Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stalo se to 7. července loňského roku. Fotbalista Tomáš Malinský po souboji s jedním z hráčů Bohemians 1905 ucítil lupnutí v noze a hned věděl, že je zle.

„Měl jsem přetržený přední křížový vaz na levé noze, do toho nějaké věci s meniskem a chrupavkou…," vypočítává následky ostrého faulu hradecký rychlonohý záložník.

V pondělí, 8. dubna 2013, se na trávníky vrátil. Takřka na den po devíti měsících. Za juniorský tým „votroků" odehrál proti Plzni 68. minut a mohl si zhluboka odechnout – koleno drží!

Konečně jste zase hřišti. Bylo čekání nekonečné?
Přesně tak. Po devíti měsících jsem se zase dočkal. Byl jsem trochu překvapený, že mě trenér Prokopec poslal na trávník hned od začátku utkání. Spíš jsem čekal, že začnu na lavičce a do zápasu naskočím na nějakých třicet minut. Nakonec jsem odehrál skoro sedmdesát minut a mohu s úlevou říct, že noha je v pohodě.

Jak jste se po tak dlouhé době cítil v zápase?
Docela dobře. Všechno je při starém, góly nedávám (rozesměje se). Jinak šlo všechno dobře, možná až hladce. Vyhráli jsme 3:0 nad Plzní. O to víc mě to těší.

V druhém poločase jste se neohroženě pustil mezi dva hráče, kteří do vás nevybíravě „zajeli". Ozval se jen váš zoufalý křik, tribuna ztichla. Všichni se obávali nejhoršího…
Naštěstí mě trefili do druhé nohy. Docela by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdybych dostal ránu do té operované.

Docela jste mě překvapil, jak jste se mezi dvojici protihráčů vrhl. Noha, nenoha. Žádný blok nemáte?
Když vás sundají, tak musíte věřit, že noha vydrží. Jinak to nemá smysl. Zatím je všechno v pořádku, všechno běží, jak má. Nemám důvod se obávat. Během rekonvalescence jsem noze dával maximum, pečlivě se o ni staral. Strašně si toho vážím, že koleno drží.

Prý jste nepodstoupil zrovna rutinní operaci.
To tedy ne. Měl jsem přetržený přední křížový vaz na levé noze, do toho nějaké věci s meniskem a chrupavkou… (usmívá se)

Co znamená, že jste noze dával maximum?
To si ani nedovedete představit. Byla to mnohem větší dřina, než když jsem byl zdravý. Přišel jsem domů z tréninku a už to jelo: neustálé protahování, cvičení na balančních podložkách, odjezd k doktorovi a večer zase. Furt jsem do sebe ládoval prášky. Bylo to vážně strašně dlouhé.

Kdo vám nejvíce pomohl překonat složité období?
Všichni okolo mě podporovali. Rodina, kluci v kabině. V Praze mě operoval Petar Novák, který se o mě celou léčbu fantasticky staral. V Hradci jsem pak docházel k doktoru Šopákovi  a nyní docházím k doktorce Hamáčkové. Cvičíme na lanech, ale hlavně se tomu snažím dávat něco navíc  sám.

Nebyl jste doma na ostatní trochu protivný?
(směje se) Snad ne. Bral jste to tak, jak to je. Sport je občas krutý a zranění k němu patří. Doufám, že jsem si to na dlouhou dobu vybral.

Máte za sebou první zápas za juniorský tým. Troufl byste se už posadit na lavičku áčka?
Kdyby mě trenér Plíšek nominoval alespoň mezi náhradníky, byl bych strašně rád. Snad to brzo dopadne. Zase bych cítil, že mi trenér věří. Mám strašnou chuť něco dokázat.

Trenér Plíšek vás pozoroval z hlediště. Měl jste kvůli jeho přítomnosti zvláštní motivaci?
To ne. Zápas jsem si chtěl hlavně užít a přál si, aby se mi nic nestalo.

Co vůbec říkáte na výkony „votroků" v Gambrinus lize?
Samozřejmě se chodím dívat. Když hrají doma, sedím na tribuně. Je hrozná škoda zápasu s Mladou Boleslaví. Bylo to skvěle rozehrané, zničehonic vedeme 2:0 a… Ani nevím, co k tomu mám říct. Necháme si dát dva hloupé góly a místo tří bodů máme jen jeden. Můžeme si za to sami.

Očima trenéra

Luboš Prokopec, trenér juniorského týmu Hradce Králové: „Tomáš ukázal i po tak vážném zranění, že má obrovský potenciál. Především v rychlosti. Je to velmi zajímavý a mladý hráč. Na to, že měl tak dlouhou pauzu, hrál velmi dobře. Jsem rád, že první zápas přežil ve zdraví a odehrál si skoro sedmdesát minut. Když ho v druhém poločase soupeř tvrdě dohrál, měl jsem docela strach. Naštěstí to dopadlo dobře. Když jsem Tomáše viděl v tréninku, tak do všeho chodil naplno. Asi na to zranění už nemyslí, což je jenom dobře."