„Byla by to pecka," vyhrkne ze sebe hradecký rodák.

S generálním manažerem Alešem Kmoníčkem už jednali, ale ke konkrétním závěrům nedospěli. „Bavili jsme orientačně, ještě před zasedáním zastupitelstva," říká Kudrna, střelec 252 extraligových branek, dalších 61 přidal v ruské Superlize, potažmo v Kontinentální hokejové lize.

Po návratu z Ruska jste zamířil do Liberce, kde vám nyní skončila smlouva. Stihl jste se vůbec rozloučit?
Právě že ne. Čekal jsem, co se bude dít, a čerpal informace z novin, kde jsem si přečetl, že manažer Jech moje prodloužení vidí padesát na padesát. Ale doteď  mi nikdo nevolal, aby mi řekli: pokračuješ, nebo končíš. Vlastně nevím, jak na tom jsem. (rozesměje se)

Když se vám neozvali do začátku přípravy, tak je asi všechno jasné.
Samozřejmě. Mě spíš štve, že po třech letech nikdo nebyl schopný zvednout telefon a konec mi oznámit. Měli jsme 
s vedením dohodu, že si po sezoně sedneme, ale nic se neuskutečnilo.

Chápu, že po kvalitně odvedené službě v dresu Bílých Tygrů se cítíte dotčený.
Myslel jsem, že se rozejdeme normálně. Jsme snad ve věku, kdy si můžeme říct i nepříjemný věci. Místo toho jsem neustále četl, jak je to s Kudrnou padesát na padesát a přitom se mnou nikdo neprohodil ani slovo. Co se dá dělat.

Jak vůbec vzpomínáte 
na „tygří" období?
Super. Měl jsem to z Hradce relativně blízko, rodina byla spokojená. Holky si nakoupily malé tygříky, takže teď  je budeme muset zasunout někam pod postel. (usměje se) Ale vážně: jsem rád, že jsem v takové organizaci mohl být. 
V Liberci je perfektní zázemí, celé to tam klape. Bohužel se nám nepovedla poslední sezona, kdy jsme se zachránili až 
v posledním zápase baráže.

Blíží se konec června a vy jste bez angažmá. Je to pro sedmatřicetiletého hokejistu hodně nepříjemná věc?
Na vyskakování to není. Volným hráčům situaci zkomplikovalo i nové svazové pravidlo o povinném nasazování juniorů. Bez práce jsou i mladší hokejisté, než jsem já. Makám na kondici, abych byl připravený ihned někam naskočit. Po něčem se poohlížím a uvidím, co se stane. Snad na mě někdo dostane telefon. (směje se)

V Hradci ho nemají?
Ale jo. S panem Kmoníčkem (generální manažer extraligového mužstva) jsme se už orientačně bavili, ale ještě před zasedáním zastupitelstva. Ve spojení jsme. Uvidíme, jak to dopadne. V klubu bude hodně hráčů z Hradce a z Budějovic. Mluvit do toho bude určitě i Petr Sailer (sportovní manažer). Rozhodnutí je na nich.

Asi se nemusím ptát, zda by vás „domácí" štace lákala?
To vážně nemusíte. V Hradci jsem prošel všemi mládežnickými týmy, ke klubu mám silný vztah. Teď  se sem povedlo po dvaceti letech dostat extraligu, což je velký majstrštyk od lidí z klubu i od vedení města, které se k tomu postavilo čelem. V Hradci je po hokeji hlad, lidi budou na extraligu zase chodit. Moc dobře si vzpomínám na derby s Pardubicemi, a teď  je to tady zase.

A co víc si přát, než být u toho taky, viďte? Ukázat se před rodinou, kamarády, známými…
Byla by to pecka, pro mě trochu jako sen. Jen mi to říkáte a už si to představuju… Byl bych hrozně rád, kdyby to dopadlo. Navíc bych se do dění v klubu rád zapojil i po skončení kariéry. Za dvacet let jsem nasbíral spoustu zkušeností ať z Kanady, z Ruska nebo z našich špičkových klubů a chtěl bych se o ně podělit.

Hradec láká do svých služeb také Tomáše Rolinka, vašeho kamaráda a bývalého parťáka z Pardubic a z Magnitogorsku. Po letech byste se zase mohli dát dohromady…
Vím, že s Hradcem jednal. Kdybych tady hrál, tak bych ho samozřejmě ukecával, aby to tady podepsal. Mohli bychom tady zase rozbalit tu naši ruskou kombinaci. (usměje se) Bylo by to skvělé i pro hradecké fanoušky a třeba derby s Pardubicemi by mělo obrovský náboj.