, myslím, úplně stejná. 
V tomto směru to nevnímám jako zahraniční štaci. Ale jsem za to rád. V mém věku už dozrál čas, abych si vyzkoušel něco mimo naše hranice.

Za to váš o tři roky mladší bratr Dušan je světoběžník, je také úspěšný fotbalový brankář 
a v zahraničí působí už řadu let. Předáváte si zkušenosti?
Ano, on začínal svoji kariéru stejně jako já v Žilině. Pak byl chvíli v anglickém West Hamu, následně v Žilině vybojoval dva tituly. Poté odešel do Rumunska (FC Vaslui), kde byl čtyři roky a nyní je rovněž čtyři roky v Legii Varšava.

Netoužil jste jít ještě dál 
na západ?
Jak už jsem říkal, možnosti byly, ale všechno bylo v rovině testů, a ty už jsem v mém věku nechtěl podstupovat. Proto jsem se rozhodl pro Hradec, který mi nabídl konkrétní smlouvu a ten zájem mě opravdu potěšil.

V Hradci se pomalu zabydlujete. Dorazí i vaši blízcí?
Mám přítelkyni. V těchto dnech intenzivně očekáváme rodinu. Doufám, že všechno dobře dopadne, a moc se těším, že všichni tři tady strávíme  pěkný čas.