Nejen na důvody odstoupení mužstva odpovídali Deníku Karel Průcha (předseda klubu), Martin Novotný (místopředseda klubu) a Vladimír Blažej (předseda sportovní komise Města Nový Bydžov). Union je prvním sestupujícím a jeho výsledky budou anulovány.

Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí odstoupit z ČFL?
Průcha: Všichni v novém výboru, který začal působit po Vánocích a musel obnovit základní funkce klubu, ocitnuvšího se bez vedení, jsme dělali první poslední, abychom pokračovali. Celý leden jsme pracovali na samostatném působení. Po sportovní stránce bychom to zvládli, ale po ekonomické to vůbec nešlo na svět. Byly za námi hodiny jednání. 
V únoru jsme začali uvažovat už v alternativách, mezi kterými nechyběla ani ta s ukončením činnosti. Jednali jsme poté i s dalšími sportovními partnery, s vedením FC Hradec i krajského fotbalového svazu. Chtěli jsme pro region právo na soutěž zachovat. Velmi dobře vypadalo jednání se Sokolem Kratonohy, ale i tady samozřejmě chápeme důvody, proč management klubu řekl nakonec ne. Organizačně a ekonomicky je ČFL velmi náročná soutěž.
Novotný: Konečné rozhodnutí padlo 25. února, kdy nebylo do zdárného konce dotaženo poslední jednání o možném partnerství se Sokolem Živanice. Hned následně se sešel výkonný výbor a definitivně rozhodl o konečném verdiktu.
Blažej: Celou situací se zabývala i sportovní komise města Nový Bydžov na svém jednání 9. února. Ta řešila za přítomnosti starosty i čtyři varianty konečného řešení včetně té, která se nakonec přijala. Město bylo v roce 2015 významným partnerem klubu, ale rozhodně nemůže suplovat deficity, které vznikly úmrtím předsedy klubu  a souvisejícím ukončením činnosti místopředsedy klubu. Jimi řízené společnosti zajišťovaly nejméně polovinu rozpočtu.

Hlavním důvodem byl nedostatek financí. Byly ještě nějaké další skutečnosti, které přispěly k vystoupení ze soutěže?
Novotný: Finance byly hlavním a prakticky jediným důvodem. Přes snahu vedení klubu, města a některých dalších subjektů se nepodařilo přivést tak silného finančního partnera, který by pomohl provozu klubu, aby mohl třetí nejvyšší soutěž v republice hrát. Nepokračování podpory dvou hlavních partnerů z předešlého období není třeba více komentovat – bylo to již řečeno několikrát. Samozřejmě změny v kádru byly od začátku přípravy zřejmé a vcelku zásadní, ale nebyl to hlavní důvod k myšlenkám k odstoupení.
Průcha: Vše souvisí se vším a ekonomika je poté nemilosrdný barometr. Byli jsme nuceni také dořešit podzimní dobíhající závazky. Jsem přesvědčen, že pokud bychom poté bez viditelného krytí 60 % jarního rozpočtu vstoupili do druhé poloviny soutěže, stali bychom se regulérními blázny.
Blažej: Jen doplním, že pokud vám někdo uřízne dvě nohy u stolu, tak stůl prostě spadne. ČFL stála na čtyřech nohách – na podpoře města, na aktivitách managementu faremního RMSK Cidlina, na podpoře místopředsedy Otakara Vágenknechta a na podpoře společnosti AP Tour předsedy Petra Keborta. Ten byl duší klubu a jemu je nutno jen a jen děkovat. Škoda jen, že mu nakonec nepřišli poděkovat ti, 
o které se především staral.

Nastalou situaci jste se snažili řešit během ledna a února. 
Co všechno jste zkoušeli?
Novotný: Nejprve jsme angažovali nového trenéra Jana Míla, který do poslední chvíle pracoval maximálně ve prospěch týmu po stránce sportovní i na poli jeho doplnění a posílení. Vedení klubu navíc oslovilo a přivedlo do přípravy několik hráčů z regionu, ale i šikovné zahraniční hráče. Kádr byl početně víceméně připraven jarní část soutěže odehrát.
Průcha: Během ledna a února se jednalo s řadou společností se sídlem v Bydžově, o situaci v klubu se mluvilo i na setkáních s místní podnikatelskou sférou. Jednali jsme s vedením města a jak už jsem řekl, i s vnějšími sportovními partnery. Investovali jsme do těchto aktivit mnoho hodin svého času, poslali jsme pryč všechny velké osobní náklady. Chodíme ale také do práce a jsme jen lidi s určitou kapacitou. Nemáme žádné profesionály a v podzimní cestě jsme rozhodně pokračovat nemohli a také nechtěli.
Blažej: Buďme upřímní – po ukončení loňského ročníku jsme jednali s hráči o účinkování v divizi, což je asi soutěž, která sem patří. Myslím, že tehdy jsme všichni, co jsme to mohli ovlivnit, udělali chybu tím, že jsme kývli na další účinkování v ČFL, které nám tehdy statutární zástupci klubu včetně tehdejšího sportovního manažera předložili. Na to, že by právě statutární zástupci přestali v klubu působit, jsme nikdo nebyli připraveni. A mít dva měsíce na to, abychom postavili ten stůl na čtyři nohy, je strašně krátká doba. Je to velká škoda, původní projekt byl smysluplný, ale sám si nakonec zavařil motor.

Kam na jarní část zamíří hráči z kádru Unionu?
Novotný: Někteří kmenoví hráči Unionu již v prosinci vyjádřili myšlenku odejít do jiných klubů (Janda, Nguyen, Nobst, Zmeškal), případně ukončit hostování (Kwame, Besta, Šimeček, Kraják). V lednu se rozhodl neprodloužit hostování Macháček. Hráči, kteří byli v klubu jen na přípravě, se vracejí do mateřských klubů. Ti, kteří v Unionu aktivně působili na podzim jako kmenoví hráči RMSK ve formě hostování, buď získali souhlas a angažmá v jiných klubech (Bastin, Janouch, Motyčka) či zůstali v Cidlině (Žalman, Věchet, Mokošín). V souvislosti s konečným verdiktem nakonec ukončili nebo neprodloužili hostování i Živnůstka a Koštíř.

Co bude s klubem dál? Přihlásíte v následující sezoně divizi?
Průcha: Myslím, že obsah tohoto postupu všichni známe. Vše je možné, ale já jsem realista. Ke slovu přijde přestupní řád s volným pohybem hráčů a bude to celé převážně o tom, co kdo komu nabídne.
Novotný: Máme dvě možnosti. Jestli pošleme klub do „kytiček", není tak odvislé od našeho rozhodování, ale spíše o vnějších faktorech a jednáních. Jasno musí být do konce března.
Blažej: Od závěru jara loňského ročníku pracuji trenérsky u mužů RMSK. Tým se na podzim podařilo stabilizovat a v této cestě hodláme pokračovat. O osudu Unionu se povedou diskuze, ale příliš možností nevidím, ropa v Bydžově neteče.