Přezdívalo se mu „Šmíca", ale postupně získal další přízvisko „Štístko". 
To díky jeho úspěchům 
v reprezentaci, ale i na klubové scéně. S národním týmem získal kromě stříbrné medaile na Euro 1996 i bronz o osm let později.

Rodák z Děčína si jako hráč Liverpoolu užíval pocity vítězů v Lize mistrů a Poháru UEFA. S Lens vyhrál francouzskou ligu, mistrovské tituly sbíral i doma 
s pražskou Slavií.

To je jen náhled do sbírky trofejí bývalého fotbalového reprezentanta, jenž si zahrál při pátečním benefičním utkání v Živanicích. 
Vladimír Šmicer nastoupil v sestavě týmu, jehož převážnou část tvořili účastníci evropského šampionátu v roce 1996.

Bývalí fotbalisté společně s domácím mužstvem Živanic a diváky podpořili projekt na podporu nemocné sedmileté Michalky Hlaváčkové z Dědka u Živanic.

Vladimír Šmicer vyráží v příštích dnech přímo do dějiště letošního šampionátu. „Věřím, že máme takové mužstvo, které ze skupiny postoupí," říká Šmicer 
v rozhovoru. Přinese národnímu týmu štěstí?

Jak jste si užil zápas po boku bývalých spoluhráčů z reprezentace?
Já zase tolik ne, protože mě bolí koleno. Slíbil jsem, že přijedu, tak jsem to chtěl dodržet. Jsem rád, že se akce vydařila. Jen mě trochu 
mrzelo, že jsem si nemohl zahrát víc, protože tady bylo hezké hřiště a příjemná 
atmosféra.

Dvacet let od finále, necelý týden do startu Eura. Jsou vzpomínky na stříbro z Anglie opět aktuálnější?
Vzhledem k Euru se na to mezi lidmi i v novinách vzpomíná. Je příjemné si vždy zavzpomínat na ty lepší věci. Byl to velký úspěch pro náš nároďák 
a vlastně pro celou zemi. 
Jen je neuvěřitelné, že už je to dvacet let.

Z vaší hlavy asi jen tak nezmizí gól v závěru utkání proti Rusku, který zajistil Čechům čtvrtfinále…
Jednoznačně, protože to byl můj první gól v reprezentaci a navíc takto důležitý. A ohromným zážitkem bylo potom i finále. Staré Wembley, královna… 
Sice jsem nebyl v základní jedenáctce, ale když člověk vidí celou tu ceremonii, tak musí potvrdit, že atmosféra byla skvělá.

Co se odehrávalo hned 
po finále, které Němci 
rozhodli v prodloužení?
Samozřejmě převládalo zklamání, když jsme prohráli takovým smolným 
gólem. Pak přišel i pan 
prezident Havel a postupně jsme si uvědomovali ten úspěch a euforii. Moc 
jsme si toho vážili a byli jsme rádi, že za námi 
dorazil. Zase tak smutní jsme nebyli, protože celé Euro pro nás bylo velkým zážitkem.

Oslavy pokračovaly po návratu do Prahy. Vy osobně jste si na zaplněné Staroměstské náměstí odskočil již před finále…
Je pravda, že jsem 
si to vyzkoušel, když jsem tam měl svatbu. V té 
době byla zkrátka euforie, ve stejném roce vyhráli mistrovství světa 
hokejisté, my jsme pak na Euru navázali a získali stříbro. Bylo to něco fantastického.

Následoval přestup do Francie. Směřovaly už vaše myšlenky na první zahraniční angažmá?
Byl jsem s Lens domluvený už před evropským šampionátem, právě proto jsem naplánoval svatbu takto dříve, protože nikdo nemohl čekat, že se dostaneme až do finále. Domů z Anglie jsme se vraceli někdy 1. července a za další čtyři dny už jsem měl nástup do Lens. Bylo to všechno celkem narychlo, ale zvládli jsme to. Ve Francii jsem chtěl být od začátku, protože mě čekala nová etapa. Poznával jsem nový klub, jinou soutěž. Nakonec jsem tam byl tři roky spokojený. Navíc jsem se ještě zlepšil a díky tomu pak mohl jít do Liverpoolu.

Přesuňme se do současnosti. Jaké šance dáváte výběru trenéra Pavla Vrby na blížícím se Euru?
Myslím, že skupina je hodně vyrovnaná, což je na jednu stranu dobře. Tím pádem je možné, že každý může zaváhat a ztratit body. Navíc je možnost postoupit 
i ze třetího místa, když se to bude příznivě vyvíjet.

Uvidíme tedy český tým minimálně v osmifinále?
Věřím, že máme takové mužstvo, které ze skupiny postoupí. Pokud se to nepovede, zase tak smutný nebudu, protože vím, že skupina je těžká. Bude záležet na předvedené hře, jak to kluci zvládnou. Máme zkušený tým. Když to vezmu odzadu, tak tam je Čech, Sivok, Kadlec, v záloze Plašil, Rosický, v útoku Lafata. 
Ti všichni už mají něco za sebou, pak jsou tam mladí a draví hráči. Myslím, že by to společně mohli zvládnout.

Kde budete zápasy národního týmu sledovat?
Já budu přímo ve Francii, moc se na to těším.