Muže s vymlácenými zuby, s číslem 70 na dresu a také perfektními hláškami při rozhovorech.

„Jsem omlácený jako vánoční stromek,“ řekl například po pondělním rozhodujícím triumfu, v němž dal druhou branku Mountfieldu při výhře 2:1 a pomohl týmu do semifinále.

Boj s Třincem o finále začne ve čtvrtek (17.20) a v pátek (16.20) v hradecké ČPP Aréně.

Hradec vyhrál čtvrtfinále až po sedmi zápasech. Co rozhodlo?
Bylo to nekonečné. Zaplaťpánbůh jsme to dokázali. Ten poslední sedmý zápas bylo pár chybách, my dali dva důležité góly a uhráli jsme si to.

Po pěti utkáních jste ale byli dole. Padli jste třikrát v řadě, navíc jeli do Liberce. Co se změnilo?
Nemůžete se bát. To by byla cesta do pekel. Tak to chodí i v životě, pokud nevěříte sám sobě, v co můžete věřit? Myslím, že to je jedna z hlavních věcí, proč jsme to dokázali.

A jaké byly ty další?
Vidím za tím týmovou obětavost, každý znal svoji roli a plnil si ji. Taky díky gólmanům, máme dva nejlepší brankáře v lize. Díky nim jsme to dotáhli, i když se nám nedařilo.

No, vy osobně jste taky celkem přispěl. Tři vítězné branky vám nepřijdou zásadní?
Každý víme, čím jsme týmu platní. Já vím, že mu nejvíc pomáhám, když se motám kolem branky. Kolikrát ty góly nedám, ale vím, že tělem a prací dělám prostor pro ostatní. Musím v tom pokračovat dál. Že mě to tam občas trefí, je fajn bonus.

Před bránou to bolí. Jste domlácený?
Jasně. Určitě bych to radši hrál na modré, dával ostatním žabky v suchém triku. Ale v něčem mi ten nahoře přidal, v něčem ubral. Snažím se být platný. Táta mi vždycky tloukl do hlavy, že góly padají před brankou. Každá věc něco stojí. Když mi trenér řekne, ať dělám něco jiného, udělám to. Vím ale, že tohle umím, tak musím pokračovat.

Hradec také pětkrát ze sedmi střetnutí dostal první gól. Nebylo to ubíjející?
Ono to bylo už tolikrát, že si tak řeknete jen: Hm, gól. Ani už pak nejste moc naštvaný. Hokej je krásný v tom, že se hraje 60 minut a my pár zápasů dokázali rozhodnout až v závěru.

Je cenné, že jste vyhráli až po sedmi zápasech?
Moc. Liberec je silný tým, který, teď nechci nikoho urazit, stojí hlavně na třech lidech. Fantasticky hráli Roman Will. K tomu Marek Kvapil a třetí osobností je trenér Pešán. On dokáže reagovat na každou situaci.

Neprojeví se to ale v semifinále s Třincem?
Víme, o co hrajeme. Udělali jsme první krok. Třinec je neméně silný.

Byli jsme šťastnější, uznal Sýkora

Byla to série jako na houpačce. Hradec vedl 2:0. „Dobře jsme vykopli,“ glosoval trenér Mountfieldu Václav Sýkora po postupu do semifinále play off hokejové extraligy. Jenže pak Liberec stav otočil, vyhrál třikrát po sobě. „Důležité bylo, že jsme zvládli šesté utkání v Liberci. Bylo to psychicky náročné,“ připomněl kouč, že jeho tým měl nůž na krku. „Sedmý zápas už byl kdo s koho. Byli jsme šťastnější. Série byla nesmírně vyrovnaná,“ dodal.

Když Pešán „nemluví“ mezi řádky…

Poštval si proti sobě fanoušky Lvů. Ti mu nechutně nadávali, bylo to ostudné. Filip Pešán, trenér hokejového Liberce, který Hradec vyřadil ve čtvrtfinále play off, je lákavý terč. Sebevědomý mladý muž, úspěšný. Ale také často si stěžující na rozhodčí. Ponechme stranou, do jaké míry je to taktika. Pešán prostě svými výroky provokuje. A neodpustil si to ani po sedmém utkání. „Hradec za tím šel víc. Na ledě. Nemyslím to mezi řádky,“ říkal. Ale (určitě) myslel…