Hodně zklamaný byl po závěrečném domácím zápase s Bílou Třemešnou trenér Vladislav Koudelka. Jeho sen postoupit o soutěž výš opět nevyšel, a tak se o to musí pokusit v příští sezoně.

Vladislav Koudelka.Jste hodně zklamán, že Roudnice neslaví postup?
To víte, že ano. Před sezonou jsem si dal nějaký cíl, který jsem nesplnil. Chci zdůraznit, že cíl platil pro celý mančaft, jenže kromě mě a několika málo hráčů se ostatním o soutěž výš jít moc nechtělo. Často jsem slýchával, a nejen od hráčů, větu „Co bychom tam dělali." Já vám to ale řeknu jinak. Kdybychom I. A třídu vyhráli, tak by mě hřálo u srdce, že se tady něčeho dosáhlo. Je vám moc hezky, když přebíráte pohár se štítkem Sokol Roudnice. Jasně – může se stát, že z finančních důvodů na přebor nebudete mít, ale jak říkám, pro dobrý pocit nás všech měl tým skončit na první nebo druhé příčce. Hráčský kádr na to určitě byl. Od KFS by navíc náš klub obdržel určitou finanční odměnu. Na jaře kromě zápasů v Novém Městě, kde se hrálo na umělce, a doma s Třebší nás nikdo nepřehrál. Naopak jsme to byli my, kdo měl herně navrch a vytvářel si spoustu šancí.

V úvodních šesti jarních kolech jste získali 13 bodů a vše vypadalo nadějně, viďte?
Úvod jara se nám povedl, až na již zmiňovaný zápas v Novém Městě se nám dařilo herně i výsledkově. Pak ale přišel „anglický týden" a my vypadli z tréninkového rytmu. Nečekaně jsme prohráli v Ohnišově, přestože jsme si šance vytvořili. Domů jsme se rozhodně neměli vracet s prázdnou.

Následovaly porážky s Třebší a v Třebechovicích a bylo vlastně po postupových nadějích…
Já bych to takhle neviděl. I po těchto prohrách bylo stále o co hrát, neboť bodové odstupy mezi jednotlivými mužstvy byly minimální. Když si tyhle dva duely zpětně promítnu, tak s Třebší jsme mohli získat alespoň bod a v Třebechovicích bylo na vítězství. Když ale neproměníte jasné šance, pak nemůžete myslet na body.

Vy jste na jaře vůbec předváděli výkony jako na houpačce. Jednou tým zazářil, podruhé zklamal. Čím si to vysvětlujete?
To není tím, že bychom zklamali herně, ale je to hlavně o koncovce. Prostě když vypracované šance nedáte, a že jich nebylo málo, tak je to v pytli. Vzadu pak uděláte jednu chybu a soupeř vás potrestá. Třeba bratři Bednářové byli našimi nejlepšími střelci. Na jejich adresu musím říct, že oba již mají dostatek zkušeností a určitě měli na to, aby branek nastříleli daleko více.

Překvapilo i to, že se vám zdaleka tak nedařilo na vlastním trávníku jako v minulých sezonách. Proč tomu tak bylo?
Soupeři k nám přijedou, zalezou na vlastní půlku a čekají, co se bude dít. Oni sami kolikrát nechtěli hrát otevřenou partii. Ale na to se v žádném případě nechci vymlouvat. Jak už jsem předeslal, my jsme si v každém domácím zápase šance vytvořili, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Někdy jsme se možná až moc tlačili do ofenzivy a kluci z přemíry snahy byli v koncovce zbrklí a nedůrazní. Ne vše prostě vycházelo podle našich představ. Někdo namítne, že jsme měli hrát více zezadu a spoléhat na brejky. Já ale nejsem ten typ, abych na někoho čekal, co s námi udělá. Fotbal se hraje hlavně na góly. Podívejte se na úvodní zápasy MS v Brazílii. Tam branky padaly a člověka fotbal u televize daleko více baví. Pozitivní pro Roudnici třeba je, že jsme nastříleli 71 branek, což je nejvíce v soutěži. Na druhou stranu jsme jich ještě minimálně polovinu „zavraždili". Tahle sezona byla, co se týká domácích výher, asi nejhorší za posledních deset let. Na jaře jsme doma třikrát prohráli, což mě velmi mrzí.

To museli být vaši příznivci hodně naštvaní a jistě vám to dali pěkně sežrat, že?
Fotbaloví fanoušci vždy chtějí, aby jejich mužstvo pořád vyhrávalo. To ale nejde. Pravdou je, že se nám na hřištích soupeřů dařilo na jaře podstatně lépe. Z osmi zápasů jsme pětkrát vyhráli a třikrát odešli poražení. Dvakrát jsme dokonce zvítězili 5:1, což je super. Když jsme neuspěli doma, tak fandové nadávali a radili mi, co jsem měl udělat, aby se bodovalo. Říkal jsem jim, ať s námi jedou ven, ale to se jim moc nechtělo. Pevně věřím, že naše domácí zápasová bilance bude v příští sezoně o mnoho lepší. Všichni bychom si měli uvědomit, že fotbal je jen sport, ve kterém se dělají chyby, neproměníte šance atd. Podívejte se na zahraniční soutěže, kde také přední tým neuspěje. Fanoušci na hráče nezanevřou a za dva týdny stadion vyprodají znovu.

Myslíte, že měli hráči zájem postoupit? V I. A třídě je vše jednodušší a hraje se takový bezstarostný fotbal. Co vy na to?
Nevidím do hráčů, jestli chtějí, nebo ne. Vše je pouze v jejich hlavách. K tréninkům i zápasům by měli přistupovat zodpovědně. Hrají pro diváky, reprezentují obec. V Roudnici máme pěkný sportovní areál a zázemí, což nám každý, kdo přijede, závidí. Pro mnohé je I. A třída dostačující soutěž. Ale podle mého názoru, proč bychom nemohli zkusit krajský přebor? Ať si ho kluci vyzkoušejí. Okolní oddíly jej hrají také a není to jen na jednu sezonu. Jestli si myslíte, že rozdíl mezi I. A třídou a krajským přeborem je obrovský, není to pravda. Nahoře je pět top mužstev a pak už je to vyrovnané.

V týmu máte několik zkušených hráčů, jako je Tomek, Mikan či Brendl. Naplnili vaše očekávání?
Věk u nikoho z nás se nedá zastavit a platí to i u sportovců. V rozhodujících duelech s Ohnišovem, Kostelcem nad Orlicí a Třebechovicemi, kdy se lámal chleba, to měli vzít na sebe právě ti zkušení. Kromě těchto zmiňovaných borců k těm zkušeným patřili další tři čtyři hráči. Nechci říkat, že by vyloženě zklamali, ale díky svým zkušenostem to na place měli zvládnout lépe.

Kdo dál patřil k oporám a od koho jste čekal víc?
Dlouhodobě stabilní výkonnost si drželi Jakub a Jan Krejcarovi. Na tréninky i zápasy k nám jezdí z Blešna. Jsou to srdcaři, kteří se snaží vždy odvést maximum. Pokud jde o ostatní hráče, tak střídali dobré okamžiky se slabšími.

Postup do krajského přeboru vybojovala Vysoká a Nové Město. Překvapilo vás to?
Nepřekvapilo. Vysoká má kádr nabitý zkušenými fotbalisty a soutěž vyhrála zaslouženě. Také Nové Město prokázalo svoji kvalitu, kterou výsledky na jaře jen potvrdily. Na bronzovém stupínku byla po zásluze Bílá Třemešná, kde hraje hodně hráčů ze Dvora Králové a je to znát.

Jakou úroveň měl uplynulý ročník I. A třídy?
Nebylo to špatné. Některé zápasy měly skutečně kvalitu. Přesto si myslím, že I. A třída by měla mít znovu 14 účastníků. Když hrajete ve středu, tak spousta kluků nemůže odjet na zápas z pracovních či studijních důvodů. Pak lepíte sestavu, jak se dá, a kvalita hry tím samozřejmě trpí.

V zimě jste mi říkal, že v létě jako kouč u mužstva skončíte. Cíl postoupit o soutěž výš jste nesplnil, takže byste měl asi dál pokračovat a pokusit se o postup, ne?
To jsem vám skutečně řekl a dost dlouho jsem o tom opravdu uvažoval. Jak vidíte, všechno je nakonec jinak a mužstvo povedu i v příští sezoně. Když se nad tím vším zamyslím, jak my, tak i naše béčko hrálo prakticky do posledního kola o postup. Zradila nás zmiňovaná koncovka. Navíc spolupráce s trenérem béčka a vedoucím mužstva u áčka Pavlem Švadlenkou byla velmi dobrá. Na druhou stranu jsem rád, že do týmu dospělých zapracováváme dva velice nadějné dorostence Bártu s Koutníkem, kteří si už v průběhu jara zahráli za áčko. Je to perspektiva do budoucna. V letošním roce budeme slavit 95 let založení fotbalu v Roudnici, a o to víc mě mrzí, že se nám nepodařilo postoupit. Byl by to hezký dárek. Tak jen doufám, že se z postupu do krajského přeboru budeme radovat v červnu příštího roku.

Alespoň vás potěšilo, že se FC Hradec po roce vrátil do ligy…
Jsem strašně rád, že se to povedlo. Ke klubu nám vřelý vztah, vždyť jsem za Hradec dlouhá léta hrál a nyní pod FC Hradec pracuji. Moc bych si přál, aby se zde nejvyšší soutěž hrála trvale, a ne sezonu. Už se moc těším na kvalitní zápasy, které nejen mne, ale všechny hradecké fandy potěší.

Kdy se začnete připravovat na novou sezonu, a počítáte s posílením kádru?
Začínáme 10. července a doufám, že vše proběhne podle plánu, i když vím, že jsou dovolené a tréninková docházka asi nebude optimální. Hráčský kádr bych pochopitelně rád posílil, ale v dnešní době záleží na financích a o těch já nerozhoduji. Jak už jsem zmínil, v Roudnici je výborné zázemí, pěkné hřiště, a už proto by se tady krajský přebor měl hrát. Závěrem bych chtěl poděkovat výboru a všem hráčům za dobrou spolupráci a Obecnímu úřadu v Roudnici za podporu. Nebýt jeho, tak se zde I. A třída nehraje.

Jan Skalička