12 ze 13! Z Kantora je specialista na penalty

11. 12. 2013

Radek Špryňar

Redaktor~ka

Hradec Králové - Hradecký gólman nájezdy nikdy nemiloval, ale časy se mění. „Už z nich nemám strach," libuje si. Letos ho překonal jen Hanzl z Litvínova.

Brankář Pavel Kantor v akci | Foto: Deník/ Ondřej Littera

Jakmile jde do tuhého, klec zavře na sto západů, pochytá všechny šance, občas pár penalt a svému mužstvu pravidelně pomáhá vítězit. Hradecký gólman PAVEL KANTOR (22) je novou kometou na extraligovém jevišti.

Tak zářivou, že někteří by ho rádi viděli v brance reprezentace. „Takové věci vůbec neřeším. Brankář musí prokázat dlouhodobější formu, aby se dostal výš. Ale samozřejmě že pozvánku bych neodmítl," culí se specialista na samotné nájezdy. V letošní sezoně se na něj rozjelo třináct střelců, jen jeden uspěl!

„Všechno je to o hlavě. Nesmíte myslet na to, že uděláte chybu," tvrdí opora Mountfieldu HK, druhého celku tabulky.

Letos vás v nájezdech překonal jen litvínovský Robin Hanzl. Cítíte se být penaltovým specialistou? Vůbec ne, nikdy jsem je neměl rád.

Počkejte, myslel jsem si, že s takovou bilancí je musíte milovat.
Každý říká, že penalty jsou o štěstí. Ale třeba Kuba Kovář (loňská jednička v Českých Budějovicích, nyní gólman Jekatěrinburgu – pozn. aut.) říkal, že při nájezdech se ukazují kvality a schopnosti brankáře. Tak třeba na tom něco je. (rozesměje se) Zatím se mi daří je chytat, klukům pak stačí vstřelit jeden gól a bereme bod navíc.

Kvalita má tedy navrch nad štěstím?
Až zas tak černobíle bych to neviděl. Třeba pardubický kluci je proti mně jezdili výborně, jednou mi netrefili půlku prázdné branky. V tu chvíli kliku potřebujete. S narůstajícím počtem nájezdů si ale věřím víc. Když přijdou na řadu, rozhodně z nich nemám strach.

Co je základem brankářské práce při penaltách? Co nejdéle vydržet stát? Neudělat zbytečný pohyb navíc?
Tak jednoznačně se to říct nedá. Z velké části je to o hlavě, abyste se z toho nepodělal Nesmíte myslet na to, že uděláte chybu. Mám jednoduchý recept, který funguje: zůstat po celou dobu zápasu koncentrovaný. I když je to někdy hodně těžký, tak se snažím vnímat jen sebe a puk. Ničeho jiného si nevšímám. Jakmile jste mimo koncentraci, snadno se přihodí, že dostanete nějakou hloupou žblabuňku. A v takových zápasech, které my hrajeme, to může rozhodnout o bodech.

Už se vám to letos stalo?
Asi ne, ale určitě nějaké lacinější góly přijdou. Nejsem bezchybný. Je nemožné, aby to pořád bylo takhle dobré.

Už jste zaslechl, že máte reprezentační formu a že by stálo za to vás vyzkoušet na nějakém turnaji Euro Hockey Tour?
O tom se spíš baví fanoušci a lidé, kteří přejí hradeckému hokeji. Ti, kteří fandí Pardubicím, by zase v nároďáku rádi viděl jejich gólmana. Takové věci vůbec neřeším. Brankář musí prokázat dlouhodobější formu, aby se dostal výš.

Takže máte na reprezentaci ještě čas?
Samozřejmě že pozvánku bych neodmítl. (rozesměje se)

Řekněte mi, cítíte se v brankovišti nejlépe za kariéru? Obzvlášť, když se mrknete na své statistiky…
Nevím, jestli mám největší osobní pohodu, ale v šatně ji určitě máme. Jsme v klidu, daří se nám, máme poměrně dost bodů. Všechno je, jak jsme si představovali. Možná i nad očekávání. Pořád je ale teprve polovina soutěže, v podobných výkonech musíme pokračovat dál.

Trochu jste mi utekl z otázky. Rád bych věděl, jestli jste se sebou spokojený tak, jako je vaše okolí spokojené s vámi.
Samozřejmě jsem. Jinak nevím, co víc bych chtěl. Pokaždé jde ale o vizitku celého týmu. Hrajeme výborně do obrany, soupeřům nedopřáváme moc příležitostí, ani vstřelených branek. Když už se nějaká šance naskytne, tak se mi daří mužstvo v klíčových momentech podržet. Zatím všechno klape, jak má.

Poprvé v kariéře jste za jasnou jedničku v extraligovém týmu, s novou rolí jste se popasoval náramně. Zoceluje vás i to, že většinou hrajete výsledkově nesmírně vyrovnaná utkání a každá vaše chyba může mít pro vývoj zápasu fatální následky?
To je fakt. Je to náročnější na psychiku, na nervy. Naštěstí mám klidnou povahu, jsem flegmatik. V tom mám docela výhodu. Ale nemyslete si, zase úplně ledově klidný taky nejsem. Když je každý zápas o jednu branku…

To je právě ono. Pokud utkání dopadne 6:5, chyba gólmana se v moři branek utopí. Ale jakmile pustíte hloupý gól a prohrajete 1:2, viník je jasný.
S tím se gólmani musí naučit žít. Letos jsem si už zvykl, už mi to ani nepřijde. Když je zápas 1:0, nebo 2:1, nedivím se tomu. Beru to jako normální věc. Jen výjimečně se stalo, že bychom těsně před koncem vedli o tři branky a zápas dohrávali v klidu.

Evidentně víte, jak zvládat vyrovnané duely, že?
Těžíme ze zkušeností. V sezoně jsme si tím mnohokrát prošli, nepoložíme se a opakovaně takové duely vyhráváme.

Myslíte, že to může vaše výhoda v play off, kde o vypjaté koncovky nebude nouze?
O tom bych se nechtěl bavit, v play off ještě nejsme.

Chápu vás, ale cílevědomě tam směřujete.
To je pravda. Třeba nám to může pomoct. Ale vážně bych o tom nerad hovořil. Nechci nic zakřiknout.