Vloni na tom byl podobně. Trénovals Hradcem, zahrál si na Mountfield Cupu. „Vypadá to, že tady strávím celou sezonu,“ říkal obránce Radim Šalda, tehdy devatenáctiletý.

Nakonec to bylo jinak, odešel do zámoří, kde hrál juniorskou soutěž.

Letos je to podobné. „Ono se to může několikrát změnit,“ přiznává obránce.

Rozdíl tu však je. Nyní už Šalda nečeká na volání z juniorky, nyní by do severní Ameriky odešel jen v případě, kdyby podepsal smlouvu s Tampou Bay, klubem ze slovutné NHL.

„Chci už skočit do seniorského hokeje,“ netají.

Jaké máte tedy možnosti?
V juniorce bych ještě mohl hrát na výjimku, ale to nechci – a nechce to ani klub. Jako Evropan bych zabral dvě místa z výjimky. V této sezoně chci dokázat, že na to mám, ukázat trenérům, že můžu hrát mezi dospělými.

Takže přichází v úvahu Hradec, nebo farmářský tým Tampy, že?
Nic nepreferuju, vyhlížím šanci kdekoli. Hledím jen na to, abych dostal místo v sestavě a hrál. Když zůstanu v Hradci, budu rád. Budu s rodinou, s kamarády. Na farmě bych zase byl blíž Tampě. Všechno má svoje plusy.

Věříte si na chlapský hokej?
Byla by to pro mě premiéra. Odehrál jsem jen dva zápasy v play off první ligy za Litoměřice a Mountfield Cup. A to nebylo nic moc. Teď si myslím, že jsem připravený.

Proč?
Jsem silnější, těžší.

O kolik?
Minulý rok jsem při letní přípravě v Hradci měl osmdesát pět kilo, teď mám o osm víc, ale pořád mám stejné procento tuku. Nabral jsem jen svaly.

Čtvrtfinále play off hokejové extraligy: Mountfield HK - HC Kometa Brno.
VIP marodi: Řeší se vztah s Hradcem i signály těla

Jak jste na to šel?
Je to hodně o stravě, snažil jsem se správně jíst, přidat nějaký ten protein po tréninku. A makat.

Nedávno jste byl v Tampě na kempu pro mladé hráče. Pomohl vám?
Dává se tam hráčům směr, jak by měli pracovat. Je to vlastně takové učení hokeje, vše je zaměřené individuálně. Bavíte se s trenéry, manažery, říkají vám, co máte zlepšit, na co koukat.

Na co upozorňovali vás?
Šlo hlavně o posilovnu, potřebuju se zaměřit na skoky. Dělali jsme testy a oproti minulému roku je mám horší. Na druhou stranu jiné silové věci mám lepší.

Jde o dynamiku, že?
Ano, skoky jsou do rychlosti. Síla maličko zpomaluje tělo, musím zase nabrat výbušnost. A na ledě mám pracovat na bruslení a pohybu s pukem, i když to je moje přednost.

Za mořem jste strávil poslední dva roky. Změnil jste se?
Býval jsem defenzivní obránce, ale tam je hokej rychlejší a já hrál ligu, kde se jezdilo nahoru dolů, tak jsem se nějak přetvořil na ofenzivního beka.

To není špatné.
Uvidíme, jak to budu praktikovat tady. Je potřeba poslouchat trenéry.

A jako kluk?
Určitě mi to dalo do života hodně. Naučil jsem se anglicky, to je strašně moc. Udělal jsem si nové přátelé, nové kontakty. Kdybych mohl poradit mladým klukům, tak bych řekl: Určitě běžte do ciziny. Dá vám to obrovské zkušenosti do života.

Také jste ale hrál v uvozovkách jen juniorku. Bude pro vás případný skok do české extraligy velký?
To teda bude. Nebude to tolik o rychlosti jako v Americe, ale hlavně o herní inteligenci. Musím zachovat klid, rozvahu v situacích ,kdy se budu rozhodovat, jestli puk podržet, nebo posunout.

Je hokej v Česku opravdu tolik odlišný od zámoří?
Ano, především je hodně taktický. Proto se budu se snažit sbírat zkušenosti od starších hráčů, koukat se na jiné, jak to hrají. Budu se to snažit dělat podobně, abych nechyboval.

Trénink hradeckých hokejistů na ledě.
Přání Hradce: Chceme výš