V 60. a 70. letech patřil mezi nejlepší české obránce, na kontě má devatenáct reprezentačních startů. Tituly Vladimír Táborský získal coby hráč i jako trenér. Mimo jiné vedl Hradec Králové, Spartu či řecké kluby. Jeho ,,moudra" jste mohli slýchat i z televizní obrazovky, kde dlouhé roky působil v roli spolukomentátora.

Před blížícím se startem evropského šampionátu ve Francii jej velmi zaujal návrat špílmachra Tomáše Rosického. ,,Fotbal se nezapomíná. To je jasné. Mě ale hlavně překvapilo, v jak dobré je kondici," poukazuje dvaasedmdesátiletý bard.

Jak se vám zamlouvá forma českého týmu po sérii 
přípravných duelů?
Na přípravná utkání, ať už jsou na klubové či reprezentační úrovni, se dívám celkem stejně. Něco vás potěší, třeba výhra s Rusy, pak prohrajete s Koreou. Neberu to ale tak, že by to byla dokonalá ukázka vašeho umění. Pořád se zkouší. Ve druhé půli vstoupí do hry třeba šest dalších hráčů a je z toho malinko guláš. Spíše jde o to poznat formu jednotlivců. Trenér a jeho realizační tým má o kostře týmu jasno už delší dobu. Váhá jen na několika postech. Tady si ověří, kdo má do základní sestavy nejblíže.

Generálku s Jižní Koreou jsme prohráli 1:2. Můžeme těžké soupeře v základní skupině  zaskočit? Zůstal podle vás Vrbovi nějaký trumf v rukávu?
Myslím, že je dostatečně zkušený z působení v klubu 
i v kvalifikaci. Hráče zná detailně. Jak už jsem říkal, na sedmdesát procent už ví, koho pošle na hřiště a co bude v daném zápase vyžadovat. O trumfech bych hovořil, kdybychom měli v sestavě Ronalda či Messiho. My ale musíme sázet jedině na týmový výkon.

Patří Vrba do kategorie vašich oblíbených koučů?
Když se vidíme, podáme si ruku. Známe se jen 
z náhodných setkání. Každopádně se ale jedná o trenéra, který má odkoučováno hodně. Zkušeností má dost.

Koho vy považujete na trenérské pozici momentálně za největšího lišáka?
Konkrétní nebudu. Mám rád trenéry, kteří reagují na situaci na hřišti, na momentální stav. Nadosmrti budu říkat, že trenér je dvanáctým hráčem a měl by umět číst hru a reagovat na vývoj. Pan Vrba tohle ovládá.

Co Brücknerovo kouzlo? 
Může český tým udeřit i ze standardek nacvičených 
za zavřenými dveřmi z dílny tohoto zkušeného Vrbova konzultanta?
Karel si na těchto věcech dával vždycky záležet. Ať už se jednalo o rozehrávání rohů, přímých kopů ze strany nebo i autů. Jemu se to vyplácelo. Nevím, jak to chodí uvnitř týmu. Pokud spolupracují v tomhle stylu, nebyl bych proti tomu. Vždycky ale platí slovo hlavního trenéra. On je za všechno zodpovědný.

Zpět k aktuálnímu dění. Ač Tomáš Rosický v generálce s Koreou chyboval před druhou brankou soupeře, jeho návrat lze určitě hodnotit jako obrovský přínos pro Vrbovu družinu, souhlasíte?
Byl jsem na něho velmi zvědavý. S Ruskem patřil k našim nejlepším hráčům. Překvapilo mě, v jak 
dobré je kondici. Fotbal se nezapomíná a v případě 
Rosického to platí tuplem. Bude jen otázka, jak zvládne zápasy, které půjdou 
za sebou v rychlejším sledu 
a pojedou se naostro. 
V nich si teprve vystaví 
vysvědčení.

Chybí vám někdo v nominaci?
Kádry jsou široké. Figuruje v nich přes dvacet hráčů. Trenéři to mají zmapované. Možná bych si ale našel místo pro Matěje Vydru. Naše mužstvo rychlého útočníka postrádá. Mohl by se v jistých situacích hodit.

Neustále se skloňují šťastné šestky. V roce 1976 jsme se stali šampiony, v roce 1996 vicemistry Evropy. Přinese úspěch i rok 2016? Věříte i vy na podobná znamení?
Ne, ne v žádném případě. Podobně na tom určitě budou hráči a celý realizační tým. Pro úspěch se musí něco udělat a ne spoléhat na nějaká znamení. Když se to povede, pak se teprve může začít spekulovat.

Naše skupina je náramně těžká. Může český tým na úvod zaskočit silné Španěly praktikující kontrapresink?
Španělský fotbal u mě budí veliký respekt. Jsou velmi silní na míči, mají 
řadu skvělých hráčů. Mohou mít ale problém, jak to 
v konečné fázi poskládat. Trochu jim mohou scházet útočníci. Ve Španělsku se pořád skloňují jména 
Messiho s Ronaldem. To jsou ale cizinci. V utkání s nimi nemusíme být odevzdaní, klidně si můžeme dovolit. Otázkou zůstává, jestli budeme mít takovou kvalitu, abychom překonali jejich obranu. Je potřeba umět 
využít každé zaváhání.

Chorvaty zase zdobí nesmírná síla v záložní řadě. Modrič, Kovačevič či Rakitič jsou hvězdy ve španělských velkoklubech. Pak je tu kanonýr Mandžukič. Před pár dny 
tenhle tým nadělil San Marinu desítku. Jde z nich hrůza?
To jsou fotbalisté podle mého gusta. Tam si musíme dát pozor. Oni sami o sobě říkají, že mají nejlepší 
mužstvo za několik posledních let. Jsou to ale Jihoevropané. Cokoliv je může 
vykolejit a pak ztrácejí 
sebekontrolu. I tudy by mohl vést návod k dobrému výsledku.

Co říci k Turkům?
Nepodceňuju je, ale pokud chceme postoupit ze skupiny, musíme je porazit. Slabí rozhodně nejsou, ale nemyslím si, že mají nějaký top tým.

Brzy to už vypukne. Na co se vy nejvíce těšíte?
Poprvé bude o titul usilovat čtyřiadvacet mužstev, o osm více než dosud. Těším se na velmoci, tedy Německo, Španělsko, Anglii. Velký boom prožívá Belgie nebo Rakousko. Bude to zajímavý šampionát, který snad znovu ozdobí výkony osobností. Na ně se chodí, ty nám dělají radost z fotbalu. Bohužel jich ubývá, zápasy jsou na podobných turnajích hodně svázané taktikou a prosadit se je čím dál těžší. Uvidíme.

Nejsilnější zážitek na Euru: Objevil šampiony. Dellase a Vryzase
Trochu si přihřeju polívčičku. Nejvíce mi v hlavě utkvěl šampionát v Portugalsku v roce 2004, kde jsem byl jako spolukomentátor. Naše reprezentace tam hrála bezvadně. Měli jsme na to celé mistrovství vyhrát. Osud přál Řekům. Vyřadili nás Zlatým gólem a nakonec to dotáhli k titulu. Byl jsem i tak velmi šťastný. V řeckém mužstvu figurovali dva hráči, které jsem objevil a vytáhl je do velkého fotbalu. Šlo o Dellase a Vryzase. Když slavili, tančili na ploše. Měl jsem slzy v očích a chuť se za nimi rozběhnout. Tancoval bych s nimi. Cítil jsem trenérskou satisfakci, že jsem měl dobrý čuch.