V Německu po slibném úvodu slyšel: Jsi drahý

Osobnost Deníku

Glos o dvougólové otočce: Myšlenky na hattrick byly, ale důležitější jsou 3 body

/ROZHOVOR/ Fotbalisté rezervy Nového Bydžova dokázali o víkendu zvítězit v okresním derby…

Přečíst článek >

Největší persona prvoligových fotbalistů Hradce Králové? Nač dlouho přemýšlet – obránce Milan Fukal. Zahrál si bundesligu, pamatuje tažení Sparty Ligou mistrů a dlouho patřil i do reprezentace.

Není se čemu divit, že se po zranění kapitána Fischera stal jedním z jeho tří zástupců.

Takhle nějak totiž vypadá kladný hrdina. Mluví tiše, skromně a přitom odhodlaně. Hledat jeho jméno v bulvárních časopisech, mohli byste jich projít deset a jedinou zmínku byste nenašli.

Na hřišti by měl být jasným lídrem. Těžkého startu první ligy, kdy na jeho tým nejprve čeká zápas v Liberci a pak doma se Spartou, se vůbec nebojí: „Líbilo se mi, že jsem už po konci podzimní části slyšel hlášky, že by bylo dobré udělat v prvních dvou kolech nějaké body,“ nedává si nejslavnější rodák z Kokonína vůbec malé cíle.

Bylo by pro vás překvapením, kdyby ligu vyhrál někdo jiný než Sparta?
Nebylo, Liberec hraje výborný fotbal, má hodně kvalitní mužstvo a to samé platí o Plzni. Pro atraktivitu ligy je to jedině dobře.

Šestibodový náskok a nejnaditější pokladna vás nepřesvědčují?
Šest bodů není zase tak moc.

Po příchodu Jaroslava Hřebíka se spustila bombastická kampaň, jak se z letenského klubu stane „česká Barcelona“. Jste zvědavý, jestli bude Sparta za týden opravdu jiná?
Myslím, že během jednoho, dvou měsíců toho zase tolik nezměníte. Spíš jde o to, aby týmy, které by nás měly reprezentovat v Evropě, vrátily zpátky dřívější trend. Sparta Ligu mistrů hrála a byla nosičem našeho fotbalu ve světě. Ale nejde jenom o ni, přeji to Slavii, Liberci, Plzni… Je potřeba, aby mužstvo, které se tam dostane, vydrželo v pohárech co nejdéle. Je to pak i zrcadlo celé ligy.

Kdyby zamýšlený progres Spartě vyšel, může českému fotbalu pomoci, jako třeba nedávno Plzeň?
Stoprocentně. V Plzni jsem hrál po hrozně dlouhé době a člověk ji musí hodnotit jenom pozitivně. Stadion, zázemí, mužstvo… Všechno je na vysoké úrovni. Můj názor byl vždycky takový, že fotbalový klub je fabrika. Pokud funguje, je i v našich podmínkách výdělečná.

Jste rád, že na Liberec a Spartu narazíte hned v úvodu jara, kdy trávníky ještě rozhodně nebudou v top kondici a oba favorité se daleko víc nadřou?
Ani moc ne, i s nimi bych radši hrál v dubnu nebo v květnu, až by pro fotbal nastaly daleko lepší podmínky. Hlavně by taky přišlo daleko víc lidí. Fotbal se hraje hlavně pro ně. Do Liberce třeba dorazí tři tisíce, ale mohlo by tam být osm. A na Spartu? Snad ani nemá cenu řešit, kolik by na ni v Hradci přišlo za slušnějšího počasí fanoušků.

Když se podíváte ven, máte vůbec chuť hrát fotbal?
Osobně s tím nemám nejmenší problém, spíš jde o ty lidi. Než abyste vzal v takovém počasí na fotbal celou rodinu, tak si to radši dvakrát rozmyslíte. Ale termíny nejsou, hrát se musí.

Vím, že se to nedá moc srovnávat, ale stejně je zajímavé, že i když je venku deset pod nulou, v Německu vyprodají čtyřicetitisícový stadion…
(usměje se) O Německu a o celé Evropě bychom se mohli bavit dlouho. Tam je fotbal úplně jinde. Jestli říkáme, že jsme se po revoluci v něčem přiblížili západnímu světu, tak v tomhle rozhodně ne. V Německu chodí na fotbal celé rodiny, pro některé je to hotové náboženství, vrchol celého týdne. My si tady můžeme hodně dlouho vykládat, jak to kde chodí. Vedení našich klubů může zkoušet leccos, aby nalákalo příznivce do ochozů, jenže spousta lidí má hlavně starosti s tím, aby bylo co do úst a měli vůbec nějakou práci. Fotbal rozhodně není to nejdůležitější.

Vy jste v Německu působil šest let. Vzpomínáte někdy na těžké začátky v Hamburku, kdy vám neustále předhazovali cifry a opakovali, že jste nejdražší posilou v historii?
Shodou okolností jsem o tom nedávno přemýšlel. V neděli jsem přiletěl do klubu, zatrénoval si a v úterý se konalo derby proti Brémám. To je jako u nás Sparta se Slavií. A jak říkáte, byl jsem nejdražším hráčem. Na letišti na mě čekalo 20 novinářů, televizní štáb… Aniž bych uměl slovo německy, hrál jsem za dva dny takový velký zápas. Hodili mě do vody a musel jsem plavat. Začátek byl fantastický, nad Brémami jsme vyhráli.

Jenže přišel problém, zranil jste se…
Začalo se to pak ubírat trochu jiným směrem. Jednoduché to nebylo.

Do toho řeči o šesti milionech marek za beka z Česka…
Čekalo se na moji chybu. Chvíli jsem měl výhodu, že jsem neuměl moc řeč a všechno si nedokázal přečíst. Pak se to ke mně ale stejně doneslo. Jenže říkal jsem si, že jednou tady jsem, přišla šance hrát jednu z nejlepších soutěží na světě a z toho vlaku vystupovat nechci, nemohl jsem se z toho podělat.

Ale srovnat se s tím, že po obránci chtějí, aby byl pomalu nejlepším střelcem týmu, muselo být hodně zvláštní, nebo ne?
To bylo. Než jsem se zranil, odehrál jsem nějakých šest zápasů a nedal ani gól. Viděli, že v Lize mistrů i v české lize mi tam něco padalo a hned to chtěli taky. Nějakou aklimatizaci nikdo neřešil. Přáli si okamžitý výsledek.

Teď jste hlavní postavou hradecké defenzivy. Snášíte díky zkušenostem ze zahraničí lépe tlak?
Vůbec neberu, že člověk někde byl. Nejen ve sportu platí, že je důležitý dnešek a to, co přijde zítra. Zásluhy? Co bylo dřív? To nikoho nezajímá. Když nebudete podávat výkony, dříve nebo později lidi omrzíte. S tím jsem šel do Hradce. Pokud bude mužstvo klapat i s Fukalem v sestavě, tak jenom dobře. Na nějaké divadlo a osobní předvádění není chvíle, ani na to moc nejsem. Vždycky jsem myslel především na mužstvo a tak to bude vždycky.

Po zranění Fischera jste se stal jedním ze tří alternujících kapitánů. Je to velká pocta?
Roman Fischer je bezvadný kluk a je strašná škoda, že se zranil. Pořád je to správný kapitán. Vážím si toho, ale je jedno, na koho ta volba místo něj padne. Je přirozené, že v mém věku bych měl být nápomocen ostatním hráčům.

Sedí vám role toho, který druhé řídí a usměrňuje?
Nevadí mi to. S někým musíte z pozice staršího hráče mluvit víc, s jiným méně. Někdo vaše názory třeba vůbec nepotřebuje, s tím taky nemám problém. Taky jsem se vždycky hlavně soustředil na vlastní výkon, než abych potřeboval poslouchat nějaké velké řeči.

Musíte mladší hráče v Hradci často okřikovat?
Právě že vůbec ne. Vědí, co chtějí dokázat. Říkal jsem jim, ať si berou za příklad hráče jako Ulich, Lokvenc, Pilař… Nepotřebujete se koukat nikam do světa. Tihle kluci tady něco dokázali, pro klub odvedli práci a někam se dostali. O Pilařovi před dvěma lety nikdo nevěděl, teď hraje za nároďák a přestoupí do velké evropské ligy. To jsou nejlepší příklady. Pokud kluci obětují fotbalu tolik, jako tihle hráči, mají před sebou velkou budoucnost.

Mladým hráčům se často vyčítá až příliš vysoké sebevědomí a určité volnomyšlenkářství. Vy jste si prý pod křídla vzal talentovaného Jaroslava Zeleného. Není on ale zase hodný až moc?
Jarda je kluk, který má ohromný potenciál. Sám ví, že moc velké sebevědomí nemá. Jenže to je ve fotbale strašně potřeba. A když hrajete venku, tak ještě víc. Když to pochopí a bude na sobě dál pracovat, je na nejlepší cestě něco dokázat. Ale nejde jenom o něho, těch talentovaných kluků je tady docela dost.

Není vám někdy trochu smutno z toho, jaké psí kusy dovede vyvádět mladší generace třeba i v reprezentaci?
Měl jsem možnost se v nároďáku párkrát potkat s Pavlem Nedvědem. Ten vždycky říkal, že hezkej život budeš mít až po kariéře.

Docela zajímavá myšlenka…
A tahle věta ve mně taky zůstala. Pavel by měl být nejlepším vzorem pro mladé kluky, dosáhl úplného maxima. Nebyl to žádný velký talent a neměl nic od boha. Všechno si vydřel, strašně na sobě makal. Chtěl něco dokázat. Pavla jsem nikdy neviděl namočeného do nějakých skandálů. Proč tam teď jsou, v porovnání s ním, bezejmenní hráči? Ti kluci by se měli zamyslet sami nad sebou.

Je pravda, že si nedovedu vás, Nedvěda, Kollera nebo Poborského představit, jak ze sebe v letadle rvete šaty a děsně se tím bavíte…
To by asi vážně nešlo. Když dělám sport, tak co je odraz mé práce, kterým se můžu prezentovat? Přeci jedině výkon. Nedvědova generace dokázala opravdu hodně. Získala druhé místo na mistrovství Evropy, v Portugalsku přidala bronz. Pak se to malinko zvrhlo někam, kam by nemělo.