O Žlutěnce. Kapitola 5: Hodně nektaru a žádná kadeřnice. Bude svatba?

Žlutěnka na snídani chuť neměla. Myslela na pavoučky, zdali již předou. Pro nevěstu je závoj velmi důležitý. Bez závoje si nedovedla svou svatbu ani představit. Modráček již odletěl ke stromu, kde měli hnízda, aby vše potřebné ke svatbě dochystal. Žlutěnka si udělala ještě pedikúru o kůru stromu. Dole u země byla k tomu kůra stromu nejpříhodnější.

Bez závoje, neučesaná a bez ženicha?

Pak mělo nastat česání. Ale maminka, se kterou byla přes poštovní holuby na učesání domluvena, zatím nikde. „Kde ti rodičové vězí?“ povzdychla si. „Takový důležitý den a budu neučesaná. Jsem bez závoje, neučesaná, já se snad ani dnes nemůžu vdávat!“

Žlutěnka měla už už slzy na krajíčku, když spatřila, jak rodičové přilétají na zahradu. A za nimi první svatební hosté. „Mami, mami, tady jsem!“ volala. Ta ovšem jako by ji neviděla, neslyšela. Vítala se se svatebčany. Seznamovala se s ženichem. Připíjeli květinovým nektarem. „Všichni se tam smějí. A mamka za mnou neletí a neletí.“

O Žlutěnce. Kapitola 4: Zvládnou pavoučci utkat nevěstě závoj?

V tom k ní zezadu někdo přiletěl: „Ahoj, jakpak ses na dnešek vyspala Žlutěnko?“ „Jé, ani jsem tě neviděla přilétat. Ahoj, jsem ráda, že jsi tady Černičko. Víš, sleduji rodiče, jak se tam s každým vybavují a přitom mě má mamka učesat.

No sleduj, vůbec jí to nevadí, že se má vdávat dcera, neučesaná. Bez závoje. Bez kytice. Vždyť jak já to z té dálky sleduji, budu za chvíli i bez ženicha. S každým nově přiletícím se přivítá a připíjí květinovým nektarem! Mně se zdá, že už se sotva na nožkách drží.“ Modráček se zapotácel. „Jsem i bez ženicha!“ zvolala sýkorka.

Účes od kosice? Tak tedy moderně!

„Jen klid, ještě je spousta času. To tak na svatbě bývá, že rodiče nevěsty všechny svatebčany vítají a každý si chce s ženichem připít. Nejdůležitější je, aby byl v naprostém pořádku oddávající. Učesat tě mohu já. Před měsícem jsem česala celou svatbu své sestřenice. A na závoj dohlédne má sestra, jen co se přestane vytáčet před tím mladým kosem. Hvízdnu na ni,“ uklidňovala Žlutěnku mladá kosice Černička.

„To budu velmi ráda. Tak česej. A něco velmi moderního. Provokativního, ať si mamka řekne, že sem ji radši neučesala sama!“ zvolala Žlutěnka. „Jó, ať vidí, že jsme mladá, moderní generace.“

Video: Ani dnes není na krmítku klid, pro dobroty tam lítá jedna sýkorka za druhou

Černička hvízdla na sestru. Ta přiletěla celá rozveselená a pustila se do vyprávění, jaká že je to tam parádní zábava a legrace.

„To je moje sestra Černice,“ představila ji. Seznámily ji se situací a daly instrukce ohledně závoje. Černička se pustila do česání účesu. Při tom vykládala o svatbě své sestřenice. Kolikže tam bylo hostů, jak si ji tam málem jeden namluvil, jaké tam byly dobroty. A že jí nejvíce chutnal malinový nektar.

Motýlci žasnou

Účes byl hotový. Byl skvělý, velkolepý, nevídaný. Přilétala Černice a za ní přilétali již motýlci nesoucí opatrně závoj. „Ó, ó!“ volali všichni motýlci, vidouce učesanou Žlutěnku. „Je to krása!“ chválila Černice. „Moc ti to sekne!“ Motýlci vložili závoj na hlavu Žlutěnky a začalo se ozývat: „ Bravo! Krása!“

O Žlutěnce. Kapitola 2: Stavba

To už k nim letěly včelky a čmeláci s přichystanými květinami. Za nimi Modráček v krásném klobouku s družbou. Včelky ozdobily květinami závoj a daly družičkám kytice.

Staň se mu paní

Čmeláci podali kytici Modráčkovi a ten ji s úsměvem podal Žlutěnce a nahlas, aby i na protější straně slyšeli, zazpíval: „Můj krásný ptáčku, nejkrásnějšího zobáčku, polož křidélko své na křidélko mé, a staň se mou paní.“ Žlutěnka se ho chytla a letěli zahradou.

Vlající závoj se třpytil na slunci. Včelky jej přidržovaly a bzučely do rytmu. Za nimi se zařadily kosí družičky a kosí družba. Pak letěli motýli a tvořili při letu různé taneční kreace. Obletěli dvakrát zahradu a pak všichni letěli ke stromu, kde byli shromážděni svatebčané.

Obřad začal. Nejdříve Modráček se Žlutěnkou přistoupili k rodičům nevěsty. Modráček požádal oficiálně o křidélko Žlutěnky a poděkoval za vychování. Pak přistoupili k rodičům ženicha a děkovala za výchovu Modráska Žlutěnka.

Po tom byli zavoláni svědkové před oddávající sovu. Byl jim dán dotaz, zda jsou srozuměni se zodpovědností, která je jim tímto udělena. Po jejich kladné odpovědi, se obrátila oddávající sova k nevěstě a ženichovi. Zazpívala: „Nevěsto, sýkorko, Žlutěnko, vkládáš své srdce a celé své bytí, své touhy a celé své žití, do bytosti sýkorky Modráčka? Žít s ním bude hračka, vždyť miluje tě velice.“

Žlutěnka odpověděla: „Ano.“

Všichni začali tleskat a mávat křidélky a volali sláva a bravo. „Milý ženichu, sýkorko, Modráčku! Budeš se starat, chránit a milovat Žlutěnku po celý svůj život?“

Modráček odpověděl: „Ano.“

Speciál Deníku: Pište pohádky

„Obřad je ukončen,“ prohlásila důstojně sova.

Opět všichni tleskali a provolávali slávu nevěstě a ženichovi a gratulovali jim. Oba tatínkové poplácali ženicha a políbili nevěstu, chválili, jak jim to sluší. Maminky plakaly dojetím, objímaly a líbaly nevěstu.

Motýli začali tančit. Nejdříve modrásci, pak se k nim přidali žluťásci a nakonec paví očka. Předvedli k úžasu všech své nacvičené choreografie. Program sklidil velký potlesk. Potom včelky a čmeláci nosili květinové nektary k radosti všech. Začalo hodování a zábava. Veselí a zpěvy pokračovaly až do západu slunce.

Autor: Ludmila Sýkorová