Hospodský kvíz: záliba, kterou Češi milují. Výhru si ale "šprtáním" nezajistíte

Ovšem pub quiz je něco jiného. To je vědomostní utkání celých týmů, tady jde o uznání, čest a slávu a taky trochu o tisícovku na útratu (1. cena) a velkou mísu nachos se zakysankou a roztopeným čedarem (vynikající 2. cena).

Stačí tužka a chuť soutěžit. Hospodské kvízy prověří paměť i IQ

Hobby

Všichni víme, že „inteligentní, kreativní hry v kruhu přátel“ dokážou skončit i fackovačkou a rodinným rozkolem. „Aktivity“ po večerech u krbu jsou na lyžařské dovolené vlastně samy o sobě riskantní adrenalinovou zábavou. Soupeřivý duch, k němuž se zprvu nikdo nehlásí, se začne s alkoholem probouzet, postupně sílí, až každému našeptá, že minul čas žertování a je třeba vytáhnout do boje pod praporem cti – vlastní, rodiny, budoucí rodiny…

A může to skončit rvačkou. A co teprve v hospodě, kde bude soupeřit deset i víc až pětihlavých týmů. Rodinných i smíšených, poskládaných z různých generací a temperamentů. Co když se energie zábavného klání vymkne kontrole a skončí to bitkou jako v tureckém parlamentu? Mimochodem, jistě jste to věděli, ale vzpomenete si v pravou chvíli, kdy se Turecko stalo republikou?

Ale už nemůžu cuknout. Účast na hospodském kvízu jsem přislíbil Fandovi, příteli dcery, který dělá provozního v Lívanci, což je penzion, restaurace a zároveň oáza kultury v našem Horním Bezděkově. Hospokvíz pořádají ob čtvrtek. Nelze se tedy vymluvit. Naopak, musím sestavit tým, maximálně pětičlenný mozkový trust, který se utká s možná deseti dalšími.

Volba je jasná, jde o rodinnou ekipu: má žena bude přes kulturu, divadlo a společenské fenomény, matka skrz moudrost, znalost života, kulinářství a dějiny, bratr je poměrně silný ve světových válkách, filmech a bigbítu. Dcera na vysoké škole drží prst na tepu doby a má čerstvé akademické znalosti, a já… uvidíme.

Výhoda otevřených myslí

Stoly v sále jsou skutečně všechny obsazené, ale obavy z bojové atmosféry byly asi přehnané. Hospoda o čtvrtečním podvečeru hučí zcela hospodsky, rodinné i přátelské týmy se baví, smějí, upíjejí bernarda či víno, jen dávají pozor, aby škvarkovým sádlem nebo zakysanou smetanou nezakecali kartičku PUB QUIZ, kam budou zapisovat odpovědi na otázky a obdržené body.

Bratr Jan si nechá od Fandy donést guinness a svěřuje se mi, že na východní frontě si tolik nevěří. Sotva si spolu připijeme na vylodění v Normandii, z pódia si bere slovo moderátorka Jana a zábava u stolů plynule přejde v samotnou soutěž. Atmosféra se ovšem výrazně nemění, hlahol v sále neztichne v nezřetelné šuškání dohromady sražených hlav jako na nějaké olympiádě geeků. Publikum se ztlumí jen při vyhlašování otázek jednotlivých kol, které se zároveň promítají na plátně. A pak při hodnocení odpovědí.

Často zní smích, občas někdo zahlásí fór. Jeden se povede i bratru Janovi – v okamžiku, kdy moderátorka s publikem řeší, zda uznat konkrétní odpověď za její částečnou správnost, nebo zda „je to blbost“, Jan znělým hlasem navrhne: „Já bych klidně uznal tu blbost.“ Nad sál se vznese vlna smíchu.

Peklo v puse: Jsou chilli papričky zdravý zázrak, nebo spíš pochutina s rizikem?

Hobby

Samozřejmě je zakázáno hledání na mobilech, ale žádné „hlídky“ mezi stoly nechodí, servírka jen dál s úsměvem roznáší pivo a dobroty, všechno probíhá s nadhledem a „na pohodu“. Soutěží se na pět kol, otázky jsou z všemožných a nepříbuzných oblastí – aktuality, marvelovky, věda, příroda, vaření, filmová muzika, dokonce i pár otázek z úřednické a administrativní latiny…

Přestože nakonec vyhrál „stůl učitelek“ (tým s převahou pedagožek zvítězil v Lívanci dokonce opakovaně!), není možné si úspěch v hospodském kvízu zajistit nějakou „šprťáckou“ přípravou. Nikdy totiž nevíte, odkud otázky budou – v jednu chvíli se po vás chtějí jména shakespearovských postav, v příští zase složení grilovací omáčky, pak se tu objeví horečka omladnic nebo máte poznat, ve kterém filmu zněla třeba písnička „Na shledanou, krokodýle…“.

Tipy na strhující deskové hry pro každého. Díl jedenáctý: Zbodni salát

Hobby

Vítězný stůl s převahou učitelek prostě osvědčil nejen vzdělání, ale hlavně všeobecný rozhled a otevřenou mysl, oči i slechy.

Vítězem je zábava

Podle počtu dosažených bodů si ani naše rodinné družstvo nevedlo úplně špatně, byť jsme to tentokrát nedotáhli ani na mísu nachos. V marvelovkách jsme však ostudně propadli za nula, neuhádli jsme žádného z komiksových hrdinů, natožpak jejich vzájemné vztahy komplikované superschopnostmi.

Moje žena pak tápala v singularitě, ale zase neomylně pojmenovala Wagnerovu Jízdu valkýr, a přestože sama je v zaměstnaneckém poměru, v růžové barvě formuláře daňového přiznání se také nedala zviklat. Dcera Eva neuspěla v „městech majálesu“, ovšem chybu napravila v otázce aspirace na zápis na seznam UNESCO, k níž správně přiřadila „českou pivní kulturu“.

Moje matka zhnuseně vrtěla hlavou nad komiksy a příšerami plivajícími kyselinu v Jurském parku, jenže pak se vytáhla s pekařským „omládkem“ a se sourozenci „Davidem a Richardem Attenboroughovými“. Bratr Jan, který se těšil na válku, byl trochu frustrovaný, tím spíš, že coby francouzské pečivo neprosadil „briošku“, což byla správná odpověď.

Chtěl udělat na dvorku posezení pro rodinu. Za tři roky vybudoval domácí lázně

Hobby

Náladu si ale spravil nejmasovějším koncertem u nás (Rolling Stones) a Gustávem Husákem – v otázce na „významného Slováka, který se v anketě na Slovensku umístil nečekaně na jedné z čelních příček“. „Vyhrál to Štefánik,“ šeptal mi bratr, „ale tohle musí bejt buď Husák, nebo Tiso…“ A stále váhaje, s posledním lokem guinnessu – a šťastně pro tým – doporučil Husáka místo Tisa.

V předělech mezi jednotlivými koly kvízu je na pódiu trio – pianista, kontrabasista a zpěvačka –, které soutěžící publikum osvěžuje jazzovými standardy. O pauze se venku před Lívancem lačně kouří. Občas lze zaslechnout: „Já tu chiméru měla na jazyku, tušila jsem, je to nějaká blbá ryba…“ – „Efekt morčete – člověče, já pořád viděl morče v tom kolotoči…“ – „Tam běhá křeček, ty vole, na morče zapomeň. Ale to je fuk, dáme ještě jedno, ne?“

Kutil dětem postavil originální domek na hraní. Z palet a s houbami na střeše

Kutilství

A můj příspěvek? Jako „člověk od novin“ jsem asi zklamal důvěru do mě vloženou. Rozčarování mohlo být o to větší, že jsem selhal v otázkách letectví a kosmonautiky, tedy v tématu mně blízkém: První arabskou kosmonautku – ze Saúdské Arábie – nechala má nevědomost sedět v písku a nedovolila jí překonat gravitaci bigotní víry a zvyků. A taky jsem nevěděl, která země v rámci klimatického zákona zatrhla vnitrostátní lety do míst, kam dopravu obstará železnice.

Popravdě, nevěděl jsem ani o tom nařízení, takže jsem mohl jen hádat, a místo Francie jsem hádal Německo. Davide, Davide, jsi novinář na baterky… Aspoň že jsem bezpečně poznal hlášku ze seriálu Červený trpaslík i postavu, od níž pochází. Možná kdyby byl kvíz jen o Červeném trpaslíku, troufnu si tvrdit, že vítěznou tisícovku propije v guinnessu Slavoj (takový jsme zvolili název týmu, ačkoli jsem původně prosazoval „Jedni z nejlepších šermířů Languedocu“).

close info Zdroj: Deník/Attila Racek zoom_in Hospodský kvíz je v Česku velmi populární.

Jenže na „kdyby“ se nehraje… Ale sláva, tisícovka a nachos patří vítězům a čest a chleba se škvarky poraženým! Byl to docela fajn večer. Dokonce si myslím, že nikdo ani neodcházel bos hledat svoje boty kamsi za hospodu.