Dlouho to vypadalo, že hradečtí hokejisté ve středu oberou o body lídra první ligy z Ústí nad Labem. Nakonec však získali „jen“ bod za porážku 1:2 po samostatných nájezdech.

Skóre atraktivního duelu otevřel kapitán východočeského týmu JAROSLAV ROUBÍK, nikdo jiný z řad domácích hráčů na něj však nenavázal.

Získali jste první bod ze vzájemných zápasů s Ústím v této sezoně. Berete ho?
Bereme ho, ale určitě jsme měli na víc než na jeden bod. Ne že bychom Ústí nějak fantasticky přehráli, měli jsme tam však přesilovky pět na tři, a z toho se musí dát gól. Ale myslím si, že nás zklamal led. Puk nám vždycky někde uskočil nebo ujel, je to hrozné.

Prezentovali jste se aktivní hrou. Jako by na vás předchozí debakl v Olomouci ani nezanechal žádné stopy…
Soutěž je vyrovnaná. Myslím si, že pro mužstva, která jsou nahoře, neplatí, že když dostanou výprask, tak se potom ještě pět zápasů trápí. Jsou to kvalitní hráči, kteří když prohrají, začnou makat. Když se nedostanou první dva góly, tak je to dobrý zápas.

Vstřelil jste úvodní branku zápasu po pěkné akci vaší formace. Dá se říci, že staronová spolupráce Roubík – Fořt zase funguje?
Ta fungovala vždycky, je to jen o gólech. Máme spoustu šancí, jde jen o to, jestli to tam padne, nebo ne.

Už jste nakousl téma přesilovek. Vždyť jen ve dvojnásobných početních výhodách jste dohromady hráli prakticky čtyři a půl minuty, ovšem bez vstřelené branky. Byly to rozhodující momenty zápasu?
Určitě. Právě proto jsem už říkal, že jsme kvůli těm přesilovkám mohli mít tři body. Musíme to využít, i když je špatný led. Prostě to tam nějak zkusit doplácnout. Jenže puk se neustále vrtí, nedá se pořádně vystřelit. Potom se musíme zbytečně vracet, znovu si přihrát… Ale nefunguje to.

Inkasovaný vyrovnávací gól přišel hned zkraje třetí třetiny. To bylo asi to nejhorší, co se mohlo stát, viďte?
Hlavně to byla strašně laciná branka. Tam se měl puk vyhodit ze třetiny, jinak by vůbec nepadla. Byl to zbytečný gól, který nás na chvíli srazil do kolen, ale naštěstí z toho byla alespoň remíza.

Utkání dospělo k samostatným nájezdům. Vy sám jste jel dva, ovšem ani jednou jste neuspěl. Jak byste popsal svoje pokusy?
Poprvé jsem chtěl vystřelit, ale protože jsem přejel z toho hrozného ledu na ten dobrý, puk mi ujel. To se stává. Při druhém nájezdu jsem trefil tyčku, takže to bylo o trochu lepší. Prostě měli dobrého brankáře.

Nyní vás čekají dva zápasy na cizích kluzištích, nejprve v sobotu cesta do Havířova. Co vás tam čeká?
Musíme hrát jako vždycky, protože venku se nám teď docela daří. Bude potřeba na to navázat a zkusit vybojovat nějaký bod.

Panteři jsou na samém chvostu tabulky. Vzpomínám si, že jste dříve hráli v Kadani, která tehdy byla rovněž poslední, a utrpěli jste debakl 2:9. Trenéři vás jistě budou nabádat, aby se podobný výpadek neopakoval, co myslíte?
Kadaň tenkrát měla obrovské štěstí, že co vystřelila, z toho byl gól. Potom už se nám to nestalo. Akorát teď v Olomouci, ale ta je strašně silná, má tam spoustu hráčů z Brna. Chce to hrát dobře zezadu a pokusit se na nějaký brejk vyhrát.

V Olomouci jste nehrál. Jaký je váš aktuální zdravotní stav?
Je to nic moc. Ještě mám teplotu, zalehlé uši, rýmu, kašel. Cítím se šíleně. Máme to tu asi čtyři lidi. Martin Koudelka kvůli tomu nehraje, Jirka Kadlec hrál s antibiotiky. Je to těžké, ale nedá se nic dělat. Musíme to nějak překousnout a hrát dál, protože nás moc není.