Dnes je Jan Hrdina v představenstvu hradeckého klubu a pomáhá s trénováním žáků i těch nejmenších hokejistů.

Hrál jste v Severní Americe i ve Švédsku. Jak se tam věnují malinkým klukům?
V Americe je to úplně jiné, mají tam obrovskou základnu, a proto vždycky hráče vychovají. Ve Švédsku mají dostatek trenérů, berou to hravější formou.

To je asi jediná možnost, ne? Děti těžko udrží pozornost celou hodinu.
Vydrží tak pět sedm minut, proto trénujeme formou hry. Zvedáme míčky, hrajeme na honičku. Jinak to nejde, musí je to hlavně bavit.

Je důležité, že jsou trenéři kvalifikovaní? A že jich je na ledě dostatek?
Čím víc, tím líp, ideální by bylo jeden na jednoho. To je samozřejmě nereálné, ale snažíme se, aby byl ten poměr co nejmenší. Bruslení je základ hokeje, když se něco zanedbá, těžko se to pak dohání. A občas to ani není možné.

Uspokojuje vás trénování malých hokejistů?
V hokeji je to ta nejtěžší práce. Člověk je pořád ohnutý, dětem se musí neustále věnovat. Také je to nedoceněné –  přitom ta práce je nejdůležitější. Na druhou stranu člověk svoji práci nejvíc vidí, na dětech je krásné pozorovat, jaké dělají pokroky.