Kliknutím zvětšíte
Fanoušci ho mají rádi, už navždy pro ně zůstane symbolem vzestupu hradeckého fotbalu. Jeho odchod nesou těžko, ale chápou ho. Trenér Václav Kotal (59) východočeský klub po třech a půl letech opouští a za kliku bere v Jablonci, s kterým má za úkol postoupit do evropských pohárů.
V rozhovoru pro Deník mluví o vztahu k médiím, k Richardu Juklovi i o tom, že by chtěl mít v kádru Messiho.
A dokonce se i několikrát usměje…
Charakterizuje vás uhrančivý, přísný výraz. Neříkají vám kamarádi, že byste se mohl víc usmívat?
Manželka mi to říká pořád. (rozesměje se) Na střídačce jsem koncentrovaný, snažím se předvídat vývoj zápasu, jít tomu naproti.
Jenže pak je těžké vás zachytit, jak se smějete a čtenáři jsou ochuzeni o fotky rozesmátého Václava Kotala.
No ale když k tomu není důvod. (zase se směje) Musíte mě vyfotit, když se daří. V poslední době jsem viděl dost fotek, kde se usmívám. Zase tak strašný to se mnou není.
Moc dobře víme, že se nerad objevujete v médiích, ale nemyslíte si, že po příchodu do Jablonce se budete muset změnit? Baumit je víc na očích než Hradec.
To se uvidí. Vás novináře respektuji, máte velký vliv, ale když něco hodnotíte, tak musíte znát názor všech stran. Pokud někdo píše jednostranně o mé práci a já se k tomu nemůžu vyjádřit, tak mě to uráží. Nerad mluvím do novin, nepoužívám vzletné věty. Vždyť víte, jak to se mnou je těžké. Základ práce je na hřišti, ne v médiích.
Co mají říkat v takové Spartě, když je bulvár natře a nikoho se neptá.
To musíte přehlížet. Jiná možnost není. Nikdy bych nechtěl být v kůži Krampola nebo Bartošové. Proto s médii komunikuji málo.
Jaké budete mít pocity, až vyklidíte svoji kancelář na Všesportovním stadionu a odejdete?
Budu vzpomínat v dobrém. V realizačním týmu jsme měli skvělé vztahy, s Míšou Šmardou jsme se za tři a půl roku nepohádali. Jediný konflikt jsem měl s Milošem Mejtským (trenér B týmu), ale to jsme vyřešili. Občas jsme si vjeli do vlasů s Ríšou Juklem (generální ředitel hradeckého klubu), který to samozřejmě vidí trochu jinak.
Jaký byl vůbec váš vztah?
Hrajeme spolu odborářskou ligu. (směje se)
To víme, ale po profesní stránce?
Každý zastáváme jiné pozice. Já bych tady chtěl mít Maradonu, nebo Messiho a on jako hlavní pokladník mi řekne, že na ně nemá. Musím to respektovat, nic jiného mi nezbývá. Vycházeli jsme spolu dobře, rozmíšky k tomu patří.
Vnímal jste, jak se během působení v Hradci zvyšovala vaše reputace v očích fanoušků a fotbalových odborníků?
Vždycky jsem pracoval v realizačním týmu se skvělými lidmi, jen jsem nebyl tolik na ráně. Netrpěl jsem tím. Ani teď, když je to naopak, tak mě to nechává v klidu. V Hradci je nevýhoda, že než dojdu domů, tak se musím s deseti lidmi zastavit a probrat s nimi zápas (smích). Nevadí mi to, jen jsem pod větší kontrolou.
Neříkejte, že vás nepotěší, když šéf Jablonce a nyní předseda svazu Miroslav Pelta prohlásí, že vás považuje za jednoho z největších fotbalových odborníků v republice.
Samozřejmě že to člověka těší. S Mirkem Peltou jsem pracoval už dříve. Kdysi si mě vybral do Sparty. V Jablonci jsem byl jako asistent, moji práci dobře zná. Nehodnotí ji pouze na základě působení v Hradci. Je to otázka delší doby.
Pravdou je, že jako hlavní trenér jste zaznamenal řadu úspěchů, ale v nižších soutěžích…
Zrovna nedávno jsem si promítal kariéru a uvědomil jsem si, že jsem od divize už postoupil snad ve všech soutěžích. Dokonce jako hrající trenér v Broumově jsem tehdy vybojoval postup z A třídy, nebo do ní. To už si nepamatuju, bylo to někdy ve čtyřiceti letech (smích). Pak to byl postup s hradeckým béčkem z divize, s béčkem Sparty ze třetí ligy do druhé, s Hradcem do první…
…A teď s Jabloncem do evropských pohárů…
Byla by to hezká posloupnost, kdyby se to povedlo. Nebudu zastírat, že takový cíl v Jablonci není. Klub by chtěl znovu o poháry bojovat.
Na lavičce Hradce jste strávil takřka tři a půl roku. Kdy jste prožíval největší radost?
Jednoznačně při postupu do první ligy. A pak hned při prvním utkání se Spartou. To byla obrovská euforie. Nechci říkat, že to bylo zadostiučinění, spíš splnění přání – povedlo se nám porazit Spartu na domácím hřišti a před fantastickou diváckou kulisou.
Vzpomenete si, co vám blesklo hlavou, když jste prvně vstoupil do hradecké kabiny?
Tehdy jsme přišli s Lubošem Kubíkem (v Hradci zastával post sportovního ředitele – pozn. red.). Na jaře jsem vedl Náchod, měl jsem dost času sledovat zápasy Hradce. S Lubošem jsme hru analyzovali. Nelíbil se nám způsob nakopávaných míčů. Shodli jsme se, že na to zde ani nejsou vhodné typy hráčů. Usoudili jsme, že tohle je potřeba změnit a po mém nástupu jsme na tom začali pracovat. Změnil se způsob hry, myslím si, že to vyhovovalo i mužstvu. A celkem v poklidu se zachránili.
A hned další sezonu jste vybojovali postup. Překvapilo vás, jak hladce jste druhou ligu vyhráli? To bylo jak pohádka, od záchrany k postupu.
(úsměv) Všechno si sedlo a zapadlo do sebe. Ale hlavně to bylo také tím, že tu jsou výborní kluci. Realizační tým fungoval skvěle – Míša Šmarda, pracovitý kluk, který vymýšlí nové věci, perfektní spojka mezi mnou a hráči. Karel Podhajský, ten má v klubu snad pět funkcí a je tady od rána do večera… Poté, co jsem ve Spartě zažil tu Hřebíkovu éru, kdy se násilně měnili trenéři, tak jsem se zařekl, že už nedopustím, aby nefungovala spolupráce mezi fanoušky, vedením klubu, realizačním týmem a hráči. A v Hradci tohle fungovalo.
Ale jak jste sám v minulosti přiznal, s vedením klubu jste několikrát ostře diskutoval…
Na vedení musíte nějak působit. Samozřejmě je rozdíl, zda pracujete v podmínkách Sparty, Plzně nebo Hradce. Musíte respektovat možnosti klubu. Jestliže vám vedení řekne: nejsou peníze, nejde to, tak s tím nic nenaděláte a musíte se přizpůsobit. Nikdy jsem striktně nevyžadoval příchod nějakého hráče. Ale pak jsem také chtěl, aby byla sounáležitost v odpovědnosti za výsledky. To byla jediná věc, co se mi nelíbila na podzim. Byl jsem proti odchodu Kasálka, protože jsme neměli levonohého konstruktivního obránce. Byl důležitým článkem při zakládání útoků. A nakonec se to málem otočilo proti mně, že jsem byl po pár zápasech na vyhození.
Byla v té době situace opravdu tak vážná, že byste byl odvolán?
Určitě. O mém setrvání de facto rozhodli fanoušci, kteří mi vyjádřili podporu. Dokonce mi jeden z nich říkal, že se jich vedení klubu dotazovalo, co udělají, když budu odvolán.
Na podzim to bylo postavené tak, když v zářijovém 7. kole porazíte Bohemians, zůstanete.
Bylo mi řečeno, že po utkání s Bohemians se k této otázce vrátíme, ale neřešilo se nic. Šel jsem za Ríšou Juklem a říkám mu: Vy jste nic neřešili a nerozhodli jste, jestli potvrzujete trenéra nebo ho vyhazujete. Pracovat v takovéhle atmosféře nejde. Abych se bál každého dalšího zápasu a přenášelo se to na mužstvo, to nelze. O mě nejde, s tím problém nemám, protože vždycky se snažím pracovat s maximálním úsilím, abych měl sám před sebou čisté svědomí.
Uvažoval jste v té chvíli o tom, že byste sám rezignoval?
Právě po tomhle zápase s Bohemkou jsem byl naštvanej, i když jsme vyhráli. Ríšovi jsem zdůraznil: řekni jasně, jak to je, nebo skončím sám. Chci, aby vedení klubu vyslalo do mužstva jasný signál. Tady nešlo o mě, ale o mužstvo. Nakonec jsem zůstal.
Co musí podle vás Hradec udělat, aby se udržel mezi elitou?
Jednoznačně se musí posílit, aby se vytvořilo konkurenční prostředí v mužstvu. První rok v lize jsme přivedli hráče, o nichž jsem věděl, že mají dobrý charakter, viz Láďa Pokorný nebo Mišinský. Věděl jsem, že i když nebudou hrát, tak budou dobře trénovat, působit na mužstvo. Po první sezoně se rozhodlo, že tyto hráče dáme pryč a nahradíme je mladíky z dorostu, přišlo i několik kluků z druhé ligy. Ale tohle je nebezpečné, protože se vám snižuje kvalita na tréninku. Mladých odchovanců klubu už je v mužstvu dost. To byla také moje podmínka: prodloužím smlouvu jedině za předpokladu, že přijdou kvalitní hráči, kteří zvýší konkurenci v týmu.
Myslíte si, že nový trenér Jiří Plíšek to bude mít těžké?
Záleží na něm, jakou pozici si tady vybuduje.
To jistě, ale nastupuje po vás. Fanoušci vás měli rádi, byl jste z regionu, Hradec jste vytáhl do ligy.
Tohle si jistě uvědomuje. Bude záležet na startu ligy. Já měl tenkrát výhodu, že jsem přišel v době, kdy se nedařilo. V principu je to výhoda. Znovu se vrátím k Jardovi Hřebíkovi. Do Sparty přišel, když měla šestibodový náskok. Co v tu chvíli můžete získat? Nic, jen dost věcí pokazit. Z tohoto pohledu jsem si to užil v Plzni s Jardou Šilhavým, kdy jsme přivedli Horvátha a další hráče ze Sparty.
Plíšek je expertem na balkánský fotbal, někdo z jihu jistě přijde. Mohou takoví hráči Hradci pomoct?
Přivést do provinčního klubu typu Hradce cizince, je obecně problém. V kabině je výrazné množství našich hráčů, adaptace cizince je složitá. Jiné je to už ve Spartě, kde jsou hráči více národností a naši kluci mají často za sebou angažmá v cizině. Berou to jako normální věc.
V Hradci jste měli největší problémy se střílením branek, teď v Jablonci budete mít na hřišti ostrostřelce Lafatu. Těšíte se na práci s ním?
Moc. V Jablonci je obecně vyšší kvalita hráčů v útočné fázi. Není to jen Lafata, ale také Karel Piták, Kovařík a další hráči. V Hradci se mi za ty tři roky zvýšit střeleckou efektivitu nepovedlo. Teď je otázka, kde je příčina, jestli v možnostech kádru, nebo ve špatném způsobu hry.
Bral jste si hodně, že tým dával málo gólů?
Samozřejmě. Snažili jsme si vytvářet šance z křídelních prostorů, jenže takového Lafatu jsme neměli. Zlomové podle mě bylo domácí utkání s Příbramí. Měli jsme snad pět stoprocentních šancí, penaltu jsme nedali a Příbram z jedné střely dala gól a vyhrála. Pak mě dopálilo hodnocení v MF Dnes, kde mi dávali za příklad Vavrušku, jak to dělá v Příbrami dobře, že dávají góly a Hradec ne. Když se zpětně podíváte na hodnocení Vavrušky tady po zápase, tak prohlásil, že Hradec byl jediné mužstvo, které je k ničemu nepustilo. Podívejte se, kolik hráčů má Příbram na hostování a kolik my máme v kádru našich odchovanců. Stopera Hejdu ze Sparty jsem chtěl také, předtím ještě Láďu Krejčího.
O to víc vás přece musí těšit, co jste v Hradci dokázal a jaké jste si udělal jméno v provinčním klubu, který měl před vaším příchodem obrovské problémy…
Zcela určitě, za to jsem Hradci vděčný. Jenže ve fotbale se z úspěchů žít nedá. Přijdete někam ověnčený slávou, pak pětkrát prohrajete a všechno je zapomenuto.
To ano, ale nyní máte takovou reputaci, že z ní budete žít třeba deset let.
Tolik let těžko. (směje se) Podívejte se na Jardu Hřebíka. Udělal úspěch s devatenáctkou a na Spartu šel s určitou gloriolou a je v průseru. Sám jsem zvědavý, co s tím ve Spartě budou dělat.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
