Kolik let se věnujete kariéře rozhodčího a co vás k pískání přivedlo?
Pokud se dá počítat minulý i tento rok, tak na podzim budu začínat svůj devátý rok.

Jaký největší zápas (zápasy), na který jste hrdý, jste pískal?
Obecně jsem hrdý na každý zápas, který se nám jako týmu povede, kde se nemluví o rozhodčích a kde jsme sami spokojeni s naším výkonem. Když bych měl konkrétně vypíchnout, v roli rozhodčího to byl zápas krajského přeboru mezi Policí nad Metují a Rychnovem nad Kněžnou. Byly přítomny oba „kotle“ a vytvořily neuvěřitelnou atmosféru. Na zápas mimo jiné dohlížel ligový delegát, který byl s naším výkonem spokojen, což byla sladká tečka na konec. Jako asistent by to byl určitě oficiální přátelský zápas reprezentace WU17 s Irskem pod záštitou UEFA.

Sudí Podhajský: Nejvtipnější jsou řeči typu 'To bych i já odpískal lépe'Zdroj: ArchivSudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál (či situace)?
Ano, bohužel se potýkáme s „kritikou“. Nejvtipnější jsou ovšem řeči typu „To bych i já odpískal lépe“. Když se pak člověk podívá na pána za klandrem, tak se musí jen pousmát .

Jaký nejbláznivější zápas jste řídil?
Nejspíš ve Vrchlabí. Nejde ani tak o to, co se dělo na hřišti, ale o to, co se dělo dny po skončení zápasu.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek. Podělte se o nějakou zvlášť povedenou?
Historek je plno, ale drtivá většina není z hrací plochy, tam se snažíme zachovat si profesionalitu. Nejlepší se většinou stávají po cestě domů, kdy se nám povede zápas a je veselá nálada. Zatím nepřekonatelný je večer, cesta domů z výměny v Libereckém kraji. Během ní jsme se stavili v rychlém občerstvení, kde si na sebe kolega vylil omáčku. Po občerstvení jsme pokračovali do Hradce a během cesty jsme se domluvili ještě s jedním autem, které jelo ze zápasu divize v Libereckém kraji, že k nám přestoupí jeden z rozhodčích. Během tohoto přestupu se ovšem kolega politý omáčkou rozhodl, že se mu ty kalhoty už nelíbí, při nastupování mu praskly vejpůl. Chvíli všem trvalo než jim došlo, co to bylo za zvuk. Ovšem poté už přišel nekontrolovatelný výbuch smíchu.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte?
Myslím si, že nejde pouze o kauzu pana Berbra, obecně je na nás nahlíženo v negativním světle. Lidé si občas neuvědomují, že jsme také pouze lidi, že nezvládáme vidět veškeré situace a můžeme i chybovat. Samozřejmě nás to také štve, když nevidíme něco, co všichni ostatní. Ale kdo si zkusil pískat tak ví, že stačí stát o půl metru jinde a situace může vypadat úplně jinak, nebo tak, že ji vůbec nejde vidět přes hráče.

Jaké máte další ambice na poli rozhodčího?
Ambice jsou ty nejvyšší, pokud se povede, tak bych byl rád součástí profesionálních a následně i mezinárodních soutěží.