V závěru jara si přivodil zranění kotníku a zatím není zcela fit. Návrat na trávník netrpělivě vyhlíží nejen on, ale i trenér Luboš Prokopec, který na třiadvacetiletého útočníka hodně spoléhá.

V jakém stavu je vaše zranění?
Vypadá to dobře. Kost se naštěstí zlomila rovně, takže jsem nemusel podstoupit operaci. Léčba sádrou je rychlejší. 
V úterý mi sádru sundali a začínám rehabilitovat, chodit 
a jezdit na kole, plavat, můžu 
i do posilovny. Takže teď  dva týdny budu praktikovat tyto věci. Za dva týdny, když to dobře půjde, bych mohl začít vyklusávat a nějaký týden před začátkem ligy bych mohl začít naplno trénovat. Myslím si, že nějaký třetí či čtvrtý ligový zápas bych mohl stihnout.

Když se nyní s odstupem času ohlédnete, jak vnímáte svoji střeleckou explozi? Sedmnáct gólů je skvělá bilance…
Úplně základním kamenem byla důvěra trenéra Prokopce, kterou jsem cítil vlastně už měsíc před tím, než jsem přišel do Hradce. Byl za mnou už 
v Jihlavě a na rovinu mi řekl, že mě chce za každou cenu. Když jsem pak přišel a cítil důvěru trenéra, hrálo se mi úplně jinak. A dalším faktorem byl určitě tým, kde byli hráči jako Mára Kulič, Jarda Zelený, kteří mi připravili spoustu šancí, 
a z toho jsem góly dávat musel.

Branek jste mohl nastřílet ještě víc, nebýt zranění kotníku. Přitom jste si úraz přivodil smolně…
Sezona zraněním už blbě začala. Měl jsem problémy s ledvinami, takže jsem dva zápasy nehrál a do třetího jsem nastupoval až v průběhu. A na konci mě na nějakých pět zápasů vyřadilo zmíněné zranění kotníku. Na tréninku jsme dělali rychlostní cvičení,  bohužel jsem si nešťastně přisedl nohu, která nevydržela a praskla.

Spoluhráči se už chystají na ligu, perou se o místa v sestavě a vy  jen přihlížíte. Jak to snášíte?
Abych řekl pravdu, nohy už mě svrběly na konci druhé ligy. Byl jsem nervózní, že klukům nemůžu pomoct. Pak do toho začaly ještě zápasy mistrovství světa, takže to nebylo nic moc. Ale na druhou stranu jsem si řekl, že se vrátím ještě silnější, a teď  pro to dělám všechno. Vím, že když budu podávat výkony, které budou pro tým prospěšné, tak je jedno, jestli začnu o něco později. Záleží na tom, jak budu makat a hrát, pak místo mít budu.

Už za měsíc vypuknou ligové boje. Jak vidíte účinkování Hradce?
Na první ligu se moc těším, stejně jako všichni. A jak řekl trenér Prokopec, z určitého pohledu to bude pro nás jednodušší než v minulé sezoně. Bude totiž na nás o něco nižší tlak, protože loni byl velký tlak veřejnosti, že se musí postoupit. A v lize budeme v roli, že každý nás pasuje na boj o sestup. Věřím však tomu, že se neztratíme. Druhá liga byla hodně o bojovnosti, poslední tým mohl porazit první. Tam to nebylo ani tak o fotbale. První liga je spíš fotbalová a myslím si, že my máme tým na to, abychom hráli důstojnou roli právě 
v tom fotbalovém prostředí.

A co očekáváte od sebe? Sedmnáct gólů je skvělá bilance, udělal jste si dobré jméno.
Je to dobrá vizitka, ale přece jenom liga je ještě o stupínek výš. Ale já si upřímně myslím, že když budeme hrát takový fotbal, jaký si představujeme, tak ty šance přijdou. A já věřím, že je budu proměňovat 
a těch gólů dám také spoustu.

V soutěži Deníku o Nejlepšího kanonýra východních Čech jste se umístil v ligové kategorii mezi nejlepšími. Potěšilo vás ocenění?
Vůbec jsem nevěděl, že taková soutěž existuje. A když mi zazvonil telefon a dozvěděl jsem se, že budu oceněný, tak mi to udělalo radost, protože člověk se celou sezonu snaží, všechno dělá pro tým, a když 
se mu potom dostane individuálního ocenění, tak je to jenom plus. Jsem za to vděčný a doufám, že na tomto vyhlášení budu každý rok. (úsměv)