I. fotbalová liga – ohlédnutí za 23. kolem:

Vratislav Lokvenc (bývalý reprezentant): Situaci V Edenu jsem viděl, byl jsem přímo na tribuně. Každá taková situace je samozřejmě na rozhodčím, ale tahle ruka se písknout dala. I když by to bylo přísné, já osobně bych penaltu zapískal. Penaltu proti Hradci jsem neviděl, ale pokud byla od těla, rozhodčí by ji měl zapískat. Jestli mi vadí nejednoznačná pravidla o ruce v šestnáctce? To spíš nerozhodnost rozhodčích, jakou ukázali v Plzni, když tam hrály Budějovice. Nemůže něco písknout, pak to odvolat a na radu nějakého šestého sudího zase uznat.

Bohuslav Pilný (bývalý hráč Hradce Králové a Liberce): Obě situace jsem samozřejmě viděl a nedokážu je posoudit. Proč? Protože přesně nerozumím současnému výkladu pravidel o ruce ve vápně. Myslím si, že je to udělané na míru rozhodčím, kteří si to dovedou vždycky nějakým způsobem obhájit. Jak v případě penalty, tak v případě neodpískané ruky. Hráči ani trenéři pořádně nevědí, za co by se ruka měla pískat. Musím říct, že mě to ukrutně štve. Přece by neměl být takový problém  přesněji specifikovat pravidlo o ruce ve vápně, aby tomu všichni rozuměli.

Pavel Král (sportovní redaktor Deníku): Debat na téma ,,ruka ve vápně“ proběhlo už nespočet. Rozhodčí mají v tomto směru značnou benevolenci. Je občas zpochybnitelné, zda je počínání hráče v daném okamžiku chtěné či nikoliv. Obě strany se budou hájit po svém. Pokud to velmi zjednodušíme;  v pravidlech se hovoří, že penalta nemusí být nařízena při ruce při obranném odkopu.  V Edenu tudíž pokutový kop proti Žižkovu odpískán být měl, i když Kropík s rukou od těla těžko mohl reagovat. V Budějovicích se v případě Janouška jednalo v rohu velkého vápna o nešťastný moment. Hradeckého záložníka míč trefil do ruky ve skluzu. Sudí si mohl vybrat. Konec už znáte.