Martine, tak jste to rozhodl…
Na někoho to musí vyjít. (začne se usmívat) Měli jsme štěstí, dobře nám zachytal gólman. Nájezdy jsou už potom o štěstí, o momentální stavu, jak si kdo věří a v jaké pohodě jsou gólmani. Myslím, že diváci mohli být spokojeni, byl to pěkný zápas.

Podle toho vaše zakončení, jste vy při nájezdu asi musel věřit hodně, že?
Já si věřím. Věk už na to mám, abych si věřil. (směje se)

Naznačit kličku do bekhendu, stáhnout si puk do forhendu, zaseknout kotouč a zavěsit pod horní tyčku. Plánoval jste to tak?
Přesně. Takhle jsem to hlásil, než jsem šel na led.

Udělal třeba Štůrala nějakou chybu, čím vám zakončení usnadnil?
Myslím si, že ne. Když se to takhle dobře provede, v podstatě se to nedá chytat. Nájezd se může zkazit jen z té pozice útočníka. Asi je to něco podobného, jako mají praváci tu svojí nechytatelnou kličku do bekhendu, když proti nim stojí gólman v normálním gardu.

Pojďme k zápasu. Souhlasíte s tím, že jste ve Vrchlabí odehráli velmi povedené utkání?
Relativně se nám teď daří. Měli jsme takovou šňůru, kdy jsme vozili body z venku, ale doma jsme je ztráceli a zápasy pro nás byly nějak začarovaný. Teď se nám doma naše výkony podařilo zlepšit a když přivezeme nějaké body z venku, je to něco navíc. Ale řekl bych, že momentálně se nám venku hraje lépe, protože doma jsme pod takovým, jakoby tlakem.

Odvážíte si dva body, ovšem utkání jste měli rozehrané i na tři. Proč se to nepodařilo dotáhnout?
Samozřejmě. Měli jsme blízko i ke třem bodům, ale Vrchlabí také bojovalo, co mohlo. I když možná dalo šťastné góly. Myslím, že takhle je výsledek spravedlivý.

Bylo to už vaše druhé letošní vítězství ve Vrchlabí, naopak na domácím ledě jste rivalovi dvakrát podlehli…
Je to trochu paradoxní, ale takový už je sport.