Tři roky válčil v hradeckých barvách. Měl sen o titulu, ten se mu nakonec nesplnil, protože Mountfield vypadl v neděli večer v semifinále extraligy s Třincem. V šestém duelu padl v prodloužení 1:2, Oceláři ovládli sérii v poměru 4:2.

Přesto Jaroslav Bednář, jedenačtyřicetiletý génius přihrávky, na závěrečnou pasáž kariéry jen tak nezapomene.

Už jen ti hradečtí fanoušci… „Neskuteční. Přesně si vybavuju první vítězný zápas v Hradci před těmi třemi lety. Já jsem si myslel, že jsme vyhráli titul,“ vzpomínal po posledním velkém boji v životě.

Opravdu končíte?
Hrál jsem nadoraz každý zápas, a stejně to nepomohlo. Je čas se sbalit a nechat to mladším. V mém věku už není tolik sil. Semifinále ukázalo, že rozhodnutí, které jsem udělal v sezoně, bylo správné.

Proč jste se tak rozhodl?
Měl jsem zdravotní problémy a už nebyl prostor k trénování. Chyběla mi i chuť dávat si navíc. Půl roku jsem nemohl pořádně potrénovat, což bylo na výkonech znát. Myslím, že to hodně ovlivnilo play off.

Co vás trápilo?
Po minulé sezoně jsem byl na operaci s ramenem. Byla to docela těžká plastika, nějak se mi to špatně zatáhlo. Nemohl jsem udělat ani klik, nic s činkou. Pak se mi navíc ozvaly plotýnky, které mě trápily od agažmá v Rusku. Když netrénuješ, tak s těma mladýma klukama už to nejde.

Kdybyste byl zdravý, byl by výsledek semifinále jiný?
Mužstvu jsem nepomohl v produktivitě. To se ode mě čekalo, šlo mi to celou sezonu. Body jdou za mnou a beru to.

Co Hradec srazilo?
Produktivita. To je jediné, co nás táhlo dolů a co nám vůbec nešlo. To nás asi stálo celou sérii.

A co začátek série s Třincem? Prohráli jste první tři zápasy.
Měli jsme strašný problém s prvními třetinami, které nám po celé play off vůbec nešly. Když jsme první třetinu neprohráli, tak jsme zápas dotáhli do vítězného konce. To byl jeden faktor. A druhý produktivita. Byli jsme hodně dobří v bráně i obraně, ale vůbec nám nešly přesilovky a na jeden nebo dva góly se nevyhrává. To je hrozně málo.

Hradec měl ambice na titul. Proč jste je nenaplnily?
Měli jsme výbornou základní část. Motor se rozjel a skončili jsme na výborném druhém místě. Jak bylo ale vidět, v play off je úplně jiný hokej než v základní části. Bohužel jsme neuspěli v semifinále, ale byla to velká zkušenost.

Je to neúspěch?
Z určitého pohledu je to samozřejmě zklamání. Nebudeme si nic nalhávat.

Zamlouvaly se vám ty tři roky v Hradci?
Hrozně jsem si to užíval. Příznám se, bál jsem se toho dojíždění, ale ani jednou se nestalo, že bych si řekl, že se mi dneska na dálnici nechce. Bohužel se nepovedl závěr, který jsme si asi všichni přáli, a ten titul jsme nevyhráli.

Zůstanete v Mountfieldu dál v jiné pozici?
Stoprocentně budu chtít u hokeje zůstat. Nevím, jestli přijde z klubu nějaká nabídka. Uvidíme. Všechno ukáže čas.

Takže teď konečně vyrazíte na ryby?
No stoprocentně. Budu chtít s holkama na lyže, protože začaly lyžovat. A asi si budu chtít zaletět s klukama na ryby, jestli bude čas. Mám s kamarádem nějaké aktivity, které bych chtěl uskutečnit a na které se hrozně těším. Když přijde nějaká nabídka od hokeje, milerád ji budu zvažovat.

Jste teď nostalgický?
Ono to asi teprve přijde. Ale já jsem fakt věřil, že ještě vrátíme sérii do Hradce. Fakt jsme hráli velmi dobrý zápas a měli hodně šancí. Musím říct, že jsme tam nechali všechno.

GLOSA: Končí umělec, šéf i vítěz  
V čase nabušených robotů, neúprosných strojů, byl jako postava z dávných příběhů.Z dob, kdy byl hokej přehlídkou elegance, myšlení, techniky, geniální přihrávky. To vše mizí z extraligy s Jaroslavem Bednářem, dnes už bývalým kapitánem Hradce, který v neděli před půl desátou večer ukončil skvostnou kariéru.

Bednář posunoval hru na umění - ladným bruslením, klasickými žabičkami, drzými kličkami, chytrými střelami. A také pozápasovými glosami.

Ale pozor, Bednář nebyl jen hokejový bavič, byl to také šéf a vítěz. Vždyť vyhrál ruskou, českou i švýcarskou ligu. Má stříbro z mistrovství světa.

Jako boss mančaftu se projevoval také v Hradci. Když bylo potřeba pozměnit přesilovky, trenéři dali na jeho radu. Mladší spoluhráče rád (a často) usměrňoval na ledě i na střídačce. Nebojil se vyhlásit do světa, že má Mountfield titulové ambice.

Ty se klubu - a samotnému Bednářovi - nesplnily, ale on končí jako legenda. Klobouk dolů!