Angažmá v Anglii? „Byl jsem nadšený, hokej tady jde nahoru,“ říká v rozhovoru jednatřicetiletý bek.

Události posledních dní nabraly rychlý spád. Kdy jste se dozvěděl, že sezona ve Velké Británii končí?
Nejprve se čekalo, co bude se sportovními zápasy, hlavně s fotbalem, na který samozřejmě v Anglii chodí více lidí. Po vítězství v poháru jsme měli na začátku minulého týdne dva dny volno a ve středu jsme šli na trénink. O den později padlo rozhodnutí, že hokejová liga končí.

Jak to bylo s návratem domů, když se řada letů rušila?
Měli jsme s Pepou Hrabalem (obránce, hrál i za Pardubice, pozn. red.) letenky až na 16. dubna, tak nám to přesunuli na minulou neděli. Když se ohlásil konec, tak se každý snažil co nejrychleji dostat domů. To platilo i pro hráče z Kanady, někdo letěl do Finska.

Vnímali jste při cestování zpřísněná bezpečnostní opatření?
Řidič z klubu nás dovezl na letiště do Manchesteru, odkud jsme letěli. Tam se ale nic zvláštního nedělo. Jen letadlo bylo poloprázdné, někteří lidé měli roušky. V Česku mi jen řekli, ať se nahlásím svému lékaři a že budu v karanténě. To bylo všechno, pak jsme se dopravili do svých měst. Tam budeme celkem dva týdny doma.

V Sheffieldu jste působil od začátku října. Jaké to bylo období po hokejové stránce?
Já jsem sezonu začal v Litvínově, pak jsme se tam nedohodli. Volali mi agenti, jestli nechci jít do Sheffieldu. Řekl jsem, že půjdu nejdřív na šest týdnů a pak se uvidí. Anglicky jsem zase tolik nemluvil, ale měl jsem tam jednoho Rusáka a dva Čechy, Kantora s Dubou. Bylo to v pohodě a byl jsem z toho nadšený. Servis byl výborný, na zápasy nám chodilo kolem osmi tisíc diváků. Po zápase byly děkovačky s fanoušky, z tohoto pohledu super.

Naplnila se vaše očekávání z úrovně soutěže?
I z ligy jsem byl překvapený. Ne, že by tam byli všichni tak komplexní. Jsou tam hráči, kteří mají dobrou střelu. Pak zase další, kteří mají jako přednost jiné věci. Úroveň to mělo dobrou. Proto mě ani nepřekvapilo, že Pavel Kantor po návratu do české extraligy chytal v Pardubicích dobře.

Dá se porovnat tamní liga s nějakou jinou soutěži?
To je složité. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale nemyslím si, že bychom v české extralize museli hrát na posledním místě. Není to tak takticky svázané jako v Čechách, Beci si to dají, útočníci puk protečují a jde se za tím. Úroveň to nemá špatnou, to mohly poznat i české kluby v Lize mistrů. Když někdo řekne, že v Anglii se hraje jenom fotbal, tak to určitě není.

Liga skončila předčasně, ale finále poháru jste stihli odehrát (8. března)…
Do Cardiffu jsme jeli už ve čtvrtek, protože jsme tam v pátek hráli ligu. Prohráli jsme, ale řekli jsme si, že hned v neděli je šance získat trofej. To se povedlo, vyhráli jsme 4:3.

Na záběrech bylo vidět, že přímo v Cardiffu jste měli velkou diváckou podporu. Jaké byly oslavy?
Už předem bylo oznámeno, že polovinu kapacity obdrží na finále naši fanoušci. Bylo to půl na půl, i když Cardiff je daleko. Oslavy nebyly špatné. Nejdřív jsme byli asi čtyřicet minut na ledě. Když jsme odcházeli, tak jsem pak dal jednomu fanouškovi svůj dres. Potom nám za tři dny v kabině řekli, že chybí asi sedm dresů. Já jsem nakonec toho fanouška přes instagram vyhledal a vrátil mi ho. Vše tak bylo v pohodě (usmívá se).

Sledoval jste na dálku boj o záchranu v české extralize?
Koukali jsme na to přes internet. Držel jsem Pardubicím palce.

Strachovat se musely tři týmy (i Litvínov a Kladno), ve kterých jste dříve hrál…
Kladno, to už je dlouho, když jsem tam hrál. Asi trochu zaspalo, co se týče posilování. Litvínov s Pardubicemi utrácely, a to se nakonec vyplatilo.

Co jste říkal na poslední čtvrtinu v podání Pardubic?
Konečně se zapojilo normální vedení. A zdá se, že udělali správné kroky. Jasně pomohlo, že přišli Vondrc s Rolasem. Pamatuji si, že jsem do Pardubic přišel taky pomoci zachránit extraligu, tenkrát před baráží. Přišlo nás tehdy víc a taky jsme dost pomohli. Na Kladně doplatili na to, že neměli tolik zkušeností. Pak se to na ně valilo ze všech stran. Jen mě mrzí, že se zrušilo play off. Mohl jsem to sledovat, ale co se dá dělat… Zdraví je důležitější.

Co bude dál v příští sezoně? Už víte, kde budete hrát?
Vůbec nevím. V Sheffieldu mi jen řekli, že se mnou byli spokojení. A kdybych tam chtěl pokračovat, tak by mě tam rádi viděli. To je tak všechno. Sport jde teď trochu stranou. Zbytek jsme zatím neřešili.

Challenge Cup, jedna ze tří trofejí
Sheffield Steelers, klub ze severu Anglie, získal Challenge Cup. To je jedna ze tří trofejí, o které kluby ve Velké Británii hrají. Ve finále poháru klub Marka Trončinského zdolal Cardiff 4:3. Dále je ve hře vítězství v základní části ligové soutěže a potom v play off. Elite League ovšem dohrána nebyla, Sheffield byl v desetičlenné lize na druhé pozici. Marek Trončinský odehrál za Sheffield v lize 43 zápasů, v nichž vstřelil 12 gólů a na 30 přihrál (třetí nejproduktivnější obránce soutěže). Kromě něj byl v týmu i brankář Tomáš Duba, obránce Josef Hrabal a na začátku sezony i gólman Pavel Kantor, jenž se pak přesunul do Pardubic.

Old Trafford i druhá liga: Fotbal tady žerou

Sheffield, to jsou pro sportovního fanouška především dva známé fotbalové kluby. Tým Sheffield United hrál během této sezony v Premier League, Sheffield Wednesday zase o patro níže. V půlmilionovém městě se ovšem chodí i na hokej. Na Steelers.

„Když chodilo osm tisíc lidí na hokej, tak jsem byl celkem překvapený,“ potvrdil Marek Trončinský, jehož Sheffield nastupuje k domácím zápasům v moderní Fly DSA Areně.

„Nejen u nás, jsou tam i další hezké haly. Cardiff, Glasgow, Nottingham – to jsou haly třeba jako v Liberci,“ dodal český obránce.

Trončinský se během anglického angažmá pochopitelně vydal i na fotbalový zápas. Nejen v Sheffieldu.

„Když přišel Pepa Hrabal, tak jsme většinu volného času trávili spolu. Ten měl známého v Manchesteru a jezdil tam i víckrát. Já jsem viděl zápas United proti City, když hráli pohárový zápas. To bylo výborné, dostali jsme se do jedné z loží na Old Trafford,“ prozradil bývalý pardubický bek.

Skvělý zážitek přinesla i návštěva stadionu v Sheffieldu. „Byli jsme na zápase i s Danielem Pudilem, který dlouho hrál za Wednesday,“ řekl. A dobře poznal, proč je Anglie označována za kolébku fotbalu. „Hrozně to tam žerou. A je jedno, že jde o druhou ligu. Mrzí mě, že jsem nestihl zápas, kdy Wednesday hráli proti Charltonu. Soupeř zdržoval a Sheffield pak rozhodl někdy v 95. minutě. To bylo něco, úplná anarchie,“ slyšel.

Jako příznivec Manchesteru United si ovšem užil jedno londýnské vítězství. „Tomáš Duba se pak dostal i k Petrovi Čechovi, který teď taky chytá v hokejové brance. Byl se na nás podívat, když jsme hráli kousek od Londýna. A dal nám lístky na zápas Chelsea proti Manchesteru United,“ popsal Trončinský další fotbalové dobrodružství.