Koncem října si v utkání na ledě nováčka z Benátek nad Jizerou zlomil mladý hradecký obránce VÁCLAV LESÁK ruku.

Hradečtí tak tehdy ztratili nejen zápas (prohráli fotbalovým rozdílem 0:1, pozn. red.), ale i jednoho z defenzivních hráčů. Zranění mladého hokejistu vyřadilo ze hry. Tou dobou to nebyla jediná lapálie hradeckého týmu v obranných řadách. Nemoci a zranění totiž trápí Hradecké v průběhu celé sezony.

Odchovanec choceňského hokeje se však postupně uzdravuje a bude se moci vrátit zpět do tréninkové i zápasové zátěže na ledě. Jedenadvacetiletý obránce v době svého nedobrovolného „volna“ poskytl Deníku obsáhlejší rozhovor týkající se hokejového dění nejen v Čechách. Shrnul svoje dosavadní působení v Hradci Králové, dřívější v Pardubicích a zavzpomínal i na Choceň, kde hokejově vyrůstal. Své řekl i na téma odlivu mladých nadějí hokeje do zámoří.


Václave, Hradec mi letos připadá trochu prokletý. Kvůli různým problémům musel nasadit již sedmnáct obránců. To je šílené číslo…
Máte pravdu. Těch zranění máme skutečně hodně. Muselo přijít i několik kluků jenom na měsíční hostování, jinak by za nás neměl kdo hrát.

Dokonce za vás hrál jeden zápas i mládežnický trenér, že?
(úsměv) Ano. Nastoupil do jednoho mistrovského zápasu, a dokonce dal gól.

Delší dobu jste v hradeckém týmu mimo hru kvůli zlomenině ruky. Jak jste ke zranění přišel?
Měl jsem zlomenou člunkovou kost v ruce. V Benátkách jsem dělal prostor útočníkovi a přes rukavici jsem dostal sekyru. Tento týden jsem byl na poslední kontrole, kde jsem absolvoval poslední rentgen. Doufám, že už to bude dobré.

Kdy byste se měl konečně vrátit na ledovou plochu?
Snad to půjde už tento týden. Celou dobu jsem doufal, že to zranění se vyléčí co nejdříve. Moc mě to nebavilo jenom bruslit.

V Hradci působíte již třetí sezonu. Jakou máte v týmu pozici?
Teď moc dobrou ne. Prvních pár zápasů mi sice celkem vyšlo, jenže potom se mi úplně přestalo dařit. Když začínala jít moje forma nahoru, přišlo zranění.

Jaké má Hradec letos ambice?
Chybí nám štěstí. Letos bychom rádi do play off. Co bude víc, to bude jenom nadstavba.

Už jste hráčem Hradce, nebo stále ještě patříte Pardubicím?
Přestoupil jsem do Hradce. Předloňskou sezonu jsem byl ještě posledním rokem junior, a to jsem už působil v Hradci. Na nějakých třináct zápasů jsem si odskočil do pardubické juniorky. Potom už Pardubice neměly o mé služby zájem, tak jsem v Hradci.


Proč již podle vás neměly Pardubice zájem o vaše služby?
Trenérům se líbili jiní obránci. Nyní hrají Jan Kolář a Jakub Nakládal.

Je pravděpodobné, že po plánovaných škrtech v rozpočtech budou lepší hráči z extraligy odcházet do zahraničí. Vidíte větší šanci se prosadit v extralize?
Je možné, že celá situace takto dopadne, ale dopředu se to těžko odhaduje. Pardubice byly první, kdo veřejně prohlásil, že se bude škrtat. Od ostatních týmů nic podobného zatím slyšet není. I když je klidně možné, že se čekalo, kdo s tím přijde, a další se přidají. Hlavně musím dobře hrát. Jenom potom může přijít šance hrát extraligu.

Nechovají se Pardubice ke svým odchovancům trochu „macešsky“? Do extraligy jich před touto sezonou moc nenaskočilo…
Je fakt, že nákupů Pardubice měly vždy hodně. Ale letos přišla změna. I v útoku nastupují Pardubáci. Klejna, Rákos, Zohorna, Semorád, ti všichni si už zahráli. Celou dobu se říkalo, jak budou dávat šanci mladým, a nyní na to se změnou majitele konečně došlo.

Jak jste bral chvíli, kdy vám v Pardubicích řekli, že vám nedají šanci, a musel jste se pakovat do Hradce?
Oni mi to úplně takhle neřekli. Zahrál jsem si celkem čtyři zápasy. Jsem rád i za ně. Jako mladý vyjukaný kluk jsem přišel mezi hráče, které znám jenom z televize. Měl jsem k nim určitý respekt. Bylo dobré si zahrát se zkušenými hráči, dokázali poradit a pomoci. Hodně dobře se mi hrálo s Janem Snopkem.

Společně s Petrem Chaloupkou, který je odchovancem Chocně jako vy, máte podobný osud. Oba jste prošli mládežnickou líhní v Pardubicích i reprezentací, ale ani jeden z vás nedostal pořádnou šanci v prvním týmu. Neuvažoval jste, podobně jako on, že se vydáte do Ameriky?
To víte, že ano. Ale rozhodl jsem se zůstat doma. Amerika pro mne byla takovým krokem do neznáma. Moc se mi tam ve finále nechtělo. Navíc dělám v Pardubicích vysokou školu, což byl také jeden z důvodů, proč jsem zůstal tady.

Jak se vůbec jako stále ještě hodně mladý hokejista díváte na odchody kolikrát i dorostenců „za velkou louži“?
Na celou věc se musí nahlížet případ od případu. Někomu to prospěje a dostane se třeba až do NHL. Jiný se vrátí jako poloviční hokejista. Třeba Kamil Vávra. V Pardubicích přeskakoval kategorie, sbíral body, hrál v reprezentacích, a když se po roce vrátil, byl to úplně jiný hráč (ve WHL nasbíral ve 20 zápasech 5 bodů – pozn. aut.).

Co s vámi bude dál? Jak dlouho máte v Hradci ještě smlouvu?
Zatím to moc neřeším. Zbývá mi ještě rok. Doufám, že až začnu hrát, bude se dařit. Ale další krok naplánovaný rozhodně nemám.
. . .