Trenér Martin Pulpit mu vstoupil do života před devíti lety. V Hradci Králové Jiří Poděbradský na vlastní kůži poznal svérázné metody silně kontroverzního kouče a obdivovatele italského fotbalu.

„Nemohu si na něho stěžovat v otázce kvality tréninků, přístupu k fotbalu. Ale nevím, jestli se změnil v ostatních věcech," říká levý obránce „votroků" před nedělním střetem (15) se Zlínem, který v úterý přebral právě Martin Pulpit…  Ze 14. pozice má za úkol „ševce" vytáhnout výš. A začne na půdě lídra Fotbalové národní ligy.

Co vám první napadlo, když jste se dozvěděl, že Martin Pulpit bere práci ve Zlíně?
Že kluky ve Zlíně nečeká nic lehkého. Předpokládám, že Pulpit je pořád stejný, takže ze začátku tam bude vyhecování, velká přísnost a vyžadování stoprocentní koncentrace.

Řekl jste si také, že vaše nedělní vzájemné utkání bude o to víc složitější?
Každá výměna trenéra znamená oživení. Ovšem nemyslím, že kdyby Zlín přijel bez Pulpita, byl by to snadný zápas. Vůbec ne! I když jsou v tabulce až čtrnáctí, tak z nich jde strach. V televizi jsem viděl jejich zápas s Táborskem, ve kterém hráli velmi dobře.

Zpátky k Pulpitovi. Jak na něj vzpomínáte?
Je to specifický trenér používající svérázné metody. Nemohu si na něho stěžovat v otázce kvality tréninků, přístupu 
k fotbalu. Ale nevím, jestli se změnil v ostatních věcech.

Co máte na mysli?
Přístup k hráčům. Je fakt, že mě devět let netrénoval, třeba se změnil, ale co jsem slyšel, tak je pořád stejný. 
I když někdo snad říkal, že malinko ubral. Na druhou stranu byl teď v divizních Živanicích, morálku tam pozvedl. Kluci na takového trenéra nebyli zvyklí, ale najednou třikrát vyhráli. Pulpit je určitě zvedl.

Jeho působení v Hradci ovšem tenkrát netrvalo dlouho…
První, co se mi vybaví, jsou neskutečné galeje. V zimě jsme naběhali šílené množství kilometrů, byl to fakt mazec. Chodili jsme na běžky. Doteď se směju u jedné historky.

Povídejte.
Tuším, že jsme byli na soustředění u Devíti skal a vyrazili na běžky. Přijeli jsme k silnici, všichni si sundali běžky, až na jednoho – na Pulpita. Tomu bylo všechno jedno a rval to na běžkách i po štěrku. (rozesměje se) Vůbec mu nevadilo, že si zničí skluznice a moc to nejede. Nebo jsme se jednou dostali do strašné vánice, byla hrozná zima a on bez čepice a rukavic nám v závějích prošlapával stopu. Přesně to ho vystihuje, on je maximalista a od hráčů vyžaduje to samé. Dává to najevo, bohužel někdy až moc.

Jak se to projevuje? Urážel vás?
Když někdo něco zkazil, tak to nenechal jen tak být… Určité věci se tam objevovaly. Hráče srazil dolů. Nechci být moc konkrétní, protože by bylo zbytečné vytahovat špatné věci. Třeba je teď vážně jiný.

Myslíte, že jeho pověst brání 
v tom, aby dostal svěřený nějaký český top tým?
(přikyvuje) Škodí mu to. Trenér není špatný, což mi potvrdila spousta jiných hráčů. Ovšem jeho chování není takové, jaké by mělo být. On je asi takový, je to v něm. Ale třeba šanci ve velkém klubu ještě dostane.

O Pulpitovi se ví, že nemá řidičský průkaz a jezdí vlakem. Vystihuje i toto jeho povahu?
Asi ano. V Hradci ho všude vozil asistent Nádvorník. Dost jsme si z toho dělali srandu. Jezdil i s kluky z Prahy. Jednou jim na dálnici přikázal ať zastaví, vyběhl kopeček a zmizel. Do nějaký vesnice na fotbal. Kluci na něj půlhodiny čekali, vůbec nic jim neřekl. (rozesměje se)

Třeba v neděli nepřijede a zase si někam odskočí.
To asi neklapne. Každopádně my budeme chtít porazit Zlín s Pulpitem i bez něj. Obzvlášť doma.