Před rokem ho fanoušci nenáviděli, chtěli jeho hlavu. Byl pro ně úhlavním nepřítelem. Pod tlakem okolností byl Roman Višňák „odejit“ z funkce generálního manažera hokejistů HC VCES Hradec Králové. Po jedenácti letech.

„Už na to nemyslím. Mám nový život,“ říká. V juniorském týmu Popradu – Tatranských Vlků – zastává funkci manažera.

S reprezentační dvacítkou coby kouč gólmanů uspěl na nedávném mistrovství světa a v létě znovu otevře hokejovou školu.

„Připadá mi, že všechno zlé bylo k něčemu dobré. Dostal jsem se o level výš,“ otevřeně přiznává.

Rozhovor Deníku

Leží vám vynucený odchod z Hradce stále v žaludku?
Už ne. Nejsem rád, jak se to vyřešilo, ale že se to vyřešilo. Jestli mi rozumíte. Dostal jsem se profesně dál. Mám nový život. A až někdo bude zpětně hodnotit moji práci v Hradci, nebudu se mít za co stydět. Se svými spolupracovníky jsem byl v klubu jedenáct let, odvedli jsme kus práce. Zůstali zde kmenoví hráči, na kterých se dá stavět. Dneska je třeba Hruška ve Skalici a klub z toho bude jen profitovat. Brankář Pavelka, s nímž jsme uzavřeli dlouhodobou smlouvu, je v Kanadě. To není věc současného vedení, ale toho minulého, v jehož čele jsem stál. Nyní z toho bude klub profitovat. A věřte mi to nebo ne, ale jsem rád, že z toho bude mít užitek. Hradec mám rád, fandím mu, a ať se mu daří.

I přesto, v jaké vyhrocené atmosféře jste klub opouštěl?
Jistě. Nikdy jsem se nesnažil zapomenout. Vždyť jsem v klubu prožil krásnou etapu života. To vám zůstane v paměti. Lepší věci, i horší… (odmlčí se) Znovu opakuji, nemáme se za co stydět. Odvedli jsme dobrou práci. Klub je nastartovaný, stabilizovaný a může z toho jen čerpat. Záleží, jak se k tomu nové vedení postaví.

Sledujete práci vašeho nástupce Aleše Kmoníčka?
Ani snad ne. Nechci se pouštět do hodnocení. Já jsem byl za něco kritizovaný a podívejte se, kolik hráčů se letos v týmu vystřídalo. Nechci to hodnotit.

Byl jste v Hradci na hokeji?
Nebyl. Nejde o to, že bych měl s někým problém, ale jsem příliš časově vytížený. Nestíhám to.

To chápu. S juniory jste na přelomu roku byl na světovém šampionátu, kde jste velmi překvapili. V Kanadě jste postoupili ze skupiny smrti a ve čtvrtfinále zahnali do kouta Rusko, které vás udolalo až v prodloužení. Odvezl jste si ze zámoří zážitky?
Pozitivní zážitky. Všichni doma viděli, jak blízko bylo k tomu, abychom hráli o medaile. Doteď nás to mrzí. Na druhou stranu jsme rádi, že jsme na závěr porazili Slovensko a vybojovali páté místo. Je to úspěch, který však překrývá smutek ze zápasu s Ruskem.

Zvedli jste za oceánem kredit českého mládežnického hokeje?
Nejen že jsme ve skupině vyřadili USA, ale úžasné utkání jsme sehráli s Rusy. Byli jsme jim naprosto vyrovnaným soupeřem. Nejde jen o výsledky, ale i o hru, o celkovou prezentaci českého hokeje. V Kanadě jsme zaujali, lidi nám fandili a v neposlední řadě jsme sklidili pochvaly od odborné veřejnosti. Přínos vidím ještě z jednoho pohledu.

Jen povídejte.
Pro Slávu Lenera (svazový šéftrenér – pozn. aut.) jsme v zámoří připravili velice dobrou výchozí pozici při vyjednávání dalších možností spolupráce na úrovni všech juniorských týmů. To je pro český hokej nesmírně podstatná věc. Před dvěma lety se odjíždělo na šampionát s cílem hlavně neudělat ostudu. Nyní je situace úplně jiná. Nejde jen o herní projev, ale i o vystupování týmu na veřejnosti a o další věci. Jsme výš.

Usnout na vavřínech by bylo smrtící.
To jistě. Na stabilizaci výkonů je třeba pracovat neustále. Když budeme hrát čtvrtfinále, případně o medaile několik let po sobě, pak si můžeme říct, že jsme se posunuli. Švédům to trvalo patnáct let, než se někam posunuli. Jde o dlouhodobou práci. Každopádně výsledek na turnaji je pozitivní, je na čem stavět.

Když jste před dvěma lety dvacítku s realizačním týmem v čele s Miroslavem Přerostem přebírali, nasazovali jste hlavu do oprátky. Několik renomovaných trenérů vzhledem k neutěšené situaci alibisticky nabídku odmítlo. Vy jste do toho šli. Cítíte zadostiučinění?
Určitě. Celý realizační tým společně pracuje čtyři roky. Dělali jsme šestnáctku i sedmnáctku. Pak jsme dostali dvacítku. Nikomu se do toho nechtělo, bylo to „průserový“. Všichni si pamatujeme loňský zápas s Němci, kdy jsme pár minut před koncem prohrávali 1:2 a hrozil velký malér. Zaplaťpánbůh jsme to uhráli, zachránili se. Ta zkušenost nám hrozně pomohla.

V čem?
Věděli jsme, že stát se může cokoliv a byli na to lépe připraveni. V určitých situacích jinak reagujete, pozitivněji a chytřeji. Ta zkušenost je nenahraditelná.

Vybavuji si scénku po vítězném utkání s USA a nečekaném postupu ze skupiny, jak se s úsměvem od ucha k uchu radujete z úspěchu. Užíval jste si to maximálně?
Reprezentovat republiku, byť jako trenér gólmanů, je pokaždé skvělé. Velká čest. Navíc atmosféra byla parádní, kluci dřeli, na ledě by vypustili duši. To se pak dostáváte někam jinam. Ta radost z dobré práce vás pohltí.

Hlavní hrdinou týmu byl brankář Petr Mrázek, váš svěřenec. Pracoval jste někdy s lepším gólmanem?
Stal se nejlepším gólmanem turnaje, byl zvolen do All Stars týmu, což je unikát, jelikož jsme se umístili „až“ na pátém místě. Ještě nikomu se to v historii turnaje nepodařilo. Petr Mrázek je stoprocentně velký talent s velkým srdcem. On si nepřeje zápas přežít, on ho chce vyhrát. Vůbec mu nevadilo, že hrajeme ve skupině smrti. Tyhle soupeře vyhledává, chce s nimi hrát. On chce trápit útočníky, ne aby tomu bylo naopak. V tom se velice podobá Hašanovi. Oba jsou vítězné typy.

Srovnání s Dominikem Haškem sedí?
Stylem se nepodobají. Mají společnou touhu po úspěchu, motivaci, nasazeni, chtění něco obrovského dokázat. To mají podobné a to je odlišuje od ostatních.

Mrázek se projevoval velice emotivně, u brankáře velmi nezvykle. Při oslavách gólů skákal na plexisklo, hecoval fanoušky. Je vážně tak excentrický?
Je to v něm. Tímto způsobem se povzbuzuje, dostává se ještě víc do zápasu. Stejně se chová i v klubu. Hlavně se nesmí euforie přenést v nesoustředěnost. Petr je pozitivní člověk, chce na sobě makat, moje připomínky a rady bral. Všechno ustál. V utkání s Ruskem jsme dopředu vytipovali situace, které mohou nastat. Ony vážně nastaly a Petr perfektně splnil vše, co jsme si řekli. Velice dobře se s ním pracovalo.

Byli jste i kvůli Mrázkovým oslavám v Kanadě tak populární?
Rozhodně. Oni milují takové hráče, milují tento způsob vyjádření radosti. Prostě show.

Mrázek je draftován Detroitem Red Wings. Je to pro něho ideální organizace?
Během mistrovství jsem hovořil s Kenem Hollandem (GM Red Wings – pozn. aut.). Oni mají představu, že by příští rok chytal na farmě, a pak ho vyzkouší. Detroit momentálně nemá dlouhodobé smlouvy s brankáři v prvním týmu. Šanci tudíž má značnou. Pro Petra je to velká šance. Detroit se nechová nahodile, ale plánuje v dlouhodobém horizontu.

Jak probíhala schůzka s jedním z nejrenomovanějších hokejových manažerů?
Díky tomu, že v realizačním týmu je Jirka Fischer, který pro Detroit pracuje, došlo k setkání. Sám jsem to inicioval a měl z toho jen pozitivní dojmy.

Práce s mládeží je nyní vaší každodenní pracovní náplní. V týmu Tatranských Vlků se cítíte jako ryba ve vodě?
Mě to naplňuje, beru to jako novou výzvu. Je dobrý pocit vidět třeba v dresu Omsku Romana Červenku, kterého svého času nikdo v Česku nechtěl a já jsem mu dal šanci v Hradci. A vidíte, kde dnes je. Pracuji s mladými hráči, je to zajímavé. Do Popradu chodí na hokej spousta lidí, fanoušci se zajímají i o náš mladý tým. Všechno zlé je pro něco dobré. Dostal jsem se o level výš.

Jak se to projevuje?
Přístupem ke sportu vůbec. V profesionalitě. Je to ve všem jiné. Juniorská MHL má vysokou kvalitu. Objektivně jsme se obávali, jaké budou výsledky, jak vše bude fungovat. Strašily nás dlouhé přesuny, ale klobouk dolů. Výsledky jsou nad očekávání.

Jste poměrně daleko od rodiny, na což jste z Hradce nebyl zvyklý. Zvládáte to?
Není to jednoduché, ale každá práce s sebou něco přináší. Aspoň se vidím se synem Danem, který pracuje v týmu Lev Poprad.

V Česku se hojně diskutuje téma uzavření extraligy. Jaký je váš názor jakožto bývalého prvoligového bosse?
Po sportovní stránce je to jednoznačně špatný krok. Chápu, že ekonomická situace je složitá, ale nemyslím, že by se měla vyřešit tímto způsobem. Podívejte, problém vidím v systému odměn. Hráč nemůže být placený za to, že trénuje, že chodí na zápas, ale musí mít motivaci. Až postoupí do play off, ať si velké peníze vydělá. Ale rozdávat obrovské příjmy za to, že chodí na trénink, mi přijde absurdní. Někteří manažeři, aby si uchovali hráče, ho přeplatí. A pak se dostanete do neřešitelné situace.

Jinými slovy, do této situace dovedli kluby z velké části samotní manažeři.
Určitě. Chci se zachránit, přeplatím hráče. Ale musím na to mít, ne? V Hradci bylo naším krédem hrát s mladými, což nebylo tak finančně zatěžující. Proto jsme si mohli dovolit Koudelku s Roubíkem.