„Lidi nás drželi, i když jsme prohrávali. Atmosféra byla super," říkal po obratu z 0:2 na 3:2 autor vítězné branky.

Bylo to vítězství vůle?
Věřili jsme, že vyhrajeme. Šli jsme si za tím celých šedesát minut a zápas jsme dotáhli do vítězného konce.

Jak vám bylo za stavu 0:2? Vy jste hráli, Třinec dával góly…
Museli jsme být trpěliví, a to jsme si i říkali. Jinak se nedá hrát. Vydrželi jsme to a body zůstaly doma.

Díky vám. Po brejku jste rozhodl.
Šli jsme do protiútoku, vznikla z toho klasická situace tři na dva. Michal Tvrdík vystřelil, puk se před bránou nějak odrazil a mě to tam spadlo.

Třinec má výborné mužstvo, experti ho pasují jako adepta na titul. Je to pro vás cenné vítězství?
Ano, mají dobré mužstvo. Samozřejmě je to skvělé vítězství, ale v extralize jsou i ostatní týmy dobré. Takže je jedno, jestli to je třeba Třinec, Kladno nebo Chomutov.
Nebyl jste překvapený tím, jak Oceláře od začátku přehrávali?
Nastoupili jsme na led, dostali jsme je pod tlak a oni se z toho nedokázali vymotat. Bohužel nám to tam spadlo až v závěru. Ale teď to nevadí, máme tři body.

Fanoušci byli ve varu, výkonem jste je vyhecovali. Líbila se vám atmosféra?
Super! Lidi nás drželi, i když jsme prohrávali, fandili nám. Moc jim děkujeme.

Udělali jste první krok k tomu, aby fanoušci chodili na každý zápas?
Věříme, že ano. Ale i pro nás je důležité, že jsme se nevzdali a otočili zápas. Myslím, že lidi to vnímají úplně stejně. Po Spartě jsme si všechno v kabině vyříkali a bylo vidět, že jsme se dali dohromady. Výhra nad Třincem má zvuk.

Mohla domácí premiéra vzhledem k výsledku a průběhu zápasu dopadnout lépe?
Lépe? Jedině snad, že bychom vstřelili deset gólů.

Nesázeli jste se v kabině, kolik na hradecký zimní stadion dorazí diváků?
To ne. My jsme jen doufali, že přijde hodně lidí, a nezklamali jsme se.

Cítíte se v Hradci už jako doma?
Hlavně doufám, že nás tady berou jako domácí. My už se tady jako doma cítíme.

Během utkání se nad ledem tvořila hustá mlha. Byl to velký problém?
Bylo to hodně zvláštní, dvě třetiny jsme neviděli z jedné strany na druhou. Musí se s tím něco udělat.

Říkali jste si, že by bylo dobré častěji střílet na gólmana?
Tak my si tohle říkáme, i když je dobře vidět na gólmana. (rozesměje se)

Poznámka Radka Špryňara: Jako na gymplu

Jedna mexická vlna, vzápětí druhá, kterou hned střídá třetí… Z novinářské kóje jsem pozoroval ten šílený mumraj v hledišti, jančící fanoušky oslavující triumf. Ať jsem se podíval doprava či doleva, všude jsem narazil na dětsky šťastné výrazy ve tvářích.
Bylo to krásný mít zase doma extraligu! Lidi si to královky užili.

Často nepropadám nostalgii, ale během nedělního večera jsem se vrátil o dvacet let nazpět. Byl jsem kluk na gymplu, s partou spolužáků jsme prožívali postupovou sezonu, i tu následující extraligovou. V Hradci byl hokej jedničkou, dvě hodiny před zápasem si nebylo kam sednout, zimák byl narvanej po střechu, vykašlali jsme se na poslední hodinu a šli držet fleky pro ostatní. Pro nás, sportovní nadšence, to byly nezapomenutelné chvíle.
Teď je to tady zase. Ne v tak masivní míře, ale po nedělním večeru si troufnu říct, že je to stejně krásné.

Fanoušci vzali tým „budějovických vyděděnců" za svůj. Sice ještě neznají jména všech, spíš fandí postavám v hradeckém dresu, než konkrétním hráčům na ledě, ale to je jedno. Časem se to změní.

V neděli si zapamatovali Langhammera, Kantora, Ptáčka a Vydareného. Příště už budou znát půlku mančaftu.
Před sezonou mi trenér Peter Draisaitl říkal: Věřím, že po podporu mít budeme, aby celá akce se stěhováním z Budějovic dávala nějaký smysl.
Vyhráno sice ještě zdaleka není, ale už teď mu musí být jasné, že zpočátku šílený nápad šéfů Mountfieldu, nebyl mimo mísu.
Teď je na něm a jeho kumpánech, aby udrželi ve městě hokejovou náladu.
Ne tak, jako před dvaceti lety…

Návrat extraligy: Atmosféra, klobásy z udírny a mlha

Jaká byla extraligová premiéra Mountfieldu HK? Povedla se! Publikum se bavilo, o fanoušky bylo lépe postaráno než tomu dříve v první lize, úroveň byla extraligová. Ale našly se i mouchy…

Atmosféra – za jedna: Nikdo nevěděl, co čekat. Na místě bylo obávat se trapasu. Realita musela příjemně šokovat i chorobné optimisty. Domácí premiéru vidělo 5173 diváků, kteří shlédli totální reklamu na hokej. Hradec heroicky otočil výsledek z 0:2 na 3:2, což logicky vyvolalo mohutnou odezvu hlediště, stadionem se hnaly mexické vlny.
Oproti první lize se výrazně rozrostl kotel fanoušků dirigovaný chlápkem s megafonem. Tohle už mělo vážně extraligové parametry.

Servis pro fanoušky – za dva: Za sympatických deset korun si každý divák mohl koupit bulletin, který zval k domácí premiéře. Obsah i s rozpisem sezony byl vyvedený.
Rozrostl se počet stánků. Už nejsou k výběru jen tradičně skvělé klobásy (ta z udírny byla luxusní), ale třeba guláš či šunka na rožni, nebo různé druhy ovoce! „Je tady extraliga a fanoušci si žádají extraligový servis. Proto jim chceme nabídnout nadstandardní služby," prohlásil Ivan Kavan, jeden z provozovatelů stánků s občerstvením.
Jen jedna věc neštymovala. Potíž je s kostkou nad ledem, na ní toho divák moc nevidí. Kdo byl v pátek na Spartě, uzná, že rozdíl byl markantní.

Zábava – za dva: V dresu Kudrny hecoval fanoušky Tomáš Lörincz, tiskový mluvčí klubu a hokejový novinář. Po zápase byl zpocený víc než hráči. Slušná práce. Výtka? Technika nefungovala stoprocentně. Lörincz někdy nebyl slyšet, jindy mikrofon odpudivě chrčel.
Lahůdkou večera byly šoty ze zápasů Stadionu Hradec Králové ze sezony 1993/94 promítané na multimediální kostce. K zahození nebyly ani přestávkové soutěže.

Speciální kategorie – mlha za pět: V útočné třetině to bylo jako na koncertě punkové kapely. Všude mlhavo… Na vině prý byla vysoká vlhkost.

Tvrdík: „Atmosféra skvělá. Jen tak dál!"

Michal TvrdíkKolik přijde lidí? Nebude to jako v přípravě? „Ještě deset minut před zápasem jsme nevěděli, jestli přijdou diváci a pokud ano, zda nám budou fandit, a nebo čekat," přiznal se Peter Draisaitl, kouč Mountfieldu HK. Realita? Fanoušci se rozjeli hned zkraje, vyřvávali, zpívali, zvedali se při mexických vlnách. Nehledě na to, že z loňské sestavy zůstal v kádru jen Michal Tvrdík (na snímku). „Moc jsme si to užili, tohle nás musí nakopnout," radoval se. Sám zažil v minulých letech v Hradci návštěvy maximálně na hraně jedné tisícovky, hokej hrál pro pár stovek fanoušků. Proto měl z premiéry strach. „Strašně mile mě to překvapilo. I všechny kluky v kabině. Jen tak dál." ⋌(šp)