První čtvrtina skončila a týmy ani neměly čas, aby nabraly dech pro tu druhou. Soutěži vévodilo pardubické Dynamo, což se nezměnilo ani po vstupním utkání do druhého kvartálu. Ve třinácti kolech nashromáždilo nejvíce bodů ze všech. Přesněji řečeno 26 bodů, když devětkrát vyhrálo. Z toho třikrát v prodloužení a jednou na nájezdy. Naopak prohrálo čtyřikrát, ale pouze jednou nebralo z utkání ani bod (dvakrát v prodloužení a jednou na nájezdy).

Nastřílelo celkem 39 gólů, což nemůže být jednodušší číslo na spočítání průměru tři góly na zápas. Obdrželo 27 branek.

Od nohou až k hlavě…

Anatomie pardubického týmu se dá v podání Deníku přirovnat k anatomii lidského těla.

Nohy

Výkony Dynama stojí na dvou pevných dolních končetinách. Jedna se jmenuje Roman Will a druhá Dominik Frodl. Oba mají úspěšnost nad 91 procent. Ta silnější je ale méně používaná. Frodl má dokonce úspěšnost 95,76 procent, což je nejlepší v celé soutěži.

Trup

Ten musí být bytelný, aby do něj soupeři nevráželi. Naopak, aby se od něj odráželi. Tuto funkci plní beci. Pardubice se po desetiletí vyznačovaly spíše ofenzivním hokejem. V letošní sezoně ale vycházejí z poctivé obrany. Navíc zadáci jsou platní v útoku. V první čtvrtině osmkrát rozvlnili síť.

Nákupy Tomáše Dvořáka, který kraluje obráncům v Radegast indexu (body plus/minus, hity, bloky) a Petera Čerešňáka (nejlepší ve statistice plus/minus) se vyplácejí od začátku.

Ruce

Horní končetiny by měly být šikovné i silné. Oběma schopnostmi disponují pardubičtí útočníci. Akorát v jejich případě se nejedná o člověka ale chobotnici.

Elitní formace v momentálním složení Robert Kousal, Tomáš Zohorna, Lukáš Radil nahání soupeřům hrůzu už před úvodním bully. Udeřit však může kdokoliv.

Vždyť Dynamo má v kádru svého loňského nejlepšího střelce Roberta Říčku, jeho dvorního asistenta Davida Ciencialu, buldoka Adama Musila, kapitána Patrika Poulíčka nebo ostříleného, i když teď nemocného, Tomáše Hyku. A kdyby náhodou všechny ruce byly „levé“, na svoji šanci čekají nadějní mladíci.

Krk

Bez něj by to nedrželo. V tomto případě platí, že bez něj by nebyl kádr tak nadupán. Za rozpuk pardubického celku stojí majoritní vlastník Petr Dědek, kterému sekunduje vedení klubu. Jeho investice do posil pro letošní sezonu se ukazují jako trefa do černého.

Hlava

V této části těla sídlí mozek. Mozek, ve kterém se rodí taktika, ve kterém se rodí systém. A přesně to má v popisu práce trenérský štáb v čele s Radimem Rulíkem.

Není žádná legrace trénovat tým plný takovýchto individualit. Trenéři sice vědí, že jim byla svěřena hvězdná jména, nicméně nedávají jim nic zadarmo. Chcete důkaz? Běžte se zeptat borců, co působili v kanadsko americké NHL či ruské KHL, jak dostali naloženo po domácí prohře s Karlovými Vary. Mimochodem jediným výsledkovým škraloupem na první čtvrtině základní části.

Už nemusí mít strach

Aby se z lidského organismu stal neporazitelný golem, musejí pardubičtí hokejisté zapracovat na několika „drobnostech“.

Především na hře, kdy na není na ledové ploše stejný počet hráčů. Dynamo patří k nejhorším týmům ve využívání přesilovek a rovněž v oslabení to není žádná hitparáda. Na druhou stranu z toho vyplývá, že při plném počtu umí soupeře přehrát. A to je daleko důležitější ukazatel. Ještě jednu výhodu má pardubický kádr. Dokáže být konkurence schopný i při větší marodce.

Poslední výtkou směrem k lídru extraligy je ta, že v domácím prostředí nechal protivníkům devět bodů. U diváků si ale spravil oko přesvědčivou výhrou v derby s Hradcem Králové. Pardubičtí fanoušci se po letech utrpení znovu topí v euforii. Na zápasy už nemusejí chodit s obavami a domů odcházejí vesměs v dobré náladě…