Starosti sem, starosti tam. Někdy jsou příjemné, jindy nám pijí krev. Hokejový gólman Rudolf Bernart (23) má ohromné štěstí. Dostal nabídku na téměř měsíční trenérskou stáž. Kouč mladých brankářů v Hradci odletěl vyučovat malé Číňany. „Pro mě to je absolutně hokejová neznámá. Nemám potuchy, jak to tam funguje. Jsem na to opravdu zvědavý," pronesl.

Choceňský dres jste vyměnil za letenku do Číny. Jak se takový transfer vymyslí?
Dostal jsem v půlce prosince nabídku jet na trenérskou stáž, neboť trénuji v Hradci malé gólmany. Takže se na necelý měsíc přestěhuji do čínského Šanghaje, kde budu trénovat začínající gólmany.

Zní to jako zajímavá zkušenost.
Rozhodně. I kdyby to mělo být jen to, že se podívám do Šanghaje. V roce 2022 je v korejském Pchjongjangu zimní olympiáda. Někde jsem četl, že Čína tam v zimních sportech nechce hrát druhé housle a s různými českými organizacemi v biatlonu a hokeji podepsala dohodu o spolupráci. Podepsali dohodu i s hokejovým kempem, kam já jezdím v létě trénovat, proto jsem se k tomu dostal. Možná do budoucna by se tam mohla objevit i nějaká další spolupráce.

Také jste tím přidělal starosti vedení klubu v Chocni. Přijdou před play off o kvalitního gólmana.
Hned, jak jsem nabídku dostal, konzultoval jsem to s manažerem týmu. Sezona v Chocni mě bavila. Řekl jsem, o co jde a že bych musel po základní části odletět. Na druhou stranu se ta šance nemusí nikdy opakovat. Sám mi doporučil, ať jedu, že na mém místě by jel. Že nejsem takový profesionál, abych odmítal podobné příležitosti. Dokonce mi říkal, že play off si můžu v Chocni zahrát i za rok.

Nemrzí vás trochu, že opustíte posádku auta, která se ve složení Křečan, Vondráček, Šejba, Řezníček a Bernart dobře baví cestou na tréninky a zápasy?
Nejdříve jsme jezdili čtyři. Poté jsme to doplnili i o Jakuba Řezníčka. Fakt se sešly podobné typy lidí, co se týče humoru. Každá cesta je nový zážitek. Kolikrát mi přijde, že to našemu věku nepřísluší, co se tam děje (směje se). Ale jsme kluci, přidá se dobrá nálada a neděláme nic špatného. Když z auta pokřikujeme na choceňské fandy, vždy nám odpovídají.

Není to tedy tajemstvím?
Já bych to řekl asi takhle, děláme reklamu choceňskému hokeji po celých východních Čechách (směje se).

Kluci vám třeba budou posílat nahrávky do Šanghaje, abyste byl v obraze i tam…
V to doufám. Předpokládám, že mi budou posílat videa. Mohlo by proběhnout i „skajpování" přes telefon do auta. Uvidíme (směje se).

Na oplátku můžete parťákům přiblížit život Číňanů, ne?
Přesně tak.

Jedete úplně do neznáma?
Nemám ponětí, co mě čeká. Budu dělat svoje věci, co dělám u nás, akorát mně to budou z angličtiny překládat do čínštiny. Jsem rád, že tam nejedu sám, ale že nás jede pět trenérů z Česka, tudíž budeme moci čas trávit spolu, nebudu odkázaný sám na sebe. I když to by nebylo také špatné, ale takhle to bude jednodušší.

Aby pak na olympiádě nedělal nějaký Číňan v brance problémy českému týmu…
Nebo abych neměl problémy já, pokud čínští gólmani vyhoří. Aby někdo nepřijel a nepopravil mě (směje se).

Fanoušci vás stoprocentně rádi uvidí zpátky. Kdyby to už v této sezoně nevyšlo, je šance, že vás uvidí v té příští?
Ano. Co se týče mých ambicí, jestli jít někam výš, tak před každou sezonou mám možnosti. Loni to byl Kolín, předtím Vrchlabí. Jenže za prvé tam člověk přijde a nikdo vám nedá jistotu, že budete chytat. Za druhé jsou tréninky každý den. Já mám v Hradci školu a trénování, nestíhal bych. Choceň mě za půlrok přirostla k srdci. Kabina, kluci, fanoušci, vše je fajn, užívám si to. Z mého pohledu tady věci fungují, jak mají. Pokračoval bych rád. S vedením jsme se bavili, zájem je oboustranný, budeme to řešit v létě.