Hned, co hodil rukavice do kouta, se sám začal gólmanům věnovat. Bývalý brankář Hradce Králové Stanislav Vahala se rozhodně nenudí. Štací prošel dost, působil třeba i reprezentační jedenadvacítky. Pracoval pak pro Slavii i Bohemians 1905, od léta cepuje gólmany ve druholigovém Sokolově.
Svěřencům má rozhodně o čem vykládat. Během kariéry odchytal v nejvyšší soutěži přes 300 zápasů, dvakrát vyhrál ligový pohár. Nejdříve s Dunajskou Stredou a v roce 1995 s Hradcem. „Na tohle finále nikdy nezapomenu, byl to skvělý zápas," neváhá ani sekundu, když má mluvit o vítězné penaltové bitvě proti Viktorii Žižkov.
Role trenéra brankářů vám hned sedla?
Baví mě to, kdyby mě trénování nechytlo, asi bych u něj tak dlouho nevydržel. Celý život jsem stál v bráně a ani po kariéře jsem tohle místo nemusel vlastně opouštět, z toho mám radost.
Cítíte stále zklamání, že jste musel skončit v Bohemians 1905?
Mrzí mě to, líto by to bylo asi každému. Ale já jsem hlavně rád, že mám práci, že Dan Šmejkal (hlavní trenér) šel do Sokolova a vzal mě s sebou. Když do Bohemky nastoupil trenér Pivarník, vzal si k sobě Martina Vaniaka a já byl bez práce. Pracovních míst ve fotbale je málo a trenérů moc. Jsem v Sokolově teď spokojený. Navíc mě těší, že tady mohu pracovat se skvělými lidmi.
Jste ten typ trenéra, který prosedí hodiny u počítače a neustále hledá nějaké novinky?
Samozřejmě se snažím nové trendy sledovat, každý trenér má něco svého, ale ve výsledku je to nakonec dost podobné. Stejně potřebujete s brankářem dělat obratnost, rychlost, odrazovou sílu. Moc se toho ani vymýšlet nedá. Jednou jsem se bavil s Luďkem Mikloškem (bývalý reprezentant a nyní trenér brankářů ve West Hamu) který říkal, že tak, jak jsme byli zvyklí trénovat s v Ostravě s Frantou Schmuckerem, tak se trénuje stále.
Vážně i v Premier League?
Ano, samozřejmě se trénink v posledních letech jen přeci jen víc zaměřuje na nohy.
Aby každý uměl to, co Manuel Neuer?
Brankář už teď pomalu musí mít lepší kopací techniku než hráč z pole. Nároky na gólmany jsou v daném směru hodně veliké a oni se musí přizpůsobit.
Je velký rozdíl, jestli takové věci hustíte v Sokolově do Jaroslava Belaně, co si zachytal i první ligu, nebo do kluka, co právě skončil v dorostu?
S Jardou je to spíš o komunikaci, ne o nějakém drilu. Je to zkušený brankář a u něj je všechno jen a jen o hlavě. Když chyby dělat nebude, budeme úspěšní, protože on je nesmírně kvalitní gólman.
Po podzimu jste čtvrtí s dvoubodovou ztrátou na druhý Varnsdorf. Máte se Sokolovem ambice na postup?
Cíle máme do šestého místa. Ale víte, jak to je. Druhá liga je tak strašně vyrovnaná, že můžete porazit prvního a prohrát s posledním.
Vzpomenete si někdy na rok 1995, kdy jste s Hradce vyhráli pohár ČMFS?
Na to nezapomenu nikdy. Bylo to krásné finále, my měli výbornou partu. Udělali jsme pro Hradce velký úspěch, to mě těší ještě teď.
Zavítal jste v poslední době na hradecký stadion?
Bohužel už dlouho ne. V létě jsem Hradcem projížděl, ale na fotbale jsem tam jako divák nebyl.
O mladé jedničce Tomáši Koubkovi ale víte, ne?
Vím a podle mě to může dotáhnout daleko. Má výškové i technické předpoklady. Chtěl jsem ho dokonce i k sobě do Bohemky, ale nakonec z toho sešlo, udělal se Martin Berkovec a ten nám vychytal záchranu. Koubek patří k našim špičkovým gólmanům, kariéru může mít hodně zajímavou.
A jak to vypadá s vaším synem, který nakukuje do futsalové reprezentace?
Chytá středočeský přebor, nevyrostl, takže fotbalová branka mu je velká (usmívá se). Mám radost, že našel uplatnění ve futsale, v menší brance mu to docela jde.
Nezkoušel jste ho přesvědčit, aby se přeci jen místo haly víc věnoval velkému fotbalu?
Ne, ani jsme se spolu nijak nešpičkovali. Jsem rád, že má úspěch a daří se mu. Musím říct, že jsem na něho hodně hrdý.
