Možná to zní neuvěřitelně, ale co se týká titulu v nejvyšší ruské soutěži, tak si boháči z Petrohradu ještě neťukli.
V roce 2001 padl tým na úplné dno. O milionech z Gazpromu se mu tehdy ani nezdálo, v Superlize vyhrál jenom sedmkrát a skončil poslední. Do SKA si každý s gustem kopl.
Petrohrad za deset let? Změna jako hrom. Peníze od plynárenského gigantu z něj udělaly kolos, nejbohatší tým Evropy.
Jenže k úplnému štěstí pokaždé něco chybělo. Že tým čtyřikrát vyhrál Spenglerův pohár? Nezájem. V kolonce „ruský titul“ pořád svítí škaredá nula.
Před novou sezonou jako by movité vedení vypálilo z Aurory. Velká letní revoluce!
Alexej Jašin a Maxim Sušinskij, dvě hvězdy, slyšeli kruté „da svidanija“. Už o vás nestojíme. Vedle nich v klubu skončil další třicátník, Petr Čajánek, který nabral směr Zlín. Petrohrad by měl patřit mladším. A ještě Miloši Říhovi.
Český trenér má k ruce soubor hvězd. Na koho se Hradec Králové bude při čtvrtečním přátelském utkání těšit nejvíc?
Není co řešit, na Jevgenije Arťuchina, od posledního MS nepřítele českého hokeje číslo jedna. Vzpomínáte? Z Hadamczikových svěřenců se snažil dělat kuželky.
„Češi se mi jako lidé nelíbí, mají podivný charakter. Třeba Jana Marka nemám vůbec rád. Vyprovokuje šarvátku a patří mezi první, kdo uteče,“ navíc prohlásil stotřicetikilový obr pro server Sports.ru.
Ruský hromotluk je jako škvára. Pod kůži se dostane raz dva. V tom je mistr. Své o tom ví i za mořem, kde strávil tři sezony a jeho bilance v NHL zní: 199 zápasů, 49 bodů, 313 trestných minut a tři suspendace.
Tah na branku? Parádní. Důraz? Excelentní. Disciplína? Prachbídná.
„Nejlepší kousek“, na který se za Atlantikem vzpomíná ještě teď, předvedl, když hrál za Tampu proti Ottawě. Při jedné strkanici u mantinelu se v něm probudilo zvíře. Vermettovi strhl z hlavy helmu a pak ho s ní přetáhl po hlavě. „Něco podobného jsem ještě nikdy neviděl. Nechápu, proč to udělal,“ kroutil hlavou trenér Ottawy Glen Murray. Tehdejší obránce Senators Christoph Schubert byl ještě ostřejší: „Co s tím chlapem je? Bylo to hodně hloupé, se sportem to nemělo nic společného.“
Ale pozor, Arťuchin není jenom bestie, která kolem sebe šermuje pěstmi, hokejkou a ostrým jazykem.
Odmala hltal techniky Gretzkého a Larionova. Když neblázní, dovede i parádní kousky. Nabrat puk za vlastní brankou, prosvištět celým hřištěm, položit gólmana a zavěsit do prázdné? Umí toho víc, než jenom ničit.
Hlavní ofenzivní kouzla by ale měl mít pod palcem šikovný expres Maxim Afinogenov.
Na bruslích je jako vítr.
Říha má ve třicetiletém křídelníkovi neskutečný poklad. Sice stále platí, že se v obranném pásmu cítí podobně jako sněhulák, který se v pravé poledne postaví vedle Cheopsovy pyramidy, ale jakmile se vydá vpřed a zařadí svoje turbo, nezastaví ho téměř nic.
Český kouč má navíc obrovskou výhodu. Ofenzivní klenot, který se nedávno oženil s bývalou tenistkou Dementěvovou, k němu vzhlíží: „Potkali jsme se na galavečeru KHL a zanechalo to ve mně dobrý dojem. Byl úplně jiný, než jsem ho znal z hokejové střídačky. Tady byl úplně klidný. Jeho emoce jsou spojeny s hokejovým zápasem. Dělá maximum pro úspěch,“ vykládal útočník pro server Sportbox.ru.
Naopak na Václavu Sýkorovi, který vedl Petrohrad v minulé sezoně, nenechal nit suchou: „Našel si své místo. Je tam, kde by měl být. Ve druhé české lize,“ rýpl si Afinogenov.
Mezi ofenzivními esy Petrohradu vyčnívají ještě „švédská dvojčata“ Martensson s Weinhandlem. Druhý jmenovaný vidí na levé oko jenom z deseti procent, ale patří k elitním střelcům KHL. V poslední sezoně nasázel 21 gólů, rok před tím 26.
Defenzivu SKA budou mít na povel tři ruští generálové. Dohromady nastřádali přes 1300 zápasů v NHL a jsou v nejlepších letech kolem třicítky. Vitalij Višněvskij, Denis Grebeškov a Dmitrij Kalinin by se mohli nechat naklonovat. Tak jsou dokonalí. Před vlastní brankou vládnou a druzí dva navíc patří mezi výjimečné střelce na přesilovky.
Jestli Miloš Říha hvězdný soubor, v němž působí i dva Češi Štěpánek s Průchou, zblázní a vyhraje KHL, klidně může v Petrohradu kandidovat na gubernátora.
Než narazí prvoligoví hokejisté Hradce ve čtvrtek na Petrohrad, budou za sebou mít sedm tréninků na ledě. „Doufám, že na ně budeme dobře připraveni,“ usmíval se dobře naladěný útočník Východočechů JIŘÍ KADLEC (40).
„Co jsem slyšel ve zprávách, začíná Petrohrad podobně jako my, takže to bude pro oba týmy podobné,“ dodal technický forvard.
Myslíte, že na začátku přípravy nebude výkonnostní propast mezi první ligou a KHL tak markantní?
Nemusela by. Ale aniž bych si chtěl hrát na chytrého, myslím, že vidět bude. Kvalita Petrohradu by měla být přeci jenom trochu jinde.
V čem bude rozdíl největší, v rychlosti?
Spíš v rukách a myšlení. Bruslit se teď naučí všichni, ale samotné provedení akce tyhle dvě soutěže odlišuje.
A co v důrazu, tam nebude mít Petrohrad navrch?
Sami máme dost důrazných hráčů. Naopak bych řekl, že šikovnější hokejisté, kteří nastoupí za Petrohrad, tolik důrazní nebudou. Nebudu jmenovat toho jejich obra (Arťuchin), ale ani on není nešikovný. Když se věnuje hokeji, je hodně nebezpečný. Spíš čekám, že se nás budou snažit přechytračit.
Nejste při vašich 170 centimetrech rád, že nejste bek a nebudete muset dvoumetrového Arťuchina zastavovat v plné rychlosti?
To je úplně jedno. Hraji bránícího útočníka a ten plac je tak malý, že ho člověk může potkat kdekoliv (usmívá se).
Jistě, ale vaše úkoly budou přeci jenom odlišné, než abyste naháněl petrohradské monstrum. Láká vás, že byste mohl „vykoupat“ některého z reprezentačních ruských beků?
Když se to povede, budu z toho mít jenom radost. Ale je to začátek sezony, bude těžké vůbec sladit nohy a ruce, takže nějaké vykoupání bude o to obtížnější. Ale povést se to může, proč ne.
Řešíte v posledních dnech v kabině i něco jiného, nebo se všichni bavíte o blížícím se velkém souboji?
Zase tak to neprožíváme. Je to velký soupeř, nesmírně atraktivní, ale dost psychicky zabrat nám dává i příprava na sezonu.
Petrohrad je vlastně takový relax…
(usmívá se) To se uvidí po zápase.
Co bude podle vás znít před ním v kabině, hlavně nebláznit moc dopředu?
Těžko říct. Nějaké změny v mužstvu jsou, ale jsme na tom podobně jako vloni. Víme, co chceme hrát, takže si nemyslím, že bychom měli předvádět nějaké juniorské ježdění tam a zpátky.
