„Byl jsem moc rád, že jsem mohl debutovat zrovna na hřišti Bohemky, kde je plný stadion a parádní atmosféra. Byl to nádherný zážitek,“ rozplýval se sedmnáctiletý benjamínek.

Běhal vám při nástupu mráz po zádech?
Když jsem se dozvěděl, že nastoupím v základní sestavě, byl jsem strašně překvapený. Jakoukoliv nervozitu jsem si nechtěl připustit. Jenže to nešlo. Při příchodu na hřiště začali diváci řvát a já chvilku nevěděl, kde vůbec jsem. Strašně jsem se začal klepat.

Hrát před nabitým stadionem je snem snad každého fotbalisty. Na svůj premiérový druholigový start určitě nikdy nezapomenete…
Mám svoje sny a tohle je splnění jednoho z nich. Jednou jsem si chtěl zahrát první ligu, což se mi v uvozovkách už poštěstilo, protože Bohemka už je vlastně prvoligová. Diváci byli úžasní, těžko se to slovy popisuje.

Říkal jste, že jste byl překvapený, když se vaše jméno objevilo v základní sestavě. Trenér s vámi před utkáním nemluvil?
Na předzápasovém tréninku to vypadalo, že bych mohl nastoupit od začátku. Ale nevěřil jsem tomu. Přece jen se hrálo na Bohemce. Myslel jsem, že přednost dostanou zkušenější hráči.

Jaké pocity máte ze svého výkonu?
Jsou to pro mě hlavně nové zkušenosti. Zahrál jsem si třeba proti Niklovi, který strávil spoustu let v Německu, či Hartigovi, jenž nastupoval za Spartu v Lize mistrů. Ze samotného výkonu jsem spokojený moc nebyl, ale doufám, že to půjde každým zápasem nahoru. Musím na sobě hodně makat.

Střídal jste po hodině hry. Měl jste toho „plné kecky“?
Snažil jsem se to odjezdit na maximum. Fyzicky jsem ještě mohl. Je to zásluha především trenéra Prokopce, pod nimž jsem absolvoval perfektní zimní přípravu a mám dostatečně naběháno.

Nyní už můžete srovnávat. Jak velký je rozdíl mezi druhou ligou a nejvyšší dorosteneckou soutěží?
Je to markantní rozdíl. Alespoň jsem zjistil, kde a v čem hlavně musím přidat. Konkrétně jsem hrál na Jirku Rychlíka. Bylo to něco neskutečného. Přiběhl jsem k němu, ještě neměl ani balon a už mi stál na noze nebo mě dal loktem do žeber. Nic příjemného. (usmívá se)

Bylo těžké ustát psychicky takové šťouchance?
Mumlal jsem si spíše něco pro sebe. Samozřejmě jsem se nechtěl dát. Jakmile jsem dostal ránu, snažil jsem se mu to vrátit. Bral to taky v pohodě.

Je porážka 1:0 zasloužená?
Těžko říct. Prohrávali jsme po zbytečné penaltě, ale nějaké náznaky na vyrovnání tam byly.

Bude těžké prosadit se do sestavy natrvalo?
Určitě to bude hodně složité. V kádru je spousta kvalitních fotbalistů. V létě ještě asi přijdou noví hráči. Jsem ještě mladý, ale o místo se budu prát, jak to půjde.