Od roku 2013 nechyběl Mountfield Hradec Králové ani jednou mezi osmičkou nejlepších v tuzemské nejvyšší soutěži. Jenže letos se rozjetý vlak plný hvězd rázně zadrhl. Hokejistům Hradce totiž před posledním kolem základní části hrozí, že skončí na desáté příčce, tedy posledním místě zajišťující alespoň předkolo. Už teď je jisté, že to bude nejhorší umístění po přesunu extraligy z Českých Budějovic v roce 2013.

Trenér Vladimír Růžička už nepatří k trenérským ikonám jako před 10 lety, kdy dovedl národní tým k poslednímu zlatu na Mistrovství světa. Nedařilo se mu ve Slavii ani Chomutově a podobně je tak tomu i na východě Čech, kde se zrovna nestal miláčkem publika, naopak. Fanoušci totiž především jemu přičítají neúspěšnou sezónu a přejí si jeho konec pod Bílou věží.

Výkony jak na horské dráze

Faktem je, že po jeho příchodu se čekalo, že tým nakopne, zvlášť, když budou mít hráči podporu Tomáše Martince, který byl odkloněn na vedlejší kolej. Ale ani čtyři trenéři na lavičce tým nepozvedli. Málo vstřelených branek, hrůzostrašné přesilovky či neustálé změny formací nepomáhají. 

Nemluvě o rošádách v týmu. Rákos, Vincour, Červený. Před sezónou patřili tito hráči k tomu nejlepšímu, co mohl Hradec nabídnout, jenže letos se jim nedařilo, a tak zamířili jinam. Bohužel, jejich konec v Hradci nebyl zrovna idylický a nedá se očekávat, že by se v budoucnu některý z nich vrátil do hradeckého dresu a to je velká škoda.

Jako nebe a dudy

Paradoxem je, že v Lize mistrů chemie Hradce fungovala. Druhé místo je fantastický úspěch, ale i celkový výkon v této soutěži ukázal dominanci Východočechů, až tedy do finále, kde neměli nárok. Jenže v extralize je to úplně jiná pohádka (nebo spíše horor), jehož rozuzlení se dovíme již příští týden, kdy startuje předkolo. 

A proč si Růžička šanci zaslouží? Je třeba vzít v potaz to, že každý tým někdy zažil krizi. Ať už to byl Liberec, Třinec, Brno, Sparta. A zatímco v předchozích letech hrál Hradec pravidelně v top šestce, dalo se očekávat, že někdy útlum přijde. Je dost možné, že by letos tým nezachránil ani Jaromír Jágr (kdyby pověsil brusle na hřebík a šel trénovat).

U kormidla by mohl sedět kdekdo a pravděpodobně by měla sezóna stejný průběh, ale kdoví. Pokud by tomu tak bylo i příští rok, tak by byl čas se s Vladimírem Růžičkou rozloučit. Jeho koncept je zcela odlišný, než to bylo u Tomáše Martince. Kombinace obou vizí ale úspěchy nepřináší. 

Tým je ale dostatečně silný a konkurenceschopný na to, aby v extralize stále patřil k černým koňům, který děsí soupeře s bezzubým Smoleňákem v čele.