Kliknutím zvětšíteChce, aby dovezlo Argentinu k titulu. Tím, jak se jeho oblíbený tým probojoval do finále, změnil svůj postoj k pořadateli mistrovství světa. A do Kataru se po semifinále rozhodl ze vteřiny na vteřinu odcestovat.
„Nemohl jsem si pomoct. Bude mi padesát, Argentině fandím od čtyř let. Dva tituly jsme vyhráli, když jsem byl malý a vůbec si to neužil. Strašně jsem chtěl finále vidět na vlastní oči. No a pokud to má být poslední Messiho zápas za Argentinu, tak si neumím představit to, že bych seděl tady v Bukovce před televizí,“ sdělil Čurby Deníku těsně před odletem do Dauhá.
Vaší životní modlou je Maradona, vaším současným oblíbencem Messi. Má se Božský Diego bát?
(směje se) Ne, to určitě ne. Nicméně musím přiznat, že už jsou téměř na stejné úrovni. Je fantastické, co Messi dokázal. Jak překonává všechny ty rekordy. Však jsem taky po něm pojmenoval jednoho ze svých synů. Bohužel Diego Armando mi u ženy neprošel.
Svůj obdiv k Armandovi jste vyjádřil sochou v nadživotní velikosti, kterou máte na svém pozemku. Nehledáte už místo pro Messiho?
Stoprocentně. Když vyhraje mistrovství svět, tak si tady postavím i sochu Messiho a budu to mít úplně kompletní. Mně se Messi vždycky strašně líbil. Obdivuji ho od doby, kdy vtrhl do dospělého fotbalu v Barceloně. Je naprosto fenomenální. Naštěstí žijeme v době, kdy se můžeme podívat na jeho umění i několikrát týdně.
La Argenta jede pro titul…
Zatímco dříve jste míval na automobilu registrační značku s nápisem Maradona, tak teď už vám stojí před domem celé argentinské auto. Kdy vás tato další šílenost napadla?
Poslední tři mistrovství jsem ozdobil barák á la Argentina. Nejdříve jsem si nechal ušít obří vlajku, pak jsem postupně přidával bannery. No a před tím letošním jsem si říkal, kam ještě dál zajít, protože si strašně přeji, aby Argentina získala titul. Přeci jenom, čekám na něj od dvanácti let. Takže jsem si říkal, že udělat polep celého auta bude něco unikátního.
Proč zrovna automobil? Má vám Argentina přivézt z mistrovství světa vítězství?
(rozesměje se) To je tutovka. Má to také praktické důvody. Automobil používám dennodenně, tudíž mohu Argentinu propagovat na svých cestách. Navíc auťák může mít jméno. Ten můj se jmenuje La Argenta.
Na cestách je jistě nepřehlédnutelná. S jakými se setkáváte ohlasy?
Nejzábavnější je, když jedu vyzvednout děti do školy. Malé děti na mě ukazují jedničky a mávají. Velké ohlasy mám ve fotbalové komunitě, protože to jsou stejně naladění kluci. La Argentu si důkladně prohlíželi.
Podílel jste se nějak na designu automobilu?
Všechno jsem vymyslel sám. Co jsem si přál, to na něm je. Samozřejmě, nemohlo chybět dlouholeté heslo In Messi we trust, které se spojuje nejen s dolarovou bankovkou ale také s festivalem, který pořádáme. Jenom jsem tam vyměnil muziku za Messiho. Vzadu jsem chtěl Maradonu, to je pochopitelné i kvůli espézetce. Messi k němu vzhlíží. Hrozně se mi líbí nápis na střeše Argentina. Vyjdu na balkon a koukám na něj (culí se).
Jak vznikala tvář La Argenty?
Mám grafika, se kterým děláme hudební festival. Bylo na to hrozně málo času, takže jsem netušil, jak to to bude vypadat. Navíc jsme neměli žádné originální fotky. Vše je vyrobeno z fotografií, které jsou běžně dostupné. Nakonec, když jsem viděl La Argentu po třech dnech strašné práce vyjíždět, tak jsem měl slzy v očích.
Maradonu jste nestihl pozvat do vašeho argentinského království. Dorazí Messi?
To si vůbec neumím představit. Ten musí tak otrávený z toho humbuku kolem něj. Messi je tichý chlapík, který se nechce objevovat v médiích ani moc na veřejnosti. Je to hluboký introvert a citlivý člověk. Po semifinále mu vyprávěla argentinská reportérka něco ve smyslu, že může být na sebe hrdý, i když titul nezíská, protože zbláznil všechny lidi na celém světě. Děti nosí jeho trička a jen mu za to nadšení, které vyvolává, poděkovala. On měl slzy v očích. Jemu totiž více záleží na těchto věcech než na nějakých smlouvách a sponzorech.
Viděl jste ho hrát někdy na vlastní oči?
Jasně. Jezdím na Barcelonu. Zrovna jsem trefil zápas, kdy dal pět gólů v derby Espaňolu. Tehdy se loučil s kariérou Pep Guardiola. A také jsem se byl na něj podívat na mistrovství světa v Rusku, kdy vstřelil branku Nigérii. Takže párkrát jsem ho na vlastní oči viděl.
Jenže z vaší Barcelony přestoupil do Paříže. Tam se nechystáte?
Ne, mě Paris St. Germain jako klub nezajímá. Nelíbí se mi ani to, že je mistrovství světa v Kataru. Tedy v zemi, z níž pochází vlastníci Parisu.
Všichni Argentinci jsou hrdí a věří
Setkal jste s Messim osobně?
Ne to vůbec. Ani to neplánuji. Vlastně není proč. Mě fascinuje, jak jeden člověk může pobláznit celý svět. To se nyní děje například v Bangladéši. Všichni tam nosí modrobílé dresy, fotbal sledují tisíce lidí na náměstích. Vypadá to tam jako v argentinské metropoli.
Máte v Argentině spoustu známých a kamarádů. Ti vás k němu teoreticky nemohou dostat?
To by bylo strašně složité. V Argentině jsou věci kolem fotbalu taková šílenost. Tam je velice komplikované dostat se i na běžný zápas Boca Juniors, což jsem zažil na vlastní kůži.
Jste v kontaktu s vašimi argentinskými přáteli. Jaká panuje v zemi atmosféra?
Každý den si píšeme. Vyměňujeme si X esemesek. V Argentině panuje úžasná atmosféra. Psali mi kámoši z města Rosario, kde se narodil Messi, že na náměstích nepropadne špendlík. Všichni věří v zisk titulu. Jsou strašně hrdí na to, jak nejen Messi, ale celý tým hraje. Kvůli posunu času, pro ně končí zápasy pozdě v noci. A oni ve tři ráno vyjdou do ulic a slaví. Kolem obelisku v Buenos Aires křepčí deseti tisíce lidí.
A jaká panuje atmosféra u Urbanců doma, nebo sledujete zápasy někde jinde?
Na zápasy koukám výhradně doma. Vždycky k nám někdo přijede, tak si uděláme fajnový fotbalový večer nebo odpoledne. Vytáhneme vlajky, navlečeme dresy a fandíme. Musím se ale přiznat, že jsem strašně nervózní. Například celé prodloužení ve čtvrtfinále s Holandskem jsem prochodil.
Vyměnil jste na chvíli dres Maradony za Messiho?
Nemám s tím problém. Čerstvě jsem rozšířil sbírku o fialový venkovní dres Argentiny s Messim. Hráli v něm poslední zápas ve skupině proti Polsku, tak jsem byl šťastný, že stačil přijít přesně v den zápasu. Je ale pravda, že nejraději nosím dres Maradony z roku 1986.
Do Argentiny máte vyzdobený i dům. Co na to obyvatelé Bukovky?
Ti už jsou zvyklí. Před každým zápasem se mi smějí a špičkují mě ve smyslu: Už ty vlajky sundej, dneska prohrajete (smích). Zatím jsem nemusel a teď tam budou viset až do konce šampionátu. Tak to je fantazie.
A přespolní už objevili Argentinu uprostřed Čech?
Jo jo. Občas se někdo zastaví, udělá si pár fotek. Ti starší pak mají zájem podívat se na sochu Diega. Nevidím žádný problém, jim ho ukázat, nebo pustit.
Hrají i pro Maradonu
Jak hodnotíte výkony vaší Argentiny na šampionátu?
Boží. Jsou to borci. Jak se zvedli po utkání se Saudskou Arábii. Všichni víme, proč jsme prohráli. Dali jsme regulérní gól, protože za Lautarem stál ještě hráč soupeře. Mohli si tam dělat animace a stavět figurky, jak chtěli, ale ten gól měl platit. Kdybychom vedli 2:0 tak by bylo všechno jinak. Arabové už by žádný gól nedali. FIFA ale všechno zametla pod koberec. Vytáhlo se, že náš hráč byl o centimetr před protivníkem. Ale, že tam stál o metr dál obránce…
Skoro to vypadalo, že Argentina potřebovala nůž na krku hned od začátku MS?
Argentina neprohrála 36 zápasů v kuse. Mysleli si, že se nemůže nic stát. To, že to takhle bouchlo, se stalo odrazovým můstkem. První zápas měl zásadní vliv na to, kam až Argentina došla. Ve vyřazovacích bojích pro ni bylo výhodou, že už hrála každý jako v play off. Už od druhého jsme zkrátka museli. Nejdříve porazit ve skupině Mexiko, pak Polsko a v play off Austrálii, Holandsko i Chorvatsko. Úvodní prohra kluky strašně stmelila. Navíc je tu další nevídaná věc.
Povídejte?
Trenér Scaloni. Je mladý a k hráčům má věkově blízko. Nebojí se posadit na lavičku hvězdu, jako je Lautaro. Kdyby mi někdo řekl před mistrovstvím světa, že nebude v základu, tak se mu vysměju. Když ho ale viděl, jak se mu v prvních dvou zápasech ploužil po trávníku, tak ho vyndal ze sestavy. Na lavičce má Argentina obrovskou kvalitu. Jeden vypadne z formy, tak tam může strčit rovnocennou náhradu. A jak ten mančaft pod ním brání… Otamendi by vám ukousl ucho, kdyby věděl, že to pomůže týmu. A také máme konečně výborného lapáka. Argentina disponovala v minulosti lepšími týmy, ale nehrála tak kolektivně.
Jak hodnotíte výkony vašeho miláčka Messiho?
Předvádí nadpozemské výkony. Je to fotbalový génius. Messi funguje výborně. Musím připustit, že se vystoupení Argentiny podobá cestě z roku 1986. Jeden hráč neuvěřitelně změnil celý tým. Někteří fanoušci namítají, že po hřišti chodí. Tak ať chodí. Ale pokud má na tým takový vliv. To nemůže nikdo ignorovat. Zdá se mi, že je to hráč staré argentinské školy, kterou jsem měl vždycky rád. Žádný tempař, balon ale ovládá fantasticky.
Zahodil ego a jen na rozdíl od Maradony větším týmovým hráčem?
To podepíšu. On si uvědomil, že sám nic nevyhraje. Fotbal není tenis. Už je to starší a tím pádem zkušenější hráč. Prošel si spoustou těžkých zápasů. V profesionální kariéře jich odehrál tisíc. Většinu z nich pod obrovským tlakem. Vždy hrál ve špičkových klubech a vždy musel vyhrávat. Maximálně remizoval. Prakticky slovo prohra nezná. Každý týden, spíše dvakrát v týdnu musí doručit fantastický výkon. To si vůbec neumím představit, jak to může dokázat.
Je pravda, že fotbal Messiho v Kataru baví nejen jeho ale i fanoušky. Tak tomu ale vždy v národním týmu nebylo…
Myslím si, že ho konečně také baví hrát v argentinském dresu. Vždy byl pod nepříjemným stresem. V Argentině mu úplně nepochopitelně vyčítali, že se nevyrovná Diegovi, když nic nevyhraje. Ten z něj ale opadl v loňském roce, když Argentina vyhrála Copa América. Ve finále porazila Brazílií na jejím stadionu Maracana, to bylo něco. Určitě mu to dodalo energií.
Všichni na světě mu přejí titul, doma ho od něj vyžadují. Musí být pod obrovským tlakem, který letos zvládá.
Messi už je zkušeným fotbalistou, který umí s tlakem pracovat. Startuje na pátém mistrovství světa. Přesně ví, co se bude dít. Navíc všechny hvězdy se přizpůsobují týmu. Někde jsem četl, že si Argentinci vybrali ubytování v nějakém kempu univerzity. Tedy žádný luxusní hotel. Mají to tam jenom pro sebe, vládne tam pohodička. Úplně jim v Kataru odpadlo cestovaní, což také pomůže.
Kdo se vám ještě z argentinského týmu líbí?
Uchvátil mě Álvarez. Už vím, proč mu říkají Spiderman. No a Fernández. V jednadvaceti letech jako malý a drobný hráč už umí velké věci. Absolutně ten střed pole zacelil. Mrzí mě, že nehraje Lautaro, můj oblíbenec Dybala a pořádně v play off nezasáhl do bojů ani Di Maria. Argentina má ale nepřeberné množství talentů.
Argentinci nezvykle působí jako rodina, v čem tkví jejich kouzlo?
V dobrém zázemí. Asistenta dělá Pablo Aimar. Viděl jsem tam Crespa, Batistutu, Sorina. Strašně jim dodává sílu, jak je bývalí slavní fotbalisti podporují. Každý ze spoluhráčů přeje Messimu titul tak, že pro to udělá vše. A nesmíme zapomenout, že Argentina hraje i pro Maradonu, který se už šampionátu nedožil. Všichni mluví o tom, že se na ně dívá z nebe.
Penalty odložily punkový koncert
Co říkáte na počet argentinských fans, kteří přicestovali do Kataru?
Ten mě nepřekvapil vůbec. Jak jsem v Petrohradu navštívil zápas Argentina – Nigérie, tak na stadionu pro sedmdesát tisíc bylo padesát tisíc Argentinců. Nevím, kde sehnali lístky, já měl obrovský problém se k nim dostat. Cestoval jsem s jednou rodinou. Manželé a tři děti letěli do Ruska jenom proto, aby šli do fanzóny. Umíte si představit letět přes celý svět a pak fandit někde venku? Mám za to, že ani v Kataru se všichni na stadion nedostanou.
Zpět k průběhu šampionátu. Nezatrnulo vám ve čtvrtfinále, když musel jít jihoamerický celek do penaltového rozstřelu s evropským stejně jako před tím Brazílie s Chorvatskem?
Nejvíc mně zatrnulo ve 101. minutě, když jsme dostali gól na 2:2. Jsem ale velký fanoušek fotbalu, takže jsem tu akci strašně ocenil. Na druhou stranu jsem si říkal: Jak se nám to může stát? Navíc, proč se nastavovalo přes deset minut. Byl jsem úplně v šoku. Za stavu 2:0 už jsem si bral na sebe džíny, protože v Pardubicích byl punkový koncert. Jenže Holanďani snížili a všechno se rozsypalo. Přitom do té doby hráli úplnou tužku. No a pak nám začínali posílat do vápna vysoké balony a my byli v čudu.
A přišlo již zmíněné vyrovnání.
Vyrovnávacímu gólu předcházel hloupý faul. Náš hráč byl v obklíčení těch soupeře a přilítnete tam stoper a oba přejede. Jako tele. První půle prodloužení byla z naší strany slabá. Ale ve druhé už jsme zase dominovali. To jsem věřil, že bychom mohli dát gól. Před penaltami už jsem nic neříkal. Čekal jsem netrpělivě na tu první. Jak ji van Dijk nedal, tak jsem se dostal zpět do pohody. Navíc náš gólman Martinéz je čahoun, říkal jsem si, že něco ještě vyškrábne. Ápropos, proti němu bych kopat penaltu nechtěl. Jak nedali druhou, tak už jsem jásal. Pak jsme sice zaváhali. No a když jsem viděl, že postup má trefit Lautaro, tak jsem málem omdlel. Zrovna Lautaro, který je na šampionátu mimo.
Nejen penaltový rozstřel ale celé utkání provázela vyhrocená atmosféra.
Holanďani na každého našeho hráče řvali. Pak se mluvilo o tom, že jen Argentina se chovala neslušně. Ale nikdo neřešil, že holandský trenér vždycky nesnášel argentinské hráče. Nenáviděl De Mariu, Riquelmeho vyhodil z Barcelony. To přece všichni Argentinci vědí a ti nezapomínají.
Tahle nově stvořená píseň táhne Argentinu za tiutulem
Naopak Chorvatsko v penaltách ukradlo očekávaný duel nesmiřitelných. Není vám líto, že byl šampionát ochuzen o takový semifinálový bonbonek?
Počítal jsem s tím a je to škoda. Mohla to být odveta za Copa América. Brazílie byla na šampionátu v obrovském laufu. Akorát fakt je divné, že v tom čtvrtfinále vždycky nějak podivně vyfičí. Oni ale už mají těch titulů dost (úsměv). To, že nám je Chorvatsko vymetlo z cesty, bylo jen dobře. Jak už dospěl zápas do penalt, tak jsem věděl, že s nimi bude amen. Oni v tu chvíli museli, kdežto jejich soupeř si mohl klást otázku. Bude to ostuda, když prohrajeme s Brazílii na penalty? V žádném případě. Uhrát s nimi po 120 minutách 1:1 je přeci paráda. Obzvlášť po fenomenálním výkonu, který předvedli Brazilci s Koreou. Všichni si tam na hřišti tančili. Tak jim po zápase nasypal Luka Modrič ve videu k tomu tanci zrní…
Kromě Argentiny, co vás na mistrovství zaujalo, či překvapilo?
Jsem především nadšený z toho, že se nejelo jen podle papírových předpokladů. Jako každé mistrovství nějaký tým překvapí. Dobře se připraví, maká a k tomu má i trochu štěstí. Letos to bylo Maroko. Chorvati až do zápasu s námi také vypadali neuvěřitelně. Pak už jsme ale odhalili všechny jejich slabiny. Šokovala mě naše prohra se Saudy. Překvapilo mě, že nepostoupilo Dánsko ze skupiny a vypadla Brazílie ve čtvrtfinále. Co mě ale nepřekvapilo, bylo vyřazení Anglie ve čtvrtfinále.
Můžete to vysvětlit?
Angláni jsou vždycky velký favorit, ale nikdy nic nedokázali. A podle mě také nedokáží. Mají výborný tým, individuality i mladé hráče. Jenže to neumějí. Mladí hráči se stanou příliš brzy hvězdami. Mají absolutně všechno, žijí si v blahobytu, ale pak to nepřenesou dál. Kdežto v Jižní Americe jsou všichni hráči hladoví. Oni vědí, že se musí do fotbalu dostat za každou cenu, nebo skončí na ulici. V Evropě nic podobného nehrozí.
Ze vteřiny na vteřinu
Mistrovství světa pořádá Katar. Jak se vám to pozdává?
No co k tomu říct (zamyslí se). Vše asi vyjádří jedno slovo: korupce. Je to otřesné, že se může něco podobného dít. Nikdo nic neudělal, aby tomu zabránil. Předseda světové asociace Infantino se naparuje před každým zápasem v loži vedle šejků. Jsem z toho úplně znechucený. Tuhle nádhernou hru by FIFA prodala komukoliv. Všechny tyto režimy, které nejsou košer, si tím kupují vliv. A to je strašně smutné.
Přes všechny výhrady jste se nakonec rozhodl letět do Kataru. Proč tedy?
Měl jsem dokonce lístky na dva zápasy ve skupině s Mexikem a Polskem. Nakonec jsem je prodal, protože se mi z principu do Kataru nechtělo. Země, kde je zakázaná homosexualita, na stavbách stadionů umírali dělnici, to není nic, s čímž bych souhlasil. Jenže mi bude padesát, Argentině fandím od čtyř let. Dva tituly jsme vyhráli, když jsem byl malý a vůbec si to neužil. Nemám na co čekat. Takže jsem se ze vteřiny na vteřinu rozhodl a jedu. Strašně jsem chtěl finále vidět na vlastní oči. No a pokud to má být poslední Messiho zápas za Argentinu, tak si neumím představit to, že bych seděl tady v Bukovce před televizí.
Na kolika světových šampionátech jste již byl?
V Rusku a teď se chystám na finále i na zápas o třetí místo do Kataru. Plánoval jsem už cestu do Brazílie v roce 2014, ale tam byl problém s tím, jak mi všichni kamarádi, co tam žijí, vybalili věci kolem. Místo nemocnic se stavěly stadiony. To mě strašně štvalo. Ale dnes si už říkám, že i když s tím pořádáním v Kataru nesouhlasím, už není na co čekat. Chtěl bych ovšem, aby se mistrovství světa pořádala ve skutečných fotbalových zemích.
Takže vás těší zpráva, že za čtyři roky se uskuteční šampionát v Mexiku, Kanadě a USA?
Přesně tak. Mexiko je vyloženě fotbalová země. V Kanadě roste popularita fotbalu takovým způsobem, že hokej najednou zadrhává. No a Amerika je tak obrovská, že to bude pro fotbal velký přínos. Fakt výborně a konečně dobře vymyšlené.
Jak se do Kataru takto překotně dostanete?
Nakonec to vyšlo pěkně. Původně to vypadalo, že budu muset letět přes Vídeň, protože lety do Kataru jsou dost plné. Nakonec jsem sehnal letenku z Prahy do Dauhá. Pět hodin let, žádný extrém. Jsem zvyklý cestovat daleko delší trasy. Kdybych měl letět přes jakoukoliv zemi, tedy až na Rusko, tak bych letěl.
Bylo těžké sehnat lístky na finálový zápas?
Vůbec. Když máte peníze, tak v dnešní době seženete cokoliv. Spíše jsem se rozhodoval, jestli si jako rodina můžeme dovolit uvolnit takovou částku. Dětem to ukáže, že je absolutně všechno možné. Například, když se nějaký blázen z vesnice uprostřed Čech rozhodne, že pojede na finále mistrovství světa. Já jsem nikdy nesnil malé sny. Vždycky ty velké. Z velké části se mi splnily. Dám příklad. Když míříte ke Slunci a nejde to, tak doletíte alespoň na Měsíc. Kdežto, pokud člověk nemá žádné sny a v duchu si říká, nic se mi nepovede a je furt negativní, tak to k ničemu nevede. Já si tenhle život, který mám jako ateista jen jeden, chci strašně užít. Chci žít naplno, každému všechno říkám na rovinu. Nemá smysl ztrácet čas nějakým kličkováním.
Prozradíte částku, kterou vás tento velký sen stál?
Strašný balík. Jsou to ale jenom peníze, ty si do hrobu nevezmu. Navštívil jsem svého tátu, který mimochodem fandí Brazílii. Oznámil jsem mu, že letím na finále a on mi odvětil, že dělám dobře. Přesně jak říkala moje babička: Peníze budou a my tady nebudeme. Částku prozradit nemůžu už jenom kvůli ženě. Kdo ví co bychom potom tady řešili (smích).
Vás se nemá cenu ptát kdo vyhraje. Proč by ale měla titul mistra světa získat právě Argentina?
Kvůli tomu, co všechno učinila Argentina pro fotbal. Protože dlouho čekáme na titul. Protože fotbal v zemi znamená úplně všechno. Protože zásobuje světový fotbal stovkami výborných hráčů. Protože Argentina je na tom ekonomicky dlouhodobě strašně špatně a ti lidé potřebují nějakou vzpruhu. A usmívat se. To všechno dokáže ten fotbal. No a v neposlední řadě kvůli Messimu. Nepamatuji hráče, který by měl takové statistiky za celý svůj život. Takže, proč on by neměl být mistr světa. Francouzi už jeden titul z poslední doby mají, tak by nemuseli být tak hladoví.
Nevím, jestli na to budou slyšet. Čím by tedy podle vás Argentina měla Francii přehrát?
Tím, co umí. Strašně zahustit střed pole. Hrát tvrdou defenzivu a čekat na to, co udělá Messi. Buď na gól přihraje, nebo ho sám dá. Jako proti Holandsku. Vypadalo to, jak když se kouká někam jinam a pak vyčaroval takovou přihrávku. Nebo, jak zacvičil v semifinále s Gvardiolem. Pouštěl jsem si to desetkrát za sebou, protože takovou akci jsem už dlouho neviděl. Nebylo to o rychlosti, ale o tom jak umí změnit směr. Leo je přidanou hodnotou argentinské hry. Prostě takový hráč, jeden z nejlepších ve fotbalové historii musí získat titul mistra světa. Když se tak nestane, tak už nevím. Ale ono se se tak určitě stane (mrkne).
14
1
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
