Prvoligoví hokejisté HC VCES Hradec Králové jsou po roce opět v semifinále. V šestém utkání na ledě Třebíče jednoznačně zvítězili 6:1 a ve čtvrtfinálové sérii 4:2 na zápasy. „Soupeř hrál pořád stejně, my jsme se znovu víc soustředili na obranu, přestali jsme dělat chyby. To rozhodlo celou sérii,“ tvrdí JAN HRUŠKA, střelec dvou branek do sítě třebíčského gólmana Jakuba Lva.

Semifinálová série s Ústím nad Labem začíná v pondělí na ledě favorita. Hraje se znovu na čtyři vítězství.

Jaké jsou bezprostřední pocity po vítězném postupovém zápase?
Čekal jsem, že to bude lepší. Asi se na tom podepsaly i kauzy diváků. Vloni jsem si ten postup užíval asi trochu víc, přitom to je úplně stejné. Nevím, asi se to od nás letos čekalo, i když je to pořád stejně cenné.

Čekali jste tak hladký průběh zápasu?
Nedá se říci, že by to bylo jednoduché. Oni hráli pořád stejně, my jsme se znovu víc soustředili na obranu, přestali jsme dělat chyby. Doufali jsme, že to větší zkušeností a hokejovostí uhrajeme.

Byla důležitější trpělivost nebo znovu úvodní vstřelený gól?
Branka tomu vždycky pomůže, ale i trpělivost byla důležitá. Nedá se říci, že bychom čekali, co udělá soupeř. Měli jsme to přečtené, ale snažili jsme se zaměřit se na svoji hru, protože je potřeba, aby se soupeř přizpůsobil nám. To se povedlo.

Prospěl vám posun do první útočné formace? Pod výsledek jste se výrazně podepsal…
Předtím jsem hrál s Patrikem Moskalem a byl jsem spokojený. Nevím, jestli hradečtí fanoušci vědí, že je juniorským mistrem světa z roku 2001, takže pro mě vždycky byla čest s ním hrát. Ale teď jsem přeřazený ke klukům do první lajny, za což jsem rád, protože jsem častěji na ledě. Každému hráči něco takového pomůže.

Na semifinále s Ústím se jistě těšíte. Navíc tím, že jste dříve ukončili sérii s Třebíčí, zbude vám víc volného času, co říkáte?
To se snad ani říct nedá. To volno už nám jednou mělo přijít vhod, ale nebylo tomu tak. Myslím, že takhle je to ideální. Kdybychom rozhodli dřív, asi bychom z toho zase vypadli, a kdyby se hrál sedmý zápas, byl by o štěstí. Jinak se těšíme. Třeba už na nás lidi přestanou pískat a začnou nám fandit. Musíme v to doufat.