Zatímco v předešlých angažmá nastupoval bývalý reprezentant do 21 let pravidelně v základní sestavě, v poském velkoklubu se na hřiště dostává většinou až v průběhu utkání. „Je tu mnohem větší konkurence,“ říká na rovinu rodák z Českých Heřmanic.

Jak jste v Polsku spokojený?
Po fotbalové stránce by to rozhodně mohlo být lepší. Hraji bohužel méně než v Teplicích. Jsem ale momentálně v lepším a větším klubu, takže prosadit se ve větší konkurenci je pochopitelně složitější.

Po osobní stránce vám život za hranicemi vyhovuje?
Ale jo, jsem docela spokojený. Doma je doma, to je jasné, ale je to tady vcelku v pohodě.

Je v Polsku ještě znát, že tam ve fotbale zaúřadovala korupce, nebo je to jako u nás a postupně vše šumí do ztracena?
Tady je to hodně znát. Pořád se o tom dost mluví. Dva týmy budou díky své „aktivitě“ hrát příští rok pouze druhou ligu. Korupce je v Polsku stále velice aktuální téma k diskuzi.

Na počtu diváků na stadionech se to nijak neprojevuje?
To vůbec. Na nás v Krakově chodí přes dvacet tisíc lidí na každý zápas, takže zájem o fotbal je stále velký.

V dosavadním průběhu sezony jste pouze jednou nastoupil v základní sestavě, jinak střídáte. Jak snášíte místo na lavičce?
Je to velká změna. Hrál jsem v Hradci i Teplicích. Wisla je ale úplně jiný klub, panují zde úplně jiné podmínky. Nestačí, že vyhrajeme, musíme vyhrávat co největším rozdílem. V klubu navíc působí několik polských reprezentantů, takže je jasné, že je daleko těžší prosadit se do sestavy než například v Teplicích.

Hodně lidí v Čechách vnímá váš přestup do Polska jako krok zpátky… Měl jste i nějaké jiné nabídky?
Wisla především jednala rychle a férově. Už před Eurem (Jirsák se v červnu účastnil mistrovství Evropy hráčů do jedenadvaceti let – pozn. aut.) jsem od ní dostal konkrétní nabídku. Měli o mě velký zájem už před mistrovstvím, takže jsem byl prakticky rozhodnutý tam jít.

Wisla vede ligu o deset o bodů, je jedním z nejslavnějších polských klubů. Má pověst třeba jako Sparta?
Já bych řekl, že Wisla je ještě výš než Sparta. Vedení opět koupilo další dva polské reprezentanty, takže konkurence je tady skutečně veliká. Jsou tady často slyšet hlasy, že se buduje velkoklub, ale jestli tomu skutečně tak bude, ukáže až čas.

Polský titul tedy asi musí být samozřejmostí…
Ano, všichni tady mluví o titulu, o Lize mistrů, ale je potřeba si uvědomovat, že do konce zbývá ještě patnáct kol. Může se stát ještě leccos. Ale náskok deseti bodů bychom už pustit rozhodně neměli.

Ve vašem týmu se to hemží řadou individualit (Brozek, Sobolewski…). Jaké jsou vztahy v kabině Wisly?
Možná to bude znít překvapivě, ale vztahy jsou v pohodě. Kluci, co reprezentují Polsko, jsou úplně bez problémů. Je jen trochu nezvyklé, že zde máme přece jenom více cizinců, než jsem byl zvyklý z Čech, takže někdy komunikace není nejjednodušší. Ale nikdo zde rozhodně nedělá žádné nenávistné vlny.

Zažil jste v Polsku první zimní přípravu. Lišila se od těch, které jste podstupoval v Česku?
Stejně jako u nás se hodně běhá. V Polsku se však jede na kratší intervaly a tréninky jsou tudíž mnohem intenzivnější. V Čechách se zase běhaly větší objemy.

Poslední vaší reprezentační zkušeností bylo ME do 21 let, jak na něj vzpomínáte?
Podařil se nám po taktické stránce první zápas s Anglií. Jenže potom nám další dva moc nevyšly. Je škoda především branky, co jsme dostali v nastaveném čase od Srbska. V posledním utkání mi přišlo, že jsme byli už odevzdaní a nevěřili jsme ve vlastní síly.

Po mistrovství se dostaly na svět věci, které měly zůstat asi v kabině. Obránce Kadlec se třeba pustil do trenéra Škorpila…
Někteří hráči, kteří na mistrovství jeli a nehráli, to neunesli. Ale to byla jejich soukromá věc. Já jsem s trenérem problém neměl. Mě stavěl, takže jsem byl spokojený.

Pozoroval jste, že hráči z lavičky na vás, kteří hrajete, zrovna dvakrát dobře nekoukají?
To zase ne. Pochopitelně občas padly nějaké připomínky, že někdo nehraje, ale kolektiv jsme měli dobrý. Někteří hráči byli zkrátka naštvaní, že odehráli celou kvalifikaci a na finálovém turnaji si nekopli.

Jaký vlastně je trenér Škorpil, sype bonmoty z rukávu i v kabině?
Ano, dá se říci, že je stejný v kabině jako před televizními kamerami. Umí udělat přátelskou atmosféru.

Dovede i zvýšit hlas, nebo od toho má asistenty?
Taky dovede zařvat. To už ale jeho mužstvo musí hrát hodně mizerně. Neviděl jsem ho křičet příliš často.

Vy jste za jedenadvacítku začal hrát už jako druholigový hráč. Jak jste si tehdy připadal mezi hvězdami typu Svěrkoše či Trojana?
Byl to samozřejmě velký skok. Když jsem přijel na první sraz, říkal jsem si, že tam nemám co dělat. Potom jsem se ale trochu rozkoukal a na každé další akci jsem se cítil lépe a lépe. Jsem velice vděčný trenéru Vlastislavu Marečkovi, že mě do výběru povolal.

Z jedenadvacítky to nebývá do reprezentačního áčka daleko. Myslel jste na to?
Mohu na to pomýšlet až budu hrát pravidelně v klubu. Věřím, že pokud se prosadím do základní sestavy Wisly, budu mít i šanci, abych byl povolán do reprezentace.

Některým vašim vrstevníkům se to už povedlo…
Pár kluků už do reprezentace nakouklo a nevedli si špatně. Moji prioritou jsou ale momentálně výkony v klubu.