Vloni musel skousnout sestup, nyní se opájel z návratu mezi elitní fotbalovou společnost. Osmatřicetiletý veterán Marek Kulič patřil k hlavním tahounům ,,votroků" letošní sezony FNL. ,,Když jsem do Hradce přišel, tak jsme spadli. Teď jsme zpátky. Je to ohromný pocit, jsme všichni moc šťastný," řekl bezprostředně po klíčové bitvě v Pardubicích.

I jemu zákonitě spadl ze srdce obrovský balvan. Vždyť před jarní částí sebevědomě prohlásil: ,,Tomuhle týmu věřím, postoupíme." Bylo to o prsa, ale povedlo se. Teď před bývalým reprezentantem musí zákonitě přistát nabídka k prodloužení kontraktu. ,,S ředitelem klubu Richardem Juklem si sedneme na začátku přípravy. Věřím, že se znovu dohodneme."

Postupové oslavy jste si kvůli studiu trenérské A licence zase tolik neužil. Mrzelo, že jste neabsolvoval veškeré radovánky?
Trošku ano. Cesta za postupem byla těžká, hodně jsme se nadřeli a nakonec to pod velkým tlakem dopadlo až na poslední chvíli v Pardubicích. Povinnosti volaly, druhý den jsem musel fungovat, takže se nedalo nic dělat. Na druhou stranu už mám z podobných akcí odpito dost. (směje se)

Vzpomněli si na vás spoluhráči alespoň prostřednictvím MMS zpráv?
Jo, jo. Pořád něco chodilo na mobil. Některé fotky byly fakt moc pěkný…

Jste hrdý na tenhle tým?
Rozhodně. Víte, měli jsme to po podzimu hodně dobře rozjetý. I proto mě pak trochu mrzelo, že se v novinách objevovaly různé rozhovory o tom, jak už to máme skoro v kapse a kolik bodů nám bude stačit. Tak jsem si v duchu říkal, co všichni blbnou. No a pak se to ukázalo. Hlavně tedy po remíze ve Zlíně. To jsme byli hodně skleslí, ale díky bohu druhý den dokázala Karviná sebrat dva body Táborsku a my to opět měli ve svých rukách. Honilo se to pak za pět minut dvanáct. Na to je potřeba si dát pro příště bacha. Podobná vyjádření jsou velmi zrádná. Jinak jsme ukázali morálku, mužstvo má zdravý základ a velký potenciál. Doufám, že to výkony v lize dokážeme.

V Pardubicích to byly pěkné nervy. Na jediný gól jste se pořádně nadřeli…
Oni dobře bránili. Umí hrát perfektně v bloku, těžko jsme se tam dostávali. Stoprocentně jsem ale přesvědčen, že jim ve druhé půli došly síly. My jsme navíc věděli výsledek z Táborska, kde Budějovice vedly o poločase 3:0, takže nám nezbývalo než vyhrát. Trenér vsadil na riziko, v 70. minutě se na hrot vysunul Adrian Rolko a o chvíli později zápas rozhodl Halilovič. Spadlo to z nás. Emir tu situaci vyřešil s bosenským klidem. Je to výborný fotbalista, je mladý, má všechno před sebou. Začal na sobě v poslední době hodně makat, a v tomhle zápase to prodal bezezbytku.

Takže vás ani nepřekvapilo, jak brilantně vyřešil klíčovou situaci?
Ne. Fotbalisté z těchto zemí to mají v sobě. Dovolí si těžké věci, v kterékoliv situaci. Hrozně se nám v té chvíli ulevilo.

V osmatřiceti letech jste patřil  k nejlepším na hřišti. Kde jste v sobě vzal v teplém počasí takovou spoustu energie?
Tlaky byly na hráče, trenéry i vedení. Když by se nepostoupilo, byl by to strašný průs… Každý se s tím vypořádává po svém. Neúspěch bychom odnesli hlavně my starší. Mám už něco za sebou. Vždycky jsem radši hrál než trénoval. Je dobře, když mladí vidí, že to odjezdí osmatřicetiletej dědek a nechá tam duši. Zákonitě je to strhne. Nic si pak nedovolí vypustit.

Trenér Luboš Prokopec v návalu emocí zašermoval po závěrečném hvizdu prostředníčkem před pardubickou lavičkou. Zarazilo vás tohle gesto?
Já to neviděl. Samozřejmě se to ke mně doneslo. Jedná se o výbuch napětí a emocí. Tak se to prostě někdy přihodí. Obzvlášť, když jde o derby Pardubice – Hradec. Bouchlo to v něm. Každý udělá někdy blbost a on se za ni omluvil. Dál to nemá cenu rozebírat.

Jak na vás tenhle mladý trenér působil v celé sezoně?
Řeknu to jinak. Díky Lubošovi, Bohoušovi Pilnému a Karlovi Podhajskému jsem si vlastně prodloužil kariéru. Po pádu z ligy jsem byl hodně zklamanej a znechucenej. Nebavilo mě to, chtěl jsem skončit. Když mužstvo převzal Luboš, zase mě to chytlo. Má výborné tréninky, s nikým se nepárá. Ať jste starej nebo mladej. Tak to má bejt.

Váš vztah musí být nadstandardní. Vždyť to byl právě Luboš Prokopec, který vás přesvědčil k dalšímu trenérskému studiu.
Já už na to myslel v Mladé Boleslavi. Tam mi to ale pan Koubek zakázal, protože je to časově dost náročné. Musíte mít požehnání od vedení, abyste si coby profesionální fotbalista mohl párkrát v roce odskočit na týdenní školení v Praze. Luboš mě na podzim naťukl. Viděl, že trénuju malé děti, a že by to nebylo od věci. Dal mi cenné rady. Zkoušky jsem udělal a za měsíc mě čekají závěrečky.

Neustále se omílalo vaše prodloužení smlouvy…
S ředitelem klubu Richardem Juklem jsme se o tom krátce bavili jen při zpáteční cestě z Pardubic.  Teď  je dovolená. Sedneme si na začátku přípravy. Věřím, že se znovu dohodneme.

Jakou roli může hrát současný tým v první lize?
Posílit je potřeba. Ale hlavně dobře posílit. Musí přijít hráči, kteří zapadnou do kabiny a budou mít nebo si vytvoří vazbu na klub. Na druhou stranu máme perspektivní tým. Je tu spousta mladých šikovných kluků, kteří musí v lize dostat šanci a otrkat se. Takže říkám: posílit ano, ale v rozumné míře.

Dá se předpokládat, že půjde o vaši poslední prvoligovou sezonu. Co od sebe očekáváte?
Snad to nebude katastrofa (rozesměje se) Ne, teď vážně. První liga je zase úplně někde jinde. Potrénuju a uvidí se, na co to bude stačit. Důležitá je hlavně  kabina, tam je potřeba působit jako tmelící prvek. Musíme táhnout za jeden provaz a je jedno, jestli bude hrát Kulič celý zápas nebo třeba jen dvacet minut. Samozřejmě bych si moc přál, aby mi drželo zdraví a zvládl jsem to co nejlépe. Chuť rozhodně mám, ale člověk na to musí mít.

Sám o sobě tvrdíte, že jste zápasový typ. Pod Jiřím Kotrbou, který vás kdysi vedl v Příbrami, jste měl s tímto spojením problém a zažil spoustu úsměvných historek…
Mě tenkrát trénování fakt moc nebavilo. Jirka to věděl. Šel po mně docela tvrdě. Furt mě kontroloval. Měl třeba schovanou kameru a při rozcvičce si mě natáčel. Já si třeba povídal s Rudou Otepkou, no a celkově jsem tomu moc nedal. On to pak pouštěl celé kabině a říkal: ,,Pojďte se podívat na rozcvičku mistra pana Kuliče. To budete koukat." Byl to s ním docela blázinec, dusil mě pěkně.

Tropil vám prý i naschvály…
No, porazili jsme třeba Slovácko 4:1. Já dal dva góly, na dva jsem přihrál a on mě na další dva zápasy vyndal ze sestavy, protože si říkal: ,,Aha, Kulič bude moc nahoře, tak ho necháme oddechnout." Pak přijela Sparta, přišel ke mně a povídá: ,,Jdeš hrát. Ale jestli nezahraješ, tak tě vyhodím." Naštěstí jsem dal gól, uhráli jsme plichtu 1:1 a on mi říká: ,,Máš z prd… kliku." Bylo to zajímavé období. Při vzpomínce mě to vždycky pobaví.

Zpět k Hradci, jak vysoko řadíte v bohaté kariéře tenhle postupový úspěch?
Velmi. Celou kariéru mezi dospělými jsem fotbal hrál někde jinde. V Hradci jsem ale vyrostl, bydlím tu. Takže když se vloni spadlo, vzal jsem si to hodně na sebe. I proto jsem strašně šťastnej, že jsme se hned po roce vrátili do ligy. Po vítězství v Pardubicích jsem byl vycucanej na hadry, ale duševně jsem se vznášel v oblacích. Všude kolem fanoušci, no prostě bomba pocit. Těch oslav už jsem zažil moc. Bylo boží sledovat kluky, jak jsou šťastný, jak si to užívají. Třeba Malina (Tomáš Malinský – pozn. red.) mi říká: ,,Kuldo, já jsem jen jednou postoupil z I. B třídy a teď  jdu do ligy." Celej jenom zářil stejně jako ostatní, protože makali jako psi a sladkou odměnu si právem zasloužili.

Postup by měl urychlit všechny kroky k realizaci výstavby nového stadionu…
Nový stadion je nutnost. Bavíme se o tom už několik let. Hradec si ho zaslouží. Má fantastické diváky a bohatou historii.  Zájem o fotbal je znát z celého regionu. Snad už se začne něco dít. Jsou tady výborná tréninková centra a pokud se dotáhne stadion, může Hradec patřit k topu v zázemí prvoligových klubů. To by se samozřejmě promítlo i do sportovní stránky a časem by tu zase mohly být třeba i evropské poháry.

Z vaší tváře je znát uvolněnost. Jak trávíte dny bez fotbalu?
V sezoně toho moc nestíhám. Objedeme pár známých, práci mám i na chalupě. Tam si orazím nejvíc.Posekám zahradu, něco si ugrilujeme. Prostě skvělej relax.

Musíte se hlídat, abyste případně nepřibral a neplatil do týmové kasy pokutu za přebytečné kilogramy?
S tímhle problém nemám. Moje tělo už je nějak nastavené a ví, kdy má dost. Defacto pořád sportuju. Jdu si zahrát tenis, různé fotbálky… Ne, s kily problém prostě nemám.

Těšíte se na začátek přípravy?
Popravdě, moc ne. (směje se) Dře se, dře se, dře se. Musí se to ale vydržet. Naštěstí Luboš s Bohoušem to mají všechno nastavené na herní pojetí, takže to člověka i přes velkou náročnost baví.

Vizitka
Fotbalista Marek Kulič na tréninku v Hradci Králové.Narozen: 11. října 1975
Stav: ženatý, manželka Gabriela, dcera Nikola, syn Marek
Výška: 175 cm
Váha: 74 kg
Post: útočník
Číslo dresu: 10
Přezdívka: Kulda
Starty v lize: 384
Góly v lize: 87
Starty v reprezentaci: 12
Góly v reprezentaci: 3
Největší úspěchy: starty v reprezentačním týmu České republiky, starty v evropských pohárech, zisk mistrovského titulu a Českého poháru se Spartou Praha v sezoně 2006/07, vítěz Českého poháru s Mladou Boleslaví v sezoně 2010/11, postup s Hradcem Králové do první fotbalové ligy v sezoně 2013/14.