Společně s Pavlem Dvořákem se stal symbolem hradeckého zmaru v koncovce. Proti Mladé Boleslavi stál DAVID ŠTÍPEK dvakrát tváří v tvář gólmanovi Aleši Hruškovi. Ani jednou neuspěl. I proto skončil zápas 3. kola Synot ligy bezbrankovou remízou. „Tohle musím dávat," mrzutě prohodil směrem k novinářům.

V 10. minutě jste šel z poloviny hřiště sám na Hrušku. Co se stalo, že jste nedal branku?
Zprvu jsem přemýšlel, jestli nejsem v ofsajdu. Přišlo mi divné, že bych šel takhle sám. Nejdřív jsem to chtěl dávat na zadní tyč, ale nakonec jsem volil kličku. Nějak se mi to seklo, brankáře jsem udělal, ale obránce mi to vykopl a dorážku už Hruška chytil. Tohle musím dávat.

A druhá šance, kterou vám vypracoval Marek Kulič?
To je to samé. Musím to dávat na zadní tyč… Měli jsme i další možnosti, Juraj Križko trefil, tyč. Možná nám chybí i to pomyslné štěstíčko.

Ale o něm to jen není, co říkáte?
Možná nám chybí klid a větší zkušenosti. Jsme tu vesměs mladí kluci. Ligu hrajeme vlastně poprvé. Snad se to bude s postupem času výrazně lepšit.

Tři zápasy jste neskórovali. Jak se s tím vyrovnáváte?
Říkáme si, že to už přijde. Po tréninku zůstáváme na hřišti déle a makáme na koncovce. Jenže tohle se úplně natrénovat nedá. Věřím, že to brzo protrhneme a góly tam začnou padat. Koncovka špatná, ale tým ne.

Můžete se rozstřílet už v příštím kole v Plzni?
A proč by ne? Nedělám si srandu, vážně si myslím, že to klidně může vyjít.

Budete coby kmenový hráč Plzně u toho?
Ne, hrát nemůžu.

Komentář Radka Špryňara: Obhajoba Pavla D.

Na černé listině se po zápase s Mladou Boleslaví ocitl v černobílém táboře útočník Pavel Dvořák, který neproměnil tři velké příležitosti. V prvním případě pálil do hráče černé pleti Milly, podruhé ho vychytal Aleš Hruška a těsně před koncem (stejně jako s Teplicemi) zahodil další příležitost. Fanoušci mají jasno, kdo může za bezbrankovou remízu a ošklivou nulu na kontě vstřelených gólů po třech zápasech.

Na hradeckých tribunách nemilovaný útočník nabil kritikům na tvrdou a nekompromisní smeč. Někteří ho mají pomalu za sabotéra, což ale není vůbec fér.

Dovolím si jít proti proudu. Pavel Dvořák odehrál proti Mladé Boleslavi, i půlhodinu v 1. kole proti Teplicím, velmi dobře. Žádný důvod k jeho ukřižování nevidím. Tvrdím to s plným vědomím toho, že útočník je na hřišti hlavně od střílení gólů, což bohužel pro Hradec, Dvořákovi v této sezoně jaksi nejde (ostatně ani nikomu jinému – Štípkovi, Prokešovi, Kuličovi atd.).

Pětadvacetiletý „hroťák" se pod lízátky historicky pere s (ne)přízní publika, které si neudobřil ani pěti (výrazně nedoceněnými) góly v závěru minulé sezony. Jenže bez nich by Hradec i nadále civěl ve druhé lize a nyní se znovu pokoušel o výstup mezi elitu. Potlesk za výraznou pomoc nepřišel, slova uznání se také nedostavila. Dvořák to ani nečekal. Před sezonou pro Deník bez známky lítosti prohodil. „Nikdy jsem tady nebyl oblíbený a nikdy ani nebudu."

Bohužel pro něj se to po nedělním večeru nezmění.

I přesto, že Dvořák odvedl na trávníku na rozdíl od mladoboleslavského útočníka Michala Ďuriše poctivou práci, přehrával urostlejší beky, byl silný na míči i chytrý v kombinacích.

Z oblíbené figury je vyvrhel

Jeden čas byl mezi fanoušky „votroků" velmi oblíbenou figurou. Ty časy jsou nenávratně pryč. JAN ŠISLER, toho času záložník Mladé Boleslavi, je nyní v černobílém táboře personou non grata.

Důvody? Jsou dva. Záložník vlastnící ničivou pravačku se schopností bourat betonové zdi se v Hradci v zimě nedohodl na nové smlouvě, respektive ji odmítl podepsat. Klub ho okamžitě vyřadil z kádru. „S hráči, kteří u nás nechtějí hrát, pracovat nebudeme," jasně se vyjádřil trenér Luboš Prokopec.

Vzhledem k tomu, že Šislerovi končila na jaře smlouva, dal mu klub svolení ke shánění nové štace. Sáhla po něm Mladá Boleslav s tím, že jaro stráví pod křídly Václava Kotala v Brně.

V neděli se křemičitý středopolař už v dresu „Bolky" vrátil do důvěrně známého prostředí. Fanoušky „votroků" si neudobřil. Naopak. V 55. minutě bez skrupulí spálil sprintujícího Haliloviče, který následně musel ze zápasu odstoupit. Šisler schytal žluté napomenutí a hněv tribun.

„Prostě to tak bývá, že když něco uděláte miláčkovi publika, jsou na vás fanoušci takoví," říkal po bezbrankovém zápase. Rozlícený kotel na něho řval, bučel a pískal při každém jeho kontaktu s balonem. Z ještě nedávno populárního hráče byl rázem vyvrhel.

„Nešel jsem tam s úmyslem mu něco udělat. Snad bude brzo v pořádku," doufal Šisler, který se Halilovičovi bezprostředně po faulu omlouval. Totéž učinil i po utkání.
Nepochodil. Bosenský hračička ho poslal kamsi, stejně jako hradecké publikum.

MEGAFON JANA KOTOUČKA

O fotbal ani přestavbu jim nejde

Je opravdu už vrcholem, jakým způsobem se snaží před volbami zviditelnit některá politická uskupení. Poslední žhavou akcí je nedělní provokace před naším „krásným, unikátním (brzy jistě památkou UNESCO) Malšákem". Kromě Dohnala a Křeliny jde bojovat za „lízátkový" Malšák další strana. Hlavní tváří akce se bohužel stala paní Anna Maclová, náměstkyně primátora. Ač nikdy nebyla na fotbale, chtěla by náš megakolos přestavět na městský stadion se zachováním lízátek, které se jí líbí (to i nám), a rekonstrukcí tribun na stávajících místech. Ale že příznivci, kteří na fotbal skutečně léta chodí, chtějí hlavně přiblížení plochy k tribunám, už ovšem neví. Že by po takovéto přestavbě lízátka ztratila svoji funkci a minimálně dvě by byla mimo areál, jí také nedochází. Je vidět, že tato úctyhodná žena je jen mediálně nastrčenou figurkou, která nic neví o problému, kterým se veřejnost (zastupitelé) vážně zabývají 13 let. Nehledě na to, že bez přestavby a zkázy lízátek, tento prostor zůstane nevyužitý, mrtvý. A to si město nemůže dovolit. Moderní rozvoj této lokality je bez investora nereálný. Petici podepsalo 50 lidí. Většina nevědomky v důvěře, že jde už konečně o přestavbu „UNESCO Malšáku" na ryze fotbalový stadion… s lízátky. Aby nám nakonec místo Mechova neříkali Kocourkov. Váš Koty (autor je předsedou fanklubu Votroci 2000)