Člověk spjatý se Žižkovem? V kádru hradeckých fotbalistů byste takového muže hledali marně. Ikona se skrývá v realizačním týmu. Je jí asistent MICHAL ŠMARDA (nar. 31. ledna 1971), který v jednom z nejstarších a nej úspěšnějších klubů republiky strávil na přelomu tisíciletí dvě a půl sezony. Na slavném místě budou „votroci“ bojovat o důležité druholigové body v neděli dopoledne.
Co se vám vybaví, když se řekne Žižkov?
A známý boss Ivan Horník?
Kromě domácí scény jste tehdy okusili i Pohár UEFA. Dokonce jste vyřadili slavný Glasgow Rangers…
V neděli se vrátíte na místo činu. Byl byste asi raději na hřišti, že?
Až v neděli autobus zabrzdí před branou stadionu, pocítíte určitou nostalgii?
Po chvíli jde ale všechno stranou…
Žižkov je jedním z posledních pronásledovatelů, který by Hradci, Zlínu či Ústí nad Labem mohl komplikovat cestu za vysněným postupem. Souhlasíte?
Ve šlágru minulého kola jste porazili lídra z Ústí nad Labem. Co by mělo přinést úspěch pod žižkovským vysílačem?
Co se vám vybaví, když se řekne Žižkov?
(zamyslí se) Žižkov, Žižkov. Každopádně se jedná o klub, který je tak trochu ve stínu Slavie a Sparty. Zkrátka těch slavnějších pražských. Strávil jsem v něm dva a půl roku. Vzpomínám jenom v dobrém. Poznal jsem kvalitní trenéry, pány Ščasného, Lavičku, Šilhavého. Byl jsem v mužstvu, které chtělo něčeho dosáhnout. Podařilo se nám vyhrát Pohár ČMFS, skončili jsme třetí v lize, když nám v posledním utkání scházelo pouhých pět minut k titulu… To samozřejmě zamrzí, ale je to už minulost.
A známý boss Ivan Horník?
Věci spojené s jeho osobou jsou veřejně známé. Spolu jsme měli velice dobrý vztah. Byl to seriózní chlap, který řekl: Tohle platí. A platilo to. Dýchal za mužstvo a byl schopen za něj bojovat.
Kromě domácí scény jste tehdy okusili i Pohár UEFA. Dokonce jste vyřadili slavný Glasgow Rangers…
Každý zápas v Evropě byl svým způsobem top zápas. Moc jsme se na to těšili. Je to úplně něco jiného než liga. Letíte den předem, jste toho plní a hlavně odhodlaní udělat všechno pro postup. Správný adrenalin se dá jen těžko popisovat.
V neděli se vrátíte na místo činu. Byl byste asi raději na hřišti, že?
Samozřejmě mě to i nyní pořád táhne na trávník. Ale už jsem na jiné koleji. Trenéřina mě baví. Hraju už jen pro radost. Ze začátku to evidentně bylo horší a hlavně hrozně kruté. Vždycky, když jsem viděl, jak se jdou kluci před mistrákem rozcvičovat, byl jsem v duchu s nimi. To ale bylo, už se to nevrátí. Teď fotbalově žiju na lavičce, na níž bych chtěl také něčeho pořádného dosáhnout.
Až v neděli autobus zabrzdí před branou stadionu, pocítíte určitou nostalgii?
Bezesporu. Krásné okamžiky, které na určitém místě strávíte, se zákonitě vracejí.
Po chvíli jde ale všechno stranou…
Je to mžik. Jedeme na Žižkov, abychom uspěli, takže sentiment musí rychle vyprchat. Člověk se už musí soustředit na svoji práci.
Žižkov je jedním z posledních pronásledovatelů, který by Hradci, Zlínu či Ústí nad Labem mohl komplikovat cestu za vysněným postupem. Souhlasíte?
Práce trenéra Petržely je samozřejmě znát. Ponechal si hráče, kteří jsou ochotni dřít nadoraz. Každopádně budou v domácím prostředí velice nepříjemní. Navíc mají utkání k dobru. Z jejich pohledu se jedná o klíčový zápas.
Ve šlágru minulého kola jste porazili lídra z Ústí nad Labem. Co by mělo přinést úspěch pod žižkovským vysílačem?
Jsem hlavně rád, že kluci po neúspěšné minulé sezoně zabrali, dávají tomu všechno. Všichni se na zápas těšíme. Víme, že Ústí je minulost. Na Žižkově to každopádně bude těžké, my ale uděláme všechno, abychom nezklamali.
