O jak náročný duel šlo a byly body pro Východočechy hodně vzdálené? Mimo jiné i o tom se pro Deník rozpovídal mládežnický reprezentant a střelec jediné branky poražených Ondřej Vála (22).

Ondřej Vála gólem otevřel střelecký účet utkání Vrchlabí v Havířově.Zdroj: Anton MartinecOndro, po třech úspěších se z Havířova vracíte s prázdnou. Co o výsledku rozhodovalo?
Bohužel naše produktivita nebyla taková, jako v předešlých zápasech. Škoda hlavně toho prvního gólu, kterým domácí vyrovnali chvilku před koncem úvodní třetiny. My jsme ale věděli, že nás čeká kvalitní soupeř. Havířov má silné mužstvo, proto jsme chtěli hrát podobně jako s Jihlavou a zkusit překvapit. Začátek jsme odehráli výborně, pak nás ale soupeř zatlačil a bohužel stihl krátce před úvodní sirénou vyrovnat. Zachytal nám dobře gólman, ale s takovými soupeři musíme prostě nabídnuté příležitosti proměňovat lépe.

Zápas pro vás přitom začal skvěle. Právě vy jste v 10. minutě využil přesilovku, když jste si pěkně najel pro přihrávku Tomáše Nouzy.
Já jsem se na přesilovku dostal snad po třech letech, takže jsem moc rád, že mi to tam spadlo, navíc tak rychle snad po deseti vteřinách. Pro mě příjemný, až vtipný (usmívá se). Pochvala patří Nouzikovi, který nejdřív puk výborně podržel a pak mě před brankou krásně našel.

Po restartu jste prohráli dvakrát. Taky vám utkání v Havířově připomnělo porážku z Benátek? I tam jste vedli a na gól už nedokázali navázat.
Ani si nemyslím. Vývoj skóre sice podobný byl, ale ty dva zápasy vůbec nejde srovnávat. Benátky mají mladé mužstvo, hodně nás napadaly, navíc jsme inkasovali opravdu smolné góly. V Havířově to bylo jiné.

Vy jste se do Čech vrátil po řadě let za mořem. Jaké pro vás bylo působení v Kanadě a Spojených státech?
Odcházel jsem tam relativně mladý a pocity byly zpočátku všelijaké. Byl jsem z toho vyděšený, ale hrozně moc mi tamní organizace pomohla. Dostal jsem se do dobré rodiny, která mi pomohla s jazykem, vytvořila mi skvělé zázemí a dodnes jsme spolu v kontaktu. Hokej mi tam dal hromadu zkušeností, především hra na malém prostoru mi moc pomohla do dalších let. Podepsal jsem s Dallasem i smlouvu a byl jsem za to moc rád. Pro mladého hokejistu jsou tohle obrovské zkušenosti.

Bylo těžké se do Ameriky v tak nízkém věku? Hádám, že jste tam necestoval sám?
Pomohlo mi, že jsem hrál od sedmnácti v nároďáku. Pak přišel importdraft do Kamloops Blazers. Poprvé pro mě byl šok, když jsem se dozvěděl, že tam pojedu. Jen jsem si sbalil věci a loučení s rodinou nebylo příjemné. Ale dal jsem to a dnes jsem za to rád. Jak už jsem řekl, všichni v organizaci mi hodně pomohli.

Zkušenosti máte také s reprezentací. Jak vzpomínáte na šampionát dvacítek, na němž jste pod vedením kouče Pešána dokráčeli ke čtvrtému místu?
Já zažil se svým ročníkem šampionáty dva a pokaždé to bylo super. Už v Montrealu jsme měli skvělou partu. Na zápasy chodila sousta lidí a celý turnaj byl velkým zážitkem. Výsledek sice nebyl tak povedený, jako potom v Buffalu, ale díky té partě, jakou jsme měli, bylo na co vzpomínat. Pro hráče juniorského věku je šampionát dvacítek vrcholem a pro mě byl zatím největším hokejovým zážitkem kariéry.

Návrat vás nasměroval do Pardubic a díky jejich spolupráci s klubem z Chance ligy i do Vrchlabí. Jste rád zpátky „doma“?
Je super hrát zase po pěti letech doma. A teprve v Pardubicích, kde jsem působil pět let před odletem, dobře to tam znám a stejně tak znám i spoustu lidí. Pro mě super.

Extraligové Pardubice už roky dávají šanci mladým odchovancům. Věříte, že pomohou i vám k dlouhé kariéře v nejvyšší soutěži?
Už když jsem tu působil v mládeži, bylo mým přáním a motivací zahrát si někdy v áčku. Amerika mi ten sen trochu posunula, ale podařilo se. Nyní se budu snažit vytěžit z té příležitosti maximum a dostat se do kádru.

Pomoci může i vyšší herní vytížení v kombinaci s první ligou. Berete to také tak?
Určitě. Kvůli koronaviru letos zatím moc zápasů nebylo, ale věřím, že teď už se nic zastavovat nebude a zápasů bude přibývat. Je skvělé, když mohu využít herního vytížení, podle mě zápas je tím nejlepším tréninkem.

Vrchlabský kádr tvoří řada mladých hokejistů. S kým si v kabině rozumíte vůbec nejvíc?
Máme ve Vrchlabí super kolektiv. Některé kluky jsem na začátku ročníku viděl poprvé, spoustu jich naopak znám z Pardubic. Hlavně ty mladší. Všichni lidé jsou tu super, z týmu jsem nadšený. Je fajn, že kolem sebe máme i starší hráče, kteří nám předávají své zkušenosti.

Chance ligu jste si stihl osahat. Kam by podle vás mohly směřovat ambice mužstva v letošní sezoně?
Jdeme zápas od zápasu a já věřím, že na konci sezony budeme co nejvýš. Myslím, že vyloženě nějaký cíl od vedení daný není, chceme prostě vyhrávat a jít tabulkou postupně nahoru. Snad uspějeme a zažijeme sezonu s dlouhým play off, kvůli kterému hokej hrajeme.

Nyní vás čeká utkání v Šumperku, tedy na ledě dalšího nováčka. Co je oproti duelu v Havířově potřeba zlepšit, abyste se tentokrát s prázdnou nevraceli?
My hlavně musíme zvednout naši produktivitu. Je potřeba hrát víc efektivně, aby se výsledek duelu v Havířově neopakoval. Jednoduše přímočařeji do útočného pásma, tam být na puku a nevymýšlet. Ukázat soupeři, že jsme lepším týmem a přijeli jsme vyhrát.