Vloni skončil coby nováček na čtvrtém místě. Letos fotbalisté Nového Bydžova skončili v divizi na jedenácté příčce. „O umístění, které by odpovídalo realitě, nás připravil závěr soutěže, o jehož podstatě se mohli diváci přesvědčit třeba doma v utkání proti Českému Dubu,“ říká sportovní ředitel klubu VLADIMÍR BLAŽEJ, jenž v průběhu jara také posílil trenérskou lavičku.

Říká se, že druhá sezona je vždy nejtěžší. Bylo tomu tak i ve vašem případě?
Toto rčení má svoji racionalitu. Ve druhé sezoně klesne pověstný euforický náboj a začínají jakési všední pracovní dny, což má logicky vliv na celou chemii kabiny. Dopředu jdou poté herní a systémové kvality, ale také mentální a psychologická připravenost celého týmu. Nás toto pravidlo letos jednoznačně také zasáhlo. Druhý rok navíc bývá nejsložitější pro trenéry.

Parádně vám vyšel úvod jara: tři zápasy, tři výhry. Byl to důležitý fakt v boji o záchranu, ve kterém figurovalo prakticky třináct celků?
Myslím, že o tom není sporu. Devět bodů byl velký vklad, ale bohužel nám i paradoxně trochu uškodil. Měl vliv na celý tým, který se dostal do fáze nadměrného uspokojení, a jak říkala legenda českého umění Ladislav Smoljak, výsledek se brzy dostavil. Místo toho, abychom převzali roli třeba Chrudimi, začalo období zřejmě největší dosavadní divizní krize.

Ta vyvrcholila dvěma porážkami doma za sebou. Čím to, že na mančaft sedla deka?
Příčin je několik. V první řadě klesla pokora a koheze týmu. Ne všichni lídři zvládli svoji roli. V pořádku nebyla ani náplň tréninkových jednotek. Chyběl mi důraz na intenzitu, důraz na všechny typy rychlosti, ale i skupinový a individuální trénink hráčů včetně brankářů. Mužstvu začala chybět výbušnost. A jelikož v sestavě máme v tomto směru typologicky pomalejší kluky, na ploše to bylo markantně znát. Sestava se začala rekrutovat ze zhruba čtrnácti hráčů a změny se děly pouze v tomto seznamu, což při poklesu herní a zejména mentální formy některých nemohlo mít efekt. A ač to ne tak úplně rád dělám, tak to říci musím: zranění Ondřeje Janoucha výrazně ovlivnilo naši efektivitu. Prokázal se jeho vklad pro finální část.

Hodně jste se přiblížili sestupovému pásmu. Měl jste obavy o setrvání v soutěži?
Budu upřímný, měl jsem vážné obavy. Byli jsme teprve v půlce jara a pozvolna začaly oscilovat všechny efekty, které soutěž letos bohužel provázely. S předsedou klubu jsme strávili hodiny rozbory na téma Jak z toho. Seděli jsme s trenéry i s hráči. Velké varování přišlo po šťastných domácích výhrách v Náchodě. Poté přišly zmíněné zasloužené domácí prohry se Dvorem a Živanicemi. V těchto chvílích začali někteří vlci větřit oslabenou kořist a začali konat.

Vy osobně jste následně rozšířil trenérské duo Chalupa – Vaníček. Co jste se u týmu snažil změnit?
Práce Mirka Chalupy a Petra Vaníčka si velmi vážím. Jde o ohromně poctivou pracovní dvojici. Nicméně už nebylo vyhnutí. Hra týmu, systém, sestava a psychika kluků potřebovaly impuls. U kolegů všichni oceňujeme, jak celou situaci přijali. Poté jsme začali aplikovat jiné herní schéma. Přišel logický akcent na standardní situace. Tréninky byly zaměřeny na startovní a reakční rychlost. Změnili jsme úlohy Kubelky, Vaníčka a Žalmana. Do sestavy přišli hráči z juniorky. Už v Převýšově dostali šanci Krois, Labík a Keprta. Proto také juniorku máme. Úspěchy ve sportu jsou dnes dány neprobádanou oblastí a to je celkové naladění mužstva, vnitřní soudržnost, vztah ke spoluhráčům a klubu, ale i sportovní srdce. To prokázal národní tým na hokejovém šampionátu, srdce a vztah stály nade všemi jinými faktory. V této oblasti byl náš největší úkol. Opět se prokázalo, že máme velmi charakterní, ukázněné a lidsky kvalitní jádro hráčů. Děkuji jim, jak se dokázali se vzniklou situací porvat.

První změny k lepšímu jste si pochvaloval již po prohraném duelu v Převýšově.
Bylo to kvalitní a atypické utkání, k pozitivní změně už došlo. Vpád Kroise, Labíka a v tomto zápase i Keprty vnesl do týmu jiné prvky. Mužstvo výrazně bojovalo a rozhodně nebylo pomalejší než domácí. Zápas však také odhalil další slabiny, které nás stály rozhodující branky. Čtyři porážky v řadě už byly velkou zkouškou pro náš klub, což jsme pochopili z obsazení tribun v následujícím utkání s druhými Měcholupy. Všichni přítomní však viděli, že se nám podařilo uspět. O umístění, které by odpovídalo realitě, nás připravil závěr soutěže, o jehož podstatě se mohli diváci přesvědčit třeba doma v utkání s týmem z kraje Karolíny Světlé (Český Dub).

Letošní ročník byl abnormálně vyrovnaný. Každý mohl porazit každého, až na suverénní Pardubice. Jde kvalita soutěže rok
od roku nahoru?
Jestli vyrovnanost znamená vždy kvalitu, to nevím. Do divize C ale zase tak úplně moc týmů nechce. Důvody jsou různé, jedním z nich je určitě sportovní úroveň. O ní svědčí i výsledek loňského vítěze této skupiny Sokola Ovčáry v letošním ročníku ČFL (2. místo). Střetávání různých koncepcí a filozofií klubů je zajímavou konfrontací, která může táhnout úrovně zápasů nahoru. Některé kluby sází na svou hráčskou výchovu a některé na skládání týmu nákupy ze všech směrů s příjmy mimo divizní realitu. To, že Pardubice byly suverénní, je logické. Výborně tam dělají mládež, tým měl skvělého trenéra a byl poskládán s logikou a koncepčně.

Co říkáte skandálu v Živanicích, kde se po zápase s Letohradem diváci pustili do rozhodčích?
Nerad používám morbidní příklady, ale fotbal jako sport v sobě nosí rakovinu. Na tuto vážnou nemoc se bohužel i umírá a stejně tak může dopadnout i fotbal. Občasné chemoterapie zatím tuto rakovinu nevyléčily a ta přešla do všech pater včetně i těch pověstných nejnižších pralesních lig. Případ v Živanicích je o schopnosti udržet si svoji osobnost, o pověstném Mňačkově titulu Jak chutná moc, o tom, jak se fotbal stává v řadě případů kolbištěm lidí, kteří se neprosadili v jiných oblastech života, o kvalitě zajištění tohoto zápasu a v neposlední řadě bohužel o lidské prostituci. Příspěvek v jednom z diskuzních fór psal výstižně o lidech provozujících fotbalovou prostituci, že zaměňují úspěchy u žen za návštěvy nevěstince. Fotbalová prostituce je katalyzátorem a spouštěcím mechanismem oné rakoviny a nese v sobě věčný střet mezi krátkodobými efekty a lidskou osobností. Ne každý je ochoten se s ní smířit a při její přítomnosti pak někdy nastupuje anarchie.

Zpět k vašemu mužstvu. Na post šéftrenéra mužů přichází z Hradce Ladislav Brož. Slibujete si od něj hodně?
Ladislava Brože znám od doby, kdy jsme spolu vedli žákovské výběry a stáli proti sobě na lavičkách žákovské ligy. Je to velký odborník a respektovaný trenér. Prošly mu rukama stovky hráčů. Vím, že je hradecký patriot a odtamtud by určitě neodešel, pokud by dostal nabídku. Protože se tak nestalo, dostal ji od nás. Slibujeme si od něho nové impulzy, nové tréninkové metody a pozitivní vliv na naše další trenéry všech kategorií. Je naším cílem, aby s Miroslavem Chalupou a dalšími kolegy tvořil trenérský tým respektující filozofii a systém práce klubu.