Proti Ústí nad Labem zazdil David Vaněček kupu šancí. Natrápil se až běda. S koncovkou si netykal, přitom tak moc chtěl vstřelit gól pro svého druhého syna Davida Sebastiána.

Až přišla 74. minuta, nahrávka od Marka Kuliče a vysněná branka. Hradecký kanonýr se rozběhl k místu, kde si syn hověl v kočárku a na dálku mu zamával.

„Už jsem měl velké nervy. Vyvrcholilo to tyčkou, po níž se míč šoural po brankové čáře. To už to ve mně málem bouchlo. Naštěstí mě tam Mára ještě jednou našel," culil se hradecký superstřelec po vítězství 3:1.

Byl to pro vás zápas promarněných šancí?
Určitě. Všichni viděli, že se mi nedařilo dát gól. Asi jsem moc chtěl, protože poprvé byl na zápase můj druhý syn (David Sebastián, narodil se 2. dubna – pozn. aut.). Za každou cenu jsem pro něj chtěl dát branku. Zaplaťpánbůh se to povedlo.

Po vstřelené brance jste pelášil k západní tribuně a mával rukou. To bylo synovi?
Ano, to bylo pro něj. (usmívá se)

Po dvou utkáních jste se zase trefil. Je to dobře pro vaše sebevědomí?
Rozhodně. I když mě docela překvapilo, že jsem dva zápasy nedal gól a hned se mi předhazovalo, že jsem se zadrhl a vyschl mi střelecký prach. Přišlo mi to směšné. Na jaře mám ze sedmi zápasů čtyři góly, což nějaké zadrhnutí není. Snad jsem kritikům zavřel pusu.

Nedivte se, fanoušci od vás čekají gól v každém zápase. Stejně jako na podzim.
Dneska jsem mohl dát klidně čtyři góly, to by asi byli spokojení i oni. (rozesměje se)

Nebyl jste nervózní, jak jste pálil jednu šanci za druhou?
Měl jsem už velké nervy. Vyvrcholilo to tyčkou, po níž se míč šoural po brankové čáře. To už to ve mně málem bouchlo. Naštěstí mě tam Mára ještě jednou našel.

Přibližujete se metě dvaceti branek za sezonu. Je to váš cíl?
Abych řekl pravdu, tak na to občas myslím. Přece jenom dvacítka se v českých luzích dlouho neviděla. Bylo by to hezké. Úplnou prioritou ale je postup. I kdybych už nedal ani jeden gól a třeba pět jich připravil, tak mi je dvacítka fuk. Hlavně, že postoupíme.

Do konce soutěže, vyjma Pardubic, narazíte na týmy ze spodku tabulky. Co od těchto utkání očekáváte?
Že to bude ještě těžší než dosud. Je hodně zavádějící říct, že máme slabší soupeře. Obzvlášť pro nás je lepší  hrát proti těžším soupeřům, kteří chtějí hrát fotbal. Než proti mužstvům, jež chtějí za každou cenu urvat bod. Tam je to kolikrát o štěstí. Sami jsme se přesvědčili, že zápasy proti Vltavínu, Bohemce nebo Vlašimi jsou hrozně ošemetné.

Na druhou stranu Táborsko s Českými Budějovicemi mají mnohem těžší los. Můžete spoléhat na to, že budou ztrácet body?
Jsme první v tabulce, na nic spoléhat nechceme a ani nebudeme. Budeme se soustředit jen na svoje výkony. Pokud vyhrajeme sedm zbylých zápasů, můžou nám být ostatní výsledky úplně jedno.

Půlhodiny jste se nedostali do pořádné akce. Ústí vypadalo nebezpečněji. Začíná na vás dopadat nervozita z postupu?
Nemyslím si. A ani bych neřekl, že jsme se do ničeho nedostali. První šanci jsem měl asi už v 8. minutě, kdy jsem obešel gólmana a obránce mi to vykopl z brankové čáry. Měli jsme tam i nějaké úniky po straně. Nemluvíme o postupu, ale o tom, abychom měli co nejvíce bodů.

Počkejte, ale herně to ze začátku bylo křečovité. Tři přihrávky po sobě byl problém…
To máte pravdu, ale není to tím, že by na nás dopadla tíha postupu. Spíš na nás dopadly výkony z posledních dvou zápasů, kdy to vůbec nebylo optimální. Doufám, že se to dnes zlomilo. V druhém poločase jsme měli mnohem více ze hry a mnohem více šancí. Šli jsme snad čtyřikrát sami na branku.