Velectěné publikum, Jevgenij Arťuchin, ruský obr a nepřítel českého hokejového národa číslo jedna.

Muž, který se „vyznamenal“ na posledním mistrovství světa na Slovensku drsnými hity proti družině trenéra Hadamczika i prohlášením, že Čechy nemá moc rád a jsou to fňukalové.

Zlobr, ničitel, zbabělec, monstrum, hokejová bestie, blázen… schytával to po posledním hokejovém šampionátu všude možně.

„Moloděc“ ukazovali palec nahoru Rusové.

Ve čtvrtek se s Petrohradem představil v Hradci Králové. A krev nestříkala, jakoby na české hokejisty neměl chuť, nekousal. Že ale fanoušek nezapomíná, poznal hned když vyjel na rozcvičku, nebo když si šel dřepnout na trestnou.

Nemohl se plést, ten pískot patřil jemu.

Zkázu nerozséval, přesto ho nešlo přehlédnout. Když nabral rychlost, pokaždé se dostal do zakončení.

Odtlačit ho rameno na rameno? Utopie.

Klíčovou roli hrál při přesilovkách. Zaparkoval před brankou a ať brankář Čech vykukoval doprava, doleva, díval se nahoru, nebo dolů, všude viděl Arťuchinova záda, případně pozadí.

Že má pro strach uděláno několikrát ukázal hradecký bek Jiří Hendrich. Do obra před brankou tlačil, sekal, ťukal mu na záda… Sice s ním příliš nepohnul, protože na to by byl potřeba vyprošťovací jeřáb, ale reakce urostlého Rusa se nebál, to se cení.

Ta ale stejně nepřišla. Trenér Říha mu nejspíš na přerovském soustředění dává pořádně do těla. Na výstřelky už mu asi nezbyly síly.

Nejhokejovější moment předvedla hora svalů s číslem 44 na konci druhé třetiny, když se s Fjodorovem dostal do úniku dvou na jednoho.

Arťuchin krásně vracel puk před poloprázdnou branku, ale jeho spoluhráč černou gumu do branky neprocpal.

Sumář? Jednou se podíval na trestnou, párkrát hodil řeč s rozhodčím a kladiva nechal v klidu. Ani tak by si ho ale podle pískotu nikdo z hradeckých příznivců domů na večeři nejspíš nevzal.